– „Máte pozitivní test na HIV.“
• „Děláte si ze mě pr*el?“
– „Byl jste někdy účastníkem homosexuálního aktu?“
• „Homo? Řekl jste homo?“
• „Nejsem teplouš, ku*va!“
– „Odhadujeme, že vám zbývá 30 dní…“
• „Na světě není nic, co by Rona Woodrofa zabilo za 30 dní!“
Tak právě tímto rozhovorem se naplno rozjíždí příběh, dalšího na Oscary nominovaného snímku, Klubu poslední naděje. O co v něm jde? Elektrikář a příležitostný jezdec rodea Ron Woodroof (Matthew McConaughey) se při běžné zdravotní prohlídce dozvídá, že je HIV pozitivní. Jelikož v polovině 80. let si doktoři s novou smrtelnou nemocí nevěděli příliš rady, tak Ronovi víceméně dokážou poradit jediné – pošlou ho domů umřít. S tím se samozřejmě Ron nechce smířit a vezme svůj osud do vlastních rukou. Vydá se do Mexika pro vlastní medicínu, která není v USA schválená a snaží se jí dostat zpátky přes hranice. Tím začíná nekonečný boj s lékaři, úředníky a farmaceutickými firmami a z hlavní postavy se stává šedá eminence mezinárodního černého trhu s neschválenými léky. Překvapilo mě, s jakou svižností, životností a nepatetičností je tento snímek, který je založený na pravdivé události, vyprávěn.
Poutavý scénář podtrhávají brilantní herecké výkony Matthewa McConaugha a Jareda Leta. Právě Jared Leto hraje v Klubu poslední naděje exhibicionistického transsexuála Rayona, který je zasažen stejnou smrtelnou diagnózou jako hlavní hrdina. Oba herci si museli kvůli svým rolím drasticky změnit svou postavu a především Leto je ve filmu k nepoznání!
Ač se nejedná o příliš veselý příběh, tak rozhodně nemáte před sebou další Schindlerův seznam nebo Requiem za sen. Klub poslední naděje není primárně o tělesném chátrání, smiřování se se smrtí a loučení se s blízkými, ale o tom, že i v těch nejhorších momentech našeho života nemáme ztrácet naději. Tohle poselství nám režisér Jean-Marc Vallée vypráví s velkou sympatií a najdou se i momenty, které Vám vyčarují úsměv na tváři.
A úsměv na tváři Vám vyčaruje i hlavní postava filmu, která se postupem času mění z kreténa na zalíbení hodného kreténa, pochodujícího kupředu bez cílené kritiky systému a ve výsledku s ním budete soucítit a přát mu ještě nějaký ten rok života navíc. Empatické dílo, které si nějakou tu zlatou sošku určitě zaslouží! ;) Mé hodnocení: 5/5
