Pořádání plesu pro více než 400 lidí, zápočty a předtermíny mi sebraly spisovatelskou múzu a upřímně řečeno ani není moc o čem psát. Teda vlastně je, ale většina z toho není publikovatelná. Posledních pár týdnů byla jedna velká jízda a nevzpomínám si na to, kdy jsem si tak moc užíval. Nechci abych vypadal jako hovado bez jakýchkoliv zábran, ale na druhou stranu jsem mladej a zdravej. Tak proč ne. Navíc nutno podotknout, že i přestože žiju naplno, tak neflákám své povinnosti…
Chtěl bych se tu zmínit o jednom vejletu, který jsme s Milanem podnikli. Tripu, který mě dodal elán na dalších několik měsíců a přestože jsem se z něj vrátil neuvěřitelně fyzicky unavenej, tak jsem si při něm úžasně psychicky odpočinul. Drazí rodičové, pokud čtete tyhle řádky, tak zde prosím také skončete. U všech ostatních lidí je mi celkem jedno, co si o mně myslí. Vždy jsem se snažil být ke všem maximálně upřímnej a tenhle blog slouží především pro to, abych si po nějaké době znovu přečetl, kde všude jsem byl a co jsem podniknul. Takže směle dál a tady jsou mé zápisky z cest po Římě :)