Po akádě jsem si dal na několik dní pohov. Potřeboval jsem se vylízat z nachlazení a nasbírat motivaci do kvalitního tréninku. V pondělí po univerziádě k nám do Švirdova dorazila delegace z Br-Hradce. Karim, Kamenda, Štěpán a Víťa přijeli pozdravit sokolovské strážníky a při té příležitosti vypít všechno západočeské pivo. Přestože jsem svým kašlem a rýmou mohl vyhrát soutěž o největšího chcípáka, nemohl jsem se nechat kalebně zahanbit a vylezl jsem z postele o pár dní dříve, než jsem měl. Takže když jsme v pátek vyjížděli na první letní závody na Sedmihoří, byl jsem horkým adeptem na tuberáka roku.
Pátek 4.7. – middle (6,4 km / 53 minut)
Až do desáté kontroly jsem šel celkem slušný závod, ale pak mě popadla chuť nakopat mapaře do zadnice… Ať jsem se snažil sebevíc, žádnej nosík v hustníku nebyl. 12. kontrolu jsem také trochu podcenil a od té doby jsem se technicky trápil. Okolí 14. kontroly byl naprostý výplod mapařské fantazie a zelená flákota byla daleko rozlehlejší. U šestnáctky jsem se nepodíval při odběhu na buzolu a kvůli pochybné generalizaci jsem si myslel, že běžím po hraně zeleného. Předposledním hřebíčkem do rakve byla nevhodná volba postupu na 17. k a finální kopanec jsem schytal nedůsledným čtením mapy u osmnáctky. Do cíle jsem se doplazil otrhanej jak cikánská hračka. Fyzicky mi to netáhlo a mapově jsem nedokázal splnit to, co jsem si předsevzal. Nejvíc úsměvný byl fakt, že se mi vinou pořadatelů začal počítat čas až na jednácté kontrole, takže jsem až do večerního vyhlášení visel na prvním místě s několikaminutovým náskokem na tou dobou „druhého“ Víťu.
Hodnocení výsledku: 3/10
Sobota 5.7. – klasika (11 km / 79 minut)
Když najdete lísteček dřív než kontrolu, tak to vždy zavání průserem… V tomto případě se jednalo o druhou kontrolu a opravdu nechápu, proč to stavitelé do tohoto (nesedícího) koutu mapy stavěli. Taktéž mě rozesmála „volbička“ na čtyřku. Jakmile jsem rozbalil mapu, tak jsem hned změnil kurz a šel lízat asfalt. Bohužel momentálně nemám na takové dráhové postupy plíce a začal jsem potit krev. Špatná volba na pátou a sedmou kontrolu zapříčinila, že jsem byl o 2´ doběhnut Standou Mokrým a celou druhou půlku trati jsme si odtrápili spolu. Oba dva na tom nejsme fyzicky světoborně a byl jsem rád, že mi aspoň pomohl udržet rozumné tempo. Kromě chybky na 13. kontrolu a nepříliš rozumně zvoleného postupu na předsběrku jsme šli celkem plynule a v cíli jsem měl radost, že jsem se vyvaroval opravdu velkých chyb.
Hodnocení výsledku: 6/10
Neděle 6.7. – klasika (10,6 km / 86 minut)
Naprosto typický závod „na pípu“. Jelikož jsem startoval mezi posledními, tak jsem si dobrý čtyři hodinky pálil kůži před stanem a když jsem konečně vyrazil na trať, tak jsem skoro celou dobu myslel na vychlazenou kofolu v cíli. Neznám žádnou větší prasárnu, než za podobného počasí podcenit množství občerstovaček. My jsme měli aspoň jednu, ale například hlavní ženská kategorie si musela hrát na dromedárky. Do deváté kontroly jsem šel sice pocitově čistě, ale v cíli jsem zjistil, že jsem na 2. a 3. kontrolu zvolil špatnou volbičku. Okolí 9. kontroly bylo slušně zapikané a byl jsem opravdu hloupej, že jsem nezvolil volbu na jistotu z druhé strany. Netuším, co se mi v té chvíli honilo hlavou… Desátá kontrola bylo opět umístěna do naprosto odfláknutě zmapovaného hustníku na objekt, ke kterému se nedalo logicky dopracovat. Těžko říct, jestli jsem následující dvě volbičky zvolil správně. Každopádně jsem byl natolik prošitej, že mi to bylo už úplně jedno a jen jsem doufal, že ve stánku na mě ještě zbyde nějaká ta kofča. Cestou na 13. kontrolu jsem se cítil jako medúza, která byla při přílivu vyplavená na horkou pláž a milosrdně čeká na to, až ji usmaží slunce za živa. Nicméně i přes špatně fiknutou oplocenku na předsběrku jsem se nějakým záhadným způsobem doplácal do cíle a vychlastal tam všechnu vodu světa. Díky bohu!
Hodnocení výsledku: 5/10
Na vícedenní v Sedmihoří jsem jel v totálně kanální formě se soplem u nosu s naprosto nulovým očekáváním. Závody to byly až na pár (důležitých) maličkostí hezké a především mi daly důležitý impuls k tomu, abych se dal konečně zdravotně do pořádku a začal systematicky trénovat. Za měsíc mě čeká obhajoba vítězství na Hostýnské osmě (64 km / 3000 m), chvíli na to výlez na Mont Blanc (+ výběhy po trase UTMB) a za dva měsíce Beskydská sedmička (94 km/ 5500 m). Pokud chci své plány ve zdraví přežít a neuhnat si ostudu, tak je nejvyšší čas začít kvalitně trénovat.