„POMÓÓÓC! SPADLA LAVINA!!!“ ozývá se z doliny u Zeleného plesa a pětice sehraných průvodců se během několika vteřin vydává na záchranou akci. Jeden z účastněných za sledování obzoru (sekundární laviny) volá horskou službu, další dva hledají pomocí lavinových vyhledávačů a zbytek připravuje lopatu s lavinovou sondou…
Během deseti minut je po všem a všichni si s úsměvem na tváři rekapitulují právě proběhlé cvičení. Celé tohle divadélko bylo součástí lavinového kurzu pro průvodce Expedition club.cz, který se udál před pár dny ve slovenských Tatrách a vzali si ho na paškál kluci z Týmovky (náš bývalý průvodce Víťa Wálek a Radek Kulhavý).
Tomuto víkendu předcházelo mecheché v podobě zmeškaného letu v Londýně… Cože do toho cpu UK? Den před začátkem kurzu jsem se totiž vracel ze španělské Olivy, kam jsem se po Silvestru na Azorech přesunul a když jsem se vracel ze Španělska přes Anglii domů, nestihl jsem přestup. Výsledek? Buď jsem si mohl dát na den oraz v Londýně (se zaplaceným hotelem a odvozem) nebo jsem mohl čapnout o 4 hodiny později jiný let do ČR, který fičel do Prahy místo do Brna. Nemít laviňák, tak bych neváhal ani vteřinu… Každopádně jsem se v pátek ráno dokutálel ve značně zmuchlaném stavu do kanclu, kde odstartovalo několikahodinové lavinové školení, po kterém se šlo volit a následoval přesun na Brnčálku (Chata pri Zelenom plese) do Vysokých Tater.
Jeden by si mohl myslet, že když máte auto plné zkušených průvodců, tak vše půjde jako po másle. Hm, houbelec… Cestou do Popradu jsme asi tak 4-krát zabloudili a postupně si uvědomili, že nám chybí spousta věcí. Někdo si například nevzal spacák (ehm, já… :-) ) a někdy zase věci na vaření (to jsem byl vlastně taky já… :-D ). Když jsme dorazili na parkoviště 8 kiláků od chalupy, zaskočilo nás, kolik lidí se s námi chystá nahoru. Každopádně bylo zajímavé ťapkat o půlnoci ve sněhu, když jsem byl ještě před pár hodinami hezky v teple na španělské pláži.
Sobotní ráno bylo ve znamení praxe. Bylo nám znovu vysvětleno, jak se správně zachází s lavinovým vybavením a okamžitě jsme začali zakopávat a vyhledávat pípáky. My zkušenější, co jsme už s lavinovými proprietami uměli zacházet, jsme utvořili dvě dvojice a sázeli se o pivko, která dvojice vymete s tou druhou natolik, že nestihnou do 10 minut vyhrabat zasypanej pípák. Od Marťase s Víťou jsme společně s Tomem dostali slušně na zadek, protože měl někde úžasnou myšlenku zakopat nám je 150 metrů pod spodní hranici pekla… :-D
Odpoledne bylo ve znamení zátěžových testů, vzájemného se pohřbívání a analýzy sněhových profilů. Opravdu plodný den, po kterém následovala ještě plodější debata u večerního piva :-) Zatímco sobotní den byl neustále zamračený, ten nedělní byl krásně zalitý sluncem. Dopoledne jsme cvičili synchronizaci celé skupiny při hledání několika zasypaných cílů a pak jsme se vydali na Jahňací štít (2 230 m). V rámci téhle prosluněné procházky jsme si nejen dokázali, že Sheila nás všechny strčí hravě do kapsy, ale také jsme si názorně ilustrovali brždění pomocí cepínu (někteří to ani nečekali :-D ). Zkrátka a dobře se jednalo o další pohodovej den na horách, kterých nikdy není dost. Na večer jsme už jen sešli zpátky k autu, rozloučili se s Tatrami a kolem 23:00 dorazili do Brna. Někteří naši průvodci však na Brnčálce zůstali o pár dní déle a prolezli kotlinu křížem krážem.
Každopádně jsem byl moc rád, že se nám podařilo podobný kurz zrealizovat a velký dík patří klukům Týmovky, že nás provedli výborným školením. Kdyby vás podobná tématika zajímala a chěli byste absolvovat lavinový kurz, tak se neváhejte na ně obrátit. Rozhodně to stálo za to! :-)
