Pokud čtete tyto řádky, znamená to jediné. Nacházím se v bivaku Gervasutti v Italské části masivu Mont Blancu… :)
Za dva dny mě čeká nejtěžší závod v mém životě a já se na něj pokouším aklimatizovat v téhle luxusní chaloupce.
Příprava pokračuje podle plánu a já zde jen pro zajímavost uvádím, co všechno musí obsahovat povinná výbava na Ultra-Trail du Mont-Blanc:
Mobil s číslem na organizátory
Kelímek
Nádobu na 1 l tekutin
2 čelovky s náhradními baterkami
Záchrannou deku 1,4 × 2 m
Píšťalka
Elastický pás 100 × 6 cm
Jídlo
Neporomokavá bunda
Dlouhé nohavice
Rolák (nikoliv bavlna, min 180 g)
Buff
Čepice
Rukavice
Dlouhé nepromokavé kalhoty
Docela mazec, co říkáte? :)
Pár lidí se mě ptalo před odjezdem, jak na takový závod trénuji. Uvádím zde tedy svůj tréninkový deník posledních několika dnů:
NE 16.8.
– dlouhý běh s batohem – terén, pěšiny (42 km / 3:43)
– protahování, posilování (břicho: 8 × 50; záda: 5 × 40; ruce: 3 × 50)
PO 17.8.
– kolečkové lyže (25 km / 1:38)
ÚT 18.8.
– dlouhý běh s batohem – terén, pěšiny (30 km / 2:37)
– protahování, posilování (břicho: 8 × 60; záda: 5 × 50; ruce: 3 × 60)
ST 19.8
– 2 km RK, rychlost 5 × 1 km, 2 km VK – cesta (prům. 3:06 min / km)
– kolečkové lyže (20 km / 1:12)
ČT 20.8.
– protahování, posilování (břicho: 8 × 50; záda: 5 × 40; ruce: 3 × 50)
PÁ 21.8
– dlouhý běh s batohem – terén, pěšiny (36 km / 3:13)
– protahování, posilování (břicho: 8 × 40; záda: 5 × 40; ruce: 3 × 50)
SO 22.8.
– kolečkové lyže (32 km / 2:00)
– horské kolo (56 km / 2:25)
– protahování, posilování (břicho: 8 × 50; záda: 5 × 40; ruce: 3 × 50)
NE 23.8.
– delší běh s batohem – terén, pěšiny (19 km / 1:37)
– krátký technický běh s batohem – náročný terén (8 km / 0:58)
PO 24.8.
– fartlek (10 km / 0:42)
– protahování, posilování (břicho: 8 × 40; záda: 5 × 50; ruce: 3 × 40)
ÚT 25.8. – přejezde Itálie
Taky se mě pár lidí zeptalo, kde na 100 km trať s více než 6000 m převýšení beru motivaci. Nedávno jsem četl perfektní knížku od Petra Fialy, ve které byl ukryt jeden velice emotivní odstavec. Shodou okolností se mi stalo něco podobného a úplně jsem se v celé situaci našel. Tady je její přepis:
„Byl jsem navštívit babičku v pasťáku pro důchodce. Zážitek roku. Něco tak syrového a opravdového, jako je otevřený rozhovor s lidmi, kteří mají život za sebou a ztvrdli v čekárně na smrt, jsem už dlouho nezažil. Vytáhnul jsem babičku z pokoje, kde odpočívala na vedlejší posteli její spolubydlící (seschlá stařenka, ležící v neforemných hadrech na posteli nevidomýma očima zírající na jakousi nablblou telenovelu), před domov, kde je pár laviček a zahrada se seschlýma stromama. Babička chodí už jen na chodítku, takže to trochu trvalo a já měl možnost prohlédnout si opotřebované tvory na chodbách, zkroucené a roztřesené postavy, mlčky koukající přes sklo ven nebo nikam. Taky směs vůní nebyla tak úplně osvěžující – jednoznačně vedla moč, pak zapařené jídlo, pot a dezinfekce. Možná by se z toho dal udělat parfém pro nás všechny tak nějak nespokojené se svým životem a mohlo by se to jmenovat třeba „Pokora“. Venku před vchodem kouřila paní s šedým drdolem, která měla jen jednu nohu. Vypadala jako panenka Barbie ze smeťáku, omlouvám se. Tak takhle to vypadá, když tě život vycucá jako citrón… // Autobusák byl velice živý, přesně vědomý si situace, ve které se ocitnul. Že dožívá v domě, že dožívá v domě, ze kterého už nikdy nikam neodejde. Ty smradlavé chodby, stále stejný denní režim, který ukončí až smrt, to je celá jeho budoucnost. Vůbec netuším, jak bych něco takového unesl / unesu já. „Tak jsme tak kurva zkejsli… nějak už to do té smrti vydržíme, no…“
Pokaždé, když si přečtu tyhle řádky, tak mám neskutečnou motivaci žít a dělat vše naplno!
A teď mě omluvte, jdu si udělat kafe… :)