Beskydská sedmička byla sice tvrdá, ale oklepal jsem se z ní překvapivě rychle. V neděli jsem sice chodil po čtyřech, ale v pondělí to bylo o poznání lepší a byl jsem natolik odpočat, že jsem se rozhodnul jít klusat. Pořád jsem měl rozsekané „chodecké svaly“, ale ty běžecké byly v pohodě. V úterý jsem šel lehčí intervaly, ve středu modelový trénink na sprintové štafety a ve čtvrtek Emilovy 4 × 4´. Žádná zázračná forma se překvapivě nekonala, ale s tím se po tom všem dalo počítat…
Sobota dopoledne 13.9. – štafety (6,8 km / 55 minut)
Dostávám babu na 10. místě a společně s Pallym a Žokejem vyrážíme vstříc sršní letce. Svému oddílovému kolegovi hlásím první tři kódy, ale bohužel bez pozitivního ohlasu. Fody však hlásí, že má úvod stejný a já mám radost, že to potáhnu s někým dalším. Když však cestou na trojku rozbaluji mapu a koukám se na další část trati, přebíháme kontrolu o cca 100 m a ztrácíme tím více než 2 minuty. „Kua, nikdy nikomu nevěř a nepřestávej mapovat!!“ Cestou na šestku se nechávám stáhnout na jinou farstu a když těsně míjím sedmou kontrolu, tak mám chuť se na to vykašlat. „Dneska to se mnou jde od desíti k pěti,“ kroutím smutně hlavou a snažím se opět maximálně koncentrovat. Snad se mi to i daří, ale cestou na 16-ku se dopouštím neuvěřitelně tupé voloviny. Světle zelený les, který je totiž vlevo od 20. kontroly totiž ve skutečnosti není světle zelený, ale spíš polootevřený bordel plný kopřiv. Vhledem k tomu, že tímto prostorem vede několik vyšlapaných dálnic, tak mě vůbec nenapadá, že se nacházím někde jinde, než v okolí své vytoužené 16. kontroly. Jakmile si chybu uvědomuji, tak mám obrovský problém i v dohledávce a v kopřivovo – ostružinové buši vidím naprosto kulové. Hrozná chyba! Zbytek trati už jakž takž dobrý, ale s nulovým běžeckým nasazením.
Hodnocení výsledku: 2/10
Sobota odpoledne 13.9. – sprint (2 km / 13 minut)
Přestože jsem byl po doběhu se svým výkonem relativně spokojen, tak z mezičasů to vidím naprosto jinak. Hned v úvodu trati jsem totálně podělal postup na 2. a 4. kontrolu (měl jsem jít zprava) a ještě před přeběhem náměstí ztrácím na nejrychlejší mezičasy propastných 40 sekund. Dlouhý postup na sedmičku také nedopadá podle představ. Nevšímám si totiž, že se dá ke kontrole dostat také z pravé strany a celé hřiště obíhám jak trotl. Několikavteřinový náběh do plotu cestou na 11. kontrolu už jen korunuje další tragický výkon a já se „dobrovolně“ vyoutovávám z nějaké lukrativní nedělní štafety.
Hodnocení výsledku: 4/10
Neděle dopoledne 14.9. – štafety (2,9 km / 15 minut)
Lucka mi předává štafetu na 27. místě se ztrátou více než 3 minuty na první a já se vydávám na sprintovou sólo jízdu. Všechny kontroly si ťukám bez větších problémů a nejvíce starostí mi nadělaly jen povinné silniční přeběhy. V zápalu boje si neuvědomuji, že musím silnici překonat jen mezi železnými zábranami a cestou na osmičku tak ztrácím několik cenných vteřinek. Obdobná situace se odehrává i cestou na 17ku, když přehlížím nenápadně vymlíkovaný zub a na poslední chvíli točím volantem. Za celý svůj závod nepotkávám na trati téměř žádného soupeře a připočtu-li k tomu fakt, že mi o nic nešlo, tak svůj čas 14:58 hodnotím jako solidní. Především jsem se konečně vyvaroval mapovým chybám, což při tak stupidní trati vnímám jako malý zázrak…
Hodnocení výsledku: 8/10
