Milý deníčku, dostal jsem nabídku jet na tři týdny do Nepálu na trek kolem sedmé nejvyšší hory světa, Dhaulágirí. Nabídka, která se neodmítá… :)
Klasika. Nic nestíhám. Za hodinku frčím do Bosny a najednou jsem si uvědomil, že bych se rád podělil o to, co se mi za poslední týdny stalo. V první řadě to je podzimní výlet do Nepálu. Pecka největšího kalibru a splněný klukovský sen. Letíme tam koncem září s Expedition clubem a znamená to pro mě oželení podzimní části běžecké sezony. Celkově jsem si tak nějak uvědomil, že se jedná o mé poslední studentské prázdniny a hodlám z nich vyždímat co možná nejvíc. Takže copak má strejček Švirsson dál v plánu? Jak už jsem nastínil v první větě, za chvíli frčím do Bosny. Zkouknout Sarajevo, otestovat kvalitu skokanských můstků z olympijských her ´84, nějaké ty hory (Maglić – nejvyšší hora Bosny) a samozřejmě proslulý most v Mostaru.
Návrat v pondělí brzo ráno, tři dny práce v Hanibalu, ve čtvrtek odjezd na Korsiku a jedna z největších výzev, kterou jsem kdy podniknul. Přeběh GR20-ky bude bezpochyby intenzivní zážitek a snad se nám ji podaří zdolat se zdravou kůží :) Zkrátím to. Ještě nemám sbaleno a nevím kam dřív skočit… Po Korsice následuje Moldavsko, sestřičky svatba, trek kolem Mont Blancu (Francie, Švýcarsko a Itálie), po návratu ultramaraton INOV-8 Hostýnská osma, další přejezd do oblasti Mont Blancu (ultramaraton Ultra-Trail du Mont-Blanc, výstup na Gran Paradiso a možná i na Blanc), výlet do Černobylu a semestr odpálím tripem do Nepálu. Většinu akcí mám hrazenou Expedition clubem a brigádou v Hanibalu, jinak bych si tuhle srandu samozřejmě nemohl dovolit.
Tenhle post je do jisté míry určen všem kecálkům a slibotechnům, kteří se furt vymlouvají na nedostatek času nebo peněz. Zrovna v neděli jsem cestoval Studentem do Brna a četl jsem výborný článek od Petra Horkého s názvem: „Už dávno napršelo i uschlo.“ Zaujalo mě v něm hned několik vět a nejvíce závěr tohoto cestopisu: „Každá doba si nesla a nese svoje tajemství, jehož kousek poodkryjí ti, kteří se nebojí zkoušet, mýlit se pracovat, dělat chyby, zlepšovat se a odhalovat vlastní neznalost. Je to trapné, je to už obroušené, jak to pořád dokola tvrdí kdekdo, ale je to tak. Pokud chcete cestovat, anebo dělat cokoli, co se jeví jako složité a nedostupné, cokoli, o čem jiní tvrdí, že to nejde, tak hlavně začněte, vyrazte! Už prvním krokem budete dál, než velká banda kecalů, kteří nikdy neudělali víc kroků než od židle k výčepu. Jak říká krásné pravidlo: prosíme ty, kteří tvrdí, že něco nejde, aby uhnuli a nezacláněli těm, kteří už to dělají… :)“
Takže až mi zase někdo bude vyprávět o tom, jak mu pan doktor Bolíto nebo profesor Nevímto naordinovali půlroční pauzu i přestože celej rok mleli o úžasném výletu do ________ (je úplně jedno kam), tak z mé strany vyrukuje pan Fuckíto :)
V dnešní době může téměř kdokoliv vidět kus světa. Sám jsem toho už spoustu procestoval s prakticky nulovými náklady. Všechno je to jen otázkou času a priorit. Ono vymyslet tak dobrý projekt, abyste třeba za rok sehnali veškeré finance na cestu kolem světa není zase až tak těžké… Ale to už je zase jiná pohádka :)
Chtěl jsem se tu ještě zmínit o práci v Hanibalu, brněnském Food festivalu, o výletu na Gerlach, o Šuldových utopených botech… ale čas je můj nepřítel. Tak snad příště!
