„Sakra, tak tohle není zrovna ideální situace,“ kopu nohou do torza pneumatiky a s úsměvem na tváři hledím na překvapené účastníky naší výpravy. Za posledních pár týdnů jsem prasklou pneumatiku měnil asi třikrát, takže si z toho nedělám příliš těžkou hlavu. Úsměv mi však tuhne ve chvíli, kdy v kufru nenalézáme speciální klíč na odejmutí rezervy. Jakoby nestačilo, že jsme hned první den čekali na letišti na ztracené zavazadlo a cestou na Halti se stali obětí zhruba tak miliardy komárů. Smůla se nám evidentně lepí na paty a aby toho nebylo málo, tak začíná pršet. Takový normální den na severu Norska…
Rozhodl jsem se dělat horského průvodce naplno, což sebou přináší jistá úskalí. Tak třeba po návratu z Kyrgyzstánu se v Praze zdržuji jen 15 hodin a vzápětí letím do norského Tromso. Den po příletu se nám daří zdolat nejvyšší horu Finska (Halti) a také prdnout uprostřed divočiny pneumatiku, kterou kvůli absenci speciálního klíče (na odjištění rezervy zpoza podvozku) opravujeme několik hodin. Naštěstí jsme kluci a holky šikulky, takže se stíháme včas přesunout na nejsevernější místo pevninské Evropy (Nordkapp) a následně na největší tahák výpravy – Lofoty! :-) Pojmem Lofoty se označuje 80 ostrovů o celkové délce 180 kilometrů. Vzhledem k rozmarům počasí máme během jednoho dne věci na léto, zimu i déšť. Nicméně tu vládne polární den, takže si například můžu jít zaběhat ve 23:00 a nemusíme řešit nedostatek světla. Lofoty jsou učiněným rájem na zemi a krása se střídá s nádherou. Dechberoucí západy slunce střídají panoramatické výhledy na strmé útesy a pastelově barevné vesničky. Po 4 dnech lofotění přejíždíme do NP Rago. To co jsme viděli doposud jsou spíš lokální speciality, ale konečně přichází na řadu klasičtější pohled na norskou přírodu. Odtud nás do Brna čeká ještě necelých 3 000 kilometrů, které si krátíme návštěvou Trondheimu, Trolí stezky a olympijského Lillehammeru. Tady se mi také daří zaběhnout svůj 12. ultramaraton. Zřejmě se pracně nahnané (kyrgyzstánské) červené krvinky hlásí ke slovu a bez větších obtíží tam posílám další běžeckou výzvu. Následuje deštivý přesun do Osla a přejezd do Kodaně, kde nám dělá průvodkyni má sestřenka Hanďa. Troška spánku na trajektu do Roztoku no a než se nadějeme, jsme zpátky v Brně! :-)
A jelikož se říká, že jedna fotka řekne více, než tisíc slov, připravil jsem si takovou menší fotodokumentaci našeho výletu.
Magický pohled při přístávání v Tromso.
Začátek výstupu na nejvyššá horu Finska – Halti (1 365 m).
Zmákli jsme to! :-) Na vrcholu Haltti (1 365 m)
Prasklé kolo nevěstí nic dobrého.
Při cestě na pravý (nepříliš tutisticky profláknutý) Nordkapp, tedy nejsevernější místo pevninské Evropy.
Póza u pravého (neoficiálního) Nordkappu a za mnou se tyčí ten „levý“ :)
Typický symbol Nordkappu.
Člověk vs. příroda.
Neoficiální hlavní město Lofot – Svolvær.
Momentka z vycházky nad městem.
Překrásné místo na přespání.
Teď vás rybky, mňamky, zbaštím!
Pohled na Henningsvær.
Cestou na Kalvika beach.
Kalvika beach!
Pobřeží na Kalvika beach.
Celodenní trek na vrchol Munken nordtopp (770 m).
Pohled na silnici krále Olafa.
Vlevo nejvyšší hora Lofot – Hermannsdalstinden 1 029 m.
Relax na vrcholu Munken nordtopp (770 m).
Vesnice Reine.
NP Rago a jeden z jeho vodopádů.
NP Rago – není to krása? :-)
Adrenalinová lávka.
Hranice polárního kruhu.
Klasický pohled na Trondheim.
Trolí stezka, neboli Trollstiege.
Fotka z mého 12. ultramaratonu konajícím se v norském Lillehammeru. V pozadí olympijské skokanské můstky.
Takhle vypadala trať mé norské výzvy.
Olympijské skokanské můstky, které zároveň hostily úvodní a zakončovací ceremoniál OH 1994.
Kodaň – Malá mořská víla.
Na lodi do německého Rostocku. Krásný výlet! :-)
Fotky
GPSky všech treků
Program výpravy a tipy pro cestovatele