Kdo by to byl tušil, že si opět na Sněžce vylámu zuby! Jsou to tři roky, co jsem se tu snažil vyjít na vrchol v čerstvě podražených pohorkách, které neměly absolutně žádnou přilnavost a nyní se situace opakuje. Tentokrát tu však není žádný důchodce s nabídkou pomoci a na nohou mám sjeté běžecké boty. To však nic nemění na faktu, že poslední kilák na vrchol šlapu skoro půl hodiny a s každým krokem mám pocit, že si rozbiju čumák. Právě skládám závěrečnou profesní zkoušku na horského průvodce v rámci které musím během 5 hodin zdolat s 10 kilogramovým batohem 26 kilometrů a nastoupat 1500 metrů převýšení. Za normálních okolností by to nebyl problém, ale ledem pokrytá Sněžka umí člověku slušně zatopit.
Zdravověda, orientace v terénu, poradenství v oblasti horské turistiky, plánování túry, ochrana přírody nebo fyzická zdatnost. To je jen krátký nástřel toho, co by měl mít horský průvodce našprtané, aby mohl úspěšně složit profesní zkoušku. Úspěšně složená zkouška ho opravňuje k tomu, aby mohl pracovat sám na sebe jako OSVČ a také každá cestovka musí mít někoho, kdo tímto osvědčením disponuje. Z Expedition clubu se nás do tohoto kurzu zapsalo celkem pět (já, Marťas, Víťa, Kuba a Adam) a krom toho se k nám připojuje jedna dvojice z Alpiny. Máme vůbec kliku, že se kurz může vzhledem ke koronavirovým opatřením vůbec uskutečnit a máme trochu sevřenej zadek z jeho náročnosti. Podle webu Národního pedagogického institutu po nás můžou chtít velmi obsáhlou škálu schopností a vědomostí. Třešničkou na dortu je tak například geomorfologie hornin a minerálů nebo poznávačka rostlin. Doufáme, že na náš budou pořadatelé (Olda s Míšou) hodní už jen kvůli tomu, že profesní zkoušku zkouší poprvé. Už od začátku nás však varují, že to žádná dávačka nebude. Na zkoušku může přijít kdokoliv z široké veřejnosti a všechny naše výstupy se musí archivovat. Jsem rád, že jsem věnoval dva dny samostudiu a některé věci si stihl zopakovat.
Do Pece po Sněžku přijíždíme ve skvělé náladě a ubytováváme se v parádní roubence Chata Barborka. Sněhu tu sice moc není, ale mám velkou radost, že jsem vypadl ven do přírody. Ve výsledku je to sice prd platný, protože budeme většinu času zavřeni v chalupě, ale stejně se mi tu líbí. Zkouška je složena z několika částí, přičemž tou první je písemný test, který skládáme hned v den příjezdu. Máme na jeho vyplnění 90 minut a jsou v něm obsaženy otázky napříč celou problematikou horského průvodcování. Hned na úvod máme například z fotky poznat o jaký kopec se jedná a odpovídat na celou škálu otázek. Některé jsou formou testu, jiné mají otevřené odpovědi. Ideální protažení mozkovým závitů při povečeřové demenci. První část všichni úspěšně skládáme, dáváme pár pivek a po krátkém pokecu frčíme do hajan. Zítra bude náročnej den!
Po budíčku a snídani se dozvídáme program úterního dne. Rozdáváme si pracovní listy, kde máme kompletní seznam úkolů včetně mapy a dalších podkladů. Pouštíme se do jejich obsáhlého vyplňování a do toho se postupně střídáme v praktické zkoušce zdravovědy, kterou prezentujeme na figurantovi. Do toho stavíme venkovní bivak, provádíme zkoušky orientace v přírodě, měříme azimuty a odpoledne také řešíme praktický nácvik načekaných situací. Kromě oběda jsme neustále v jednom kole a řešení úkolů nám zabírá celý den. Testování našich znalostí je zakončeno ústní zkouškou, která funguje podobně jako maturita. Člověk si vylosuje otázky a jde na 30-ti minutové potítko a následně vše prezentuje před komisí. Mám upřímnou radost, že se Olda s Míšou nepouští do bazírování naprosto titěrných chujovin a přestože po nás chtějí všechny potřebné vědomosti dle norem, dokáží například otázky na faunu a flóru položit tak, abychom si na nich nevylámali zuby. Mám radost, že se celé skupině daří úspěšně projít veškerými praktickými, ústními i psacími zkouškami a postupujeme do závěrečného dne zkoušky.
Závěrečný den se rozhodně vyplatí podceňovat. Jedná se o test fyzických schopností a pokud není člověk dostatečně fit, může zde dost nepříjemně pohořet. Podle sněhových sezony má člověk za úkol zdolat 20 – 30 kilometrů dlouhou túru s převýšením 1 500 metrů, musí mít sebou 10 kilogramů těžkou zátěž a v našem případně má na to 5 hodinový limit. Ten se liší v závislosti na zimním nebo letních podmínkách. Původně jsem si myslel, že si prostě jen půjdu zaběhat a že kluci mávnou rukou nad tím, jestli mám sebou batoh nebo ne. Zkoušející však byli přísní a přestože vědí, že zvládnu v pohodě uběhnout horský maraton, musel jsem přesně plnit zadané podmínky. Dolů z kopce tedy běžím s batohem na zádech, kopce chodím a po rovině klušu. Občas se zastavuji udělat fotku a skoro hodinu se motám v okolí Sněžky, která je komplet pod ledem. Cestou se setkávám s Víťou, Martinem, Kubou a Adamem, takže část trasy absolvujeme spolu a po dokončení okruhu nám stále u chalupy zbývá nabouchat 500 metrů převýšení. Poslední hodinu tedy běháme jak pošuci jeden kopec nahoru a dolů, abychom si mohli odškrtnou i poslední část profesní zkoušky.
Nakonec se nám všem daří splnit přísné podmínky a večer do Brna přijíždíme s úsměvem na tváři. Stálo to za to a jsem moc rád, že máme v našich řadách zkušené průvodce, na které je spolehnutí. Profesní zkouška rozhodně nebyla jednoduchá věc a pro méně zdatného člověka nebo pro začínajícího průvodce to může být náročný oříšek. Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat našim zkoušejícím Oldovi Novákovi a Michalu Veselému ze skvělou atmosféru a profesionalitu při profesní zkoušce. Skvělé to bylo!