Ou jééé! Rok se s rokem sešel a stejně jako každej rok, měl jsem i letos chuť vypadnout na podzim na nějakej kratší výlet. S Majlanem jsme se rozhodli jet klasicky do Jeseníků a jelikož jsme našli společnej volnej víkend až ke konci října, měli jsme tak trochu nahnáno ohledně počasí. Se slovy ČokoVoka: „…kde končí beton, začíná křoví, máme mesry fungl nový,“ jsem se vydal směr Šumperk. Nejdřív vlak, potom autostop (díky tříprstej dědo, žes mě nenechal ve štychu!) a nakonec až na Skřítek busem. První noc klasicky na Jelení studánce a ráno jeden z nejluxusnějších východů slunce.
Ještě pět vteřin a asi bych se samou krásou roztekl :) Následoval výšlap na Pradědka, kde jsme foukli pár škopků, zasmáli se Andrejce, že je podle Márovy babičky orientální běhna a přes Švýcárnu štrádovali až na Červenohorského sedlo. Druhou noc jsme prospali v nejlevnějším ubytování nad 1 000 m (tím bych se mimochodem až tak nechlubil…) a přes Keprník, Šerák a Obří skály to doklepali do Ramzové. Tady jsem chytil dalšího stopa a svezl se až do Díry u Hanušovic. Malebné městečko, které je však bohužel opravdu díra (ale na to se neumírá! :) a následný přejezd do Krna. To je vše přátelé!
