Milý deníčku, mrzí mě, že nám to spolu poslední dobou neklape… Rozhodl jsem se tedy, že ti trochu upravím fasádu (nový design) a pošpiním tvé binární soubory plány na letošní rok. Chci si své nápady hezky veřejně sepsat, abych si později sám sobě nemohl cukrovat výmluvy z oblasti meteroologie, dietologie či psychologie :)
Únor, březen – letošní zima je z hlediska sněhu velký špatný. Na podzim jsem koketoval s myšlenkou König-Ludwig-Laufu, později jsem se začal smiřovat alespoň s Jelymanem a s klukama jsme taky uvažovali nad startem na Krkonošské 70-ce. Ovšem z toho počasí je mi na blití a nemám srdce (a ani peněženku) na drážkování skluznice. Před chvílí mi volal Lukin, že je z tý letošní sezóny taky nějakej zlomenej, tak aspoň v tom nejsem sám…
Květen – Gruzie, výstup na Kazbek (5 047 m) – loni jsme se dostali do 4 000 m a museli to kvůli špatnému počasí otočit. Doufám, že se letos počasí umoudří a že nám jižní Kavkaz ukáže svou příznivější tvář. Každopádně se mi líbí myšlenka, že se vydám uprostřed zkouškového do Asie.
Červen – Slovensko, výstup na Gerlach (2 654 m) – tenhle brdek mám ve svém hledáčku už hodně dlouho a doufám, že se už na něj konečně letos dostanu. Každopádně žádný vylomeniny. Jen za dobrého počasí, s úsměvem na rtech :)
Červenec – Korsika – láká mě podniknout zase něco punkového. Něco, o čem zatím nikdo z Čechů nedokázal (nebo aspoň o tom nevím) a tím je přeběh legendární GR20-ky. Hezky nalehko jen s minimem vybavení, které si potáhnu sám. Nemám v plánu se pokoušet o rychlostní rekord na tomto 180 km dlouhém treku, chci si to hlavně užít a kvalitně potrénovat.
Červenec – Rakousko – chtěli bychom se s Lůcou podívat nedaleko Vídně do ferratového ráje, který se nachází 2,5 hodinky od Brna. Jedná se o Raxalpe a Hohe Wand, které nabízejí ideální prostředí nejen pro začátečníky.
Srpen – Hostýnská osma – srdeční záležitost, na které nemůžu chybět :) Letos budu na této 65 km dlouhé trati usilovat o své 4. vítězství v řadě. Jestli to bude v kategorii dvojic (jako doposavaď) nebo jednotlivců, o tom se ještě rozhodnu.
Srpen – Švýcarsko, Francie – Ultra-Trail du Mont-Blanc – OCC (Orsières – Champex – Chamonix) – bohužel se změnily nominační kritéria a letos mi to na vytouženou kategorii UTMB (170 km / 10 km př.) nestačí. Zatímco loni stačilo k získání kvalifikace doběhnout v předešlých letech CCC nebo TDS, letos už to neplatí a nemám dostatečný počet bodů. Po dlouhém přemýšlení jsem zvolil nejkratší OCC, které má „jen“ 55 km, ale zase si člověk zazávodí a má šanci na slušné umístění. Mým snem je TOP30, tak uvidíme! :)
Září – Beskydská sedmička – zatím nepotvrzená akce se kterou mám nevyřízené účty z předminulého roku. Chtěl bych zlepšit 20. místo a překonat více než 100 km trať s větší elegancí, než v roce 2014.
Ouu jééé… Tak to vypadá na další parádní rok napěchovaný zajímavými akcemi, které doufám přežiju bez úhony. Mám v hlavě další spoustu menších či větších nápadů, které zatím nechci vyslovovat nahlas. Některé věci je potřeba probrat s polštářem a pokud možno několikrát za sebou :)
Jo a ještě abych nezapomněl, možná by se slušelo napsat pár vět o loňském roce, který byl pro mě ze sportovního, společenského i kariérního hlediska zřejmě nejúspěšnějším rokem vůbec. Pominu-li fakt, že jsem si našel úžasnou slečnu, dostudoval čtyřletého bakaláře a začal od září studovat dvě školy najednou, byl jsem i se svou sportovní bilancí nadmíru spokojen. V orienťáku mám v první řadě mám radost, že jsem se díky stabilním výsledkům na klasikách vyhoupnul na 37. místo v českém rankingu. Pro člověka, který většinou přezimovával v končinách kolem stovky, je čtvrtá desítka slušná motivace do budoucna. Velkou psychickou pohodu a dobrou formu potvrdil konec září, kdy jsem vybejčil 15. místo na MČR na klasice. Přičtu-li k tomu úspěšný výstup na Elbrus (5 642 m), dokončení Ultra-Trail du Mont-Blancu (CCC – 105 km) a ujetí Vasaloppetu (90 km), tak mám maximální radost z toho, že žiju naplno a plním si své sny. Doufám, že se mi na podobné výsledky podaří navázat i letos! :)
Štěstí je fígl, který hledáš a když ho najdeš, neuvědomuješ si to. Je retroaktivní – dojde ti zpětně. Štěstí je všude kolem nás, jenom je potřeba jej polapit, uvědomit si, že ho máš.
Svůj pohár samolibosti už jsem naplnil dokonale a nyní je čas uzavřít tento příspěvek několika chytrými pindy… vlastně jsem si vzpomněl ještě na jednu věc, která mě minulý rok ovlivnila. Umřela mi babička. Bylo jí 90 let a i přestože jsem jí poznal až jako postarší důchodkyni, chybí mi. Možná rok 2015 nebyl až tak idylický. I když ruku na srdce, dožila se požehnaného věku a její odchod byl pro mě jasným znamením, že si mám vážit každé minuty s osobami, na kterých mi opravdu záleží. Můžeme být šťastni za to, že žijeme právě v této době a na tomto místě. Občas se sám za sebe stydím, jaké malichernosti řeším a čím vším dokáži promarnit svůj čas. Také bych si přál, abych zvládal lépe své zklamání z neúspěchu. Zajímalo by mě, kolik času budu potřebovat, abych se naučil necítit frustraci, že jsem nedosáhnul výsledku, a prožít radost ze zážitku. Kdy budu schopen pocítit, že cíle jsem dosáhnul prostřednictvím zážitku a ne výsledku… :) O Vánocích jsem přečetl knížku od Killiana Jorneta – Neviditelná hranice. Moc mě nezaujala, lépe řečeno je stejně nudná jako jeho prvotina :) Každopádně jsem si z ní poznamenal jednu větu: „Štěstí je fígl, který hledáš a když ho najdeš, neuvědomuješ si to. Je retroaktivní – dojde ti zpětně. Štěstí je všude kolem nás, jenom je potřeba jej polapit, uvědomit si, že ho máš.“ A já si uvědomuji, že jsem šťastný a že prožívám nejkrásnější období svého života… :)