Přijíždíme k rakouskému jezeru Grundlsee nacházejícím se mezi Linzem a Salzburgem. Překrásné místo nacházející se v samotném srdci pohoří Totes Gebirge. Teploměr v autě hlásí přes 30 stupňů ve stínu a po několika hodinách jízdy konečně dorážíme do kempu, který jsem bookoval v polovině května. Ani ne jednoroční Meda brečí a už chce být venku a čtyřletá Elenka už je taky nedočkavá, až vyleze z auta. Problém je však v tom, že kemp je plný. Vlastně je to slabé slovo. Je narvaný až k prasknutí a nachází se tu doslova auto na autě. Po nekonečné půl hodině se mě konečně ujímá obsluha kempu a po prokázání se rezervačním mailem se jdeme podívat po volném fleku. Žádný tu není a obsluha navrhuje, že domluví majitele dvou osobáků, aby zaparkovali někde jinde a uvolnili pro nás místo. Plac u svahu pod zídkou tvořenou z naskládaných kamenů a bez špetky stínu. Tohle rozhodně není místo pro jednoroční miminko. Široko daleko žádný další volný kemp a já jsem kvůli této dovolené půjčil dodávku a udělal do ní vestavbu na spaní. Atmosféra začíná houstnout a všichni toho máme plné zuby. Co teď?
Už je to skoro rok od narození Medy a nemůžeme se dočkat, až vyrazíme celá rodinka na společnou dovolenou. Chceme vyrazit někam do vzdálenosti cca 5 hodin od Brna a spát v kempu se zázemím, kde využijeme spací dodávky, kterou jsem zařídil. Ostatně spaní na divoko je v Rakousku zakázané bez ohledu na to, že by to ani pro Medu nebylo bez možnosti osprchování zcela vhodné. Vybrali jsme tedy takový termín, abych mohl půjčit z Expedition clubu dodávku a vytvořil jsem do ní lehkou dřevěnou konstrukci, na kterou se dala dvoumetrová matrace (široká 130 cm) a dá se v autě pohodlně vyspat. Celé dovolené tedy přecházely velké přípravy spojené s balením všech věcí do plastových krabic, aby se vše do auta vešlo a abychom nebydleli týden v chaosu. Také jsem od Cupi z kanclu dostal skvělý typ na lokalitu. Grundlsee je místo, kde pořádá seakayakové výpravy a já tu dokonce byl dvakrát při zimním sněžnicovém přechodu Totesek. Kemp bookuji již v květnu, protože je prý nemožné sehnat zde v létě ubytování.
Jelikož je naše cílová destinace vzdálená 5 hodin jízdy z Brna, rozhodujeme se rozdělit cestu v polovině a přespat první noc v kempu v Gmündu. Cestou se stavujeme na písečné pláži jezera Gmünder Strandbad ležícího doslova u českých hranic a dostáváme se do kempu tak akorát, abychom před setměním stihli uvařit jídlo pro Medu a připravit si spaní. Všechny tři holky spí uvnitř auta a já si na plácku vedle stavím stan, kde spím společně s naším psem Emou. Večeříme v nedaleké restaurací nacházající se v útrobách čtyřhvězdičkového hotelu a také se zde domlouváme na snídani. Opravdu krásné místo a další den dopoledne se přemisťujeme do cíle naší cesty, k jezeru Grundlsee. Ačkoliv jsem v Rakousku už strávil za svůj život poměrně dost času, stejně mě nepřestává udivovat svou upraveností a stylem. Jako kdyby se všichni Rakušáíci předháněli v tom, kdo má lépe posekaný trávník a je prakticky nemožné tu spatřit neudržovaný barák. Po příjezdu do naší cílové destinaci přichází scénka z úvodního odstavce a my dospíváme k závěru, že by bylo nejlepší booknout si v nedalekém okolí apartmán na pár dní. Pro mě trochu zklamání s ohledem na to, kolik práce mi dalo vytvořit v autě konstrukci na spaní, ale za aktuálních okolností to chápu. Navíc je fakt vedro a místa v kempech jsou totálně rozebraná.
Apartmán se nachází ve vesnici Tauplitz a je součástí většího ubytovacího komplexu postaveného v cca 70. až 80. letech. Své nejlepší léta má za sebou, nicméně je budova stále velmi dobře udržovaná a dokonce disponuje bazénem. Byt má dvě patra (nahoře spaní a dole obývák s kuchyní) a nabízí parádní výhled na štít Grimming (2 351 m). Hezké místo a máme kliku, že předpověď hlásí skvělé počasí po celou dobu našeho pobytu. Každý den vypadá tak, že vstávám dřív a jdu běhat. Holky se mezi tím dospí, probudí se a jakmile se vrátím, tak dáváme snídani a vyrážíme někam na výlet. Obědváme venku a domů se dostáváme až na večeři, kterou baštíme při sledování MS v atletice a chodíme spát mezi devátou a desátou. Příjemná dovolená.
Následující den se snažíme strávit v autě co možná nejméně času. Podnikáme procházku lesem severně od Tauplitzu k vodopádu a po skvělé obědě na chatě Pfannerhütte se přemisťujeme na sympatické veřejné koupaliště, kde si užíváme zaslouženého občerstvení. Jeden z dalších výletů absolvujeme také u původně zamýšleného jezera Grundlsee. I přes původně deštivou předpověď se počasí zlepšuje, takže dáváme opět koupačku a realizujeme procházku k úžasnému jezeru Toplitzsee. Jako bonus potkáváme cestou hudebníka Alberta Černého z Lake Malawi, se kterým prohazuji pár vět. Dalším cílem naší dovolené je populární město Hallstatt, kde máme problém vůbec zaparkovat. Nakonec necháváme auto v tunelu a vyrážíme na krátký průzkum místních uliček. Krásné místo a rozhodujeme se na něj podívat z vyhlídky tyčící se nad městem. Přesouváme se tedy lanovkou o pár stovek metrů výše a ten pohled stojí za to. Krátce na to obědváme v Bad Goisern a absolvujeme další koupačku na pláži Strandbad Untersee. Škoda že nemáme paddleboard nebo seakayak, tady by se skvěle hodil.
Poslední den v této oblasti trávíme výletem do lyžařského střediska Tauplitzalm. Za pár éček vyjíždíme až nahoru a ještě před pěším výletem dáváme jídlo v chatě Holl-Haus s parádním výhledem Dachstein. Následně podnikáme procházku kolem jezera Großsee, kde krmíme kachny a mácháme si nohy ve vodě. Tento den nás však čeká dvouhodinový přejezd nad Štýrský Hradec. Chceme si totiž rozložit zpáteční cestu do třech kratších etap a spát na louce nedaleko lamí farmy. Bohužel se nám vloudila do komunikace s majiteli farmy chyba a nemůžeme zde zůstat. V rychlosti tedy obvolám všechny kempy v okolí a nacházíme útočiště v parádním kempu ve vesnici Tober. Tohle místo je naprostý dětský ráj. Je tu spousta dětských hraček, několik hřišť a také koně. Vlastně se jedná o farmu se spoustou zvířat a celé to tu připomíná školku. Na místo však dorážíme poměrně pozdě a jen tak tak stíháme dát večeři se sprchou a zabydlet se před tím, než přijde bouřka. Ta je dost masakrální a po silném dešti je okolí našeho auta pokryté bahnem.
Ráno jdu klasicky běhat a holky dlouho vyspávají. Jakmile se probouzí a zjišťujeme množství venkovního bahna, rovnou se přemisťujeme s autem do nedalekého městečka Passail, kde se na parkovišti převlékají z pyžama a pokračujeme zde na snídani s nákupem. Plánujeme celodenní výlet a k našemu překvapení po návratu do kempu zjišťujeme, že je v tomhle dětském ráji zákaz vstupu se psy a musíme kemp ještě dnes opustit. To nám dost rozhazuje plány na výlet a rozhodujeme se posunout autem ještě blíže k domovu do města Fürstenfeld. Dáváme tu pozdní oběd v pizzerii a navštěvujeme boží koupaliště nacházející se v bezprostředním okolí našeho kempu. V podvečer zjišťujeme, že je v kempu španělská rodina se šesti dětmi a Elenka se dává dohromady s jednou z jejich holčiček. Mám fakt radost, jak Elča mluví skvěle španělsky a nemá problém si najít takhle na dovolené kamarádku. Kemp je sice moc fajn a hezky vybaven, nicméně zde žije asi tak miliarda komárů a nepomáhá ani repelent. Nejvíc to schytává chudák Meda, která je celá doštípaná. Ráno vyrážím na poslední výběh, s Elenkou se jdeme naposledy vykoupat a pak už hurá domů.
Co napsat závěrem? Jednalo se o první větší dovolenou společně s Medou a navíc jsem kvůli tomu půjčil a předělal dodávku. Sice jsme ji využili jen na tři noci ze sedmi, ale aspoň už máme hotové řešení pro případné další výlety. Holkám se výlet určitě také líbil a jsem moc rád, že vše proběhlo bez větších problémů. A když už se nějaký našel, tak jsme ho neměli problém vyřešit. Jinak Rakousko je opravdu krásná země a jsem moc rád, že leží poměrně nedaleko Brna a chtěl bych zde podnikat více výletů. Skvělá zkušenost. Krásná dovolená, na kterou budu dlouho vzpomínat.
