Singapur. Po včerejším ultramaratonu mám z nohou vánočku. Jenom pocukrovat. Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy kvalitně prospal a díky časovému posunu se začínám ztrácet, jestli je vlastně ráno, den nebo večer. Dvě a půl hodiny po půlnoci nacházím útočiště v jednom z letištních terminálů, kde si ustélám za obrovským květináčem zobrazující odkaz na Nový čínský rok. Nadlidský model kohouta mi pomáhá vytvořit bezpečné mimikry a přenést se na pár hodin do říše snů. Slastný spánek! Konečně.
„Vždycky jsem obdivoval mravence, ale asi začnu obdivovat lidi,“ vzpomínám na hlášku jednoho mého kamaráda ve chvíli, kde projíždím metrem do centra Singapuru. Nikdy jsem neviděl modernější a čistější metropoli. Už jen to jejich letiště, které bylo počtvrté zvolené letištěm světa, stojí zato. Při čekání na svůj let si můžete odpočinout při masáži chodidel zdarma, navštívit několik různých tropických zahrad, jít do kina na film nebo si vyvalit pupek u bazénu s vířivkou. Dlouhou chvíli si také můžete zkrátit pojezdem na 12-ti metrovém tobogánu nebo si zapařit nějakou hru v multimediálním stanovišti s Kinectem a Xboxem. Pokud zde pouze přestupujete, máte více než 5,5 hodiny, ale méně než 24 hodin, můžete využít zdarma prohlídku města při tzv. Free Singapore Tour. Vyberete si mezi dvěma různými prohlídkami města a podle toho co jsem slyšel, tak je to dost pecka… :)
Singapur byl do 70. let pod nadvládou britského impéria a je příjemné zjistit, že i každé malé dítě mluví anglicky. Kromě angličtiny jsou zde ústředními čínština, malajština a tamilština. Trochu mě zaskočil počet obyvatel. Jedná se totiž o městský stát s rozlohou lehce přesahující 700 km², ale obývá ho přes 5 milionů obyvatel, většinou imigrantů ze všech koutů světa. Je tu tak čisto, že zde můžete chodit v obleku kanály a baštit sushi ze záchodového prkénka v metru. Neustále někdo něco pígluje a dokonce i výše zmíněné záchody v metru jsou nejenom zdarma, ale opravdu ukázkově uklizené. Za celé dva dny nespatřuji snad jediný barák v polorozpadlém stavu, fasádu počmáranou grafiti nebo bezdomovce obývajícího veřejně dostupný prostor. Singapur je tak chorobně čisté město, že hříšníky přistižené u odhození odpadku tu čeká veřejné uklízení či pokuta v přepočtu 15 tisíc korun. Vlastně prakticky na všechny přestupky zde existují poměrně přísné pokuty. Kdybyste se náhodou dopustili vandalismu, může vám být udělen dokonce i fyzický trest a za pašování drog vás nemusí minout ani trest smrti. Chytrým způsobem tu vyřešili problémy s dopravou. Aby se město vyhnulo absolutnímu silničnímu ucpání, domluvili se politici na velice výhodných cenách za taxi (méně než 20 Kč/km) a neskutečně vysoké dani za pořízení automobilu. Jo a ještě jedna zajímavost… Nejnižší teplota, kterou ve městě kdy naměřili, byla 18,5 °C! Průměrná teplota vzduchu neklesá pod 25 °C a vlhkost je běžně kolem 80 %, což znamená dost slušnou ťafku mezi oči.
V Singapuru trávím dva dny a vzhledem k tomu, že je stále období dešťů, musím mít sakra kliku, abych nezmokl. Naštěstí ji mám alespoň první den, takže navštěvuji překrásné Marina bay. V této zátoce najdete nejfotogeničtější místa celého města v čele s proslulým hotelem Marina Bay Sands. Ano, je to ten hotel s vyhlídkovou terasou o půdorysu poloviny surfařského prkna, v jehož nejvyšším poschodí najdete bazén končící střešní hranou. Ideální pro lidi mající strach z výšek! :) Botanická zahrada nacházející se 200 m pod hotelovou terasou nabízí oázu zeleně a klidu. Ideální místo pro relax. Velká část Singapuru si udržuje přírodní charakter. V rezervaci Bukit Timah naleznete například 200 akrů rovníkového pralesa a místní zoologická zahrada je atraktivní tím, že zde sotva postřehnete nějaké ploty. Bohužel jsem neměl čas (a nakonec ani ideální počasí) na to, abych navštívil další chloubu města – ostrov Sentosa, který lemují takřka prázdné pláže s teplým mořem a palmami. Druhým extrémem je Snow City, tedy hangár nabízející umělý sníh a teplotu -5 °C. Za pár kaček si zde můžete zapůjčit zimní oblečení a plácat andělíčky nebo sáňkovat do aleluja.
Co se mi osobně nejvíce na celém Singapuru líbilo? Jídlo a lidé. Mám rád indickou a nepálskou baštu a tady jsem si za sympatické peníze mohl nacpat pupek k prasknutí. Co se týče obyvatel, tak se jedná o srdečné lidi, kteří vám kolikrát rádi poradí i sami od sebe. Nikdo vám tu nic necpe, nevnucuje se a obecně se tu cítím velice komfortně. Jeden příklad ze všechny. V podvečer jsem došel podél zátoky Marina Bay k městskému stadionu, kde mě v jedné výloze zaujalo rozložené cyklistické kolo. Jedná se o obchod Shimano, které vyrábí součástky (nejen) pro cyklistiku. Je sice kolem deváté hodiny večerní, nicméně mají stále otevřeno a sympatický personál se se mnou okamžitě pouští do řeči. Dicky, jak se mi chlapík menšího vzrůstu okamžitě představil, mi hbitě prezentuje nejrůznější vystavené exempláře, včetně jednoho z nejstarších kol na světě a jakmile se mu svěřuji odkud pocházím, radostně rozhazuje rukama. „Cože, ty jsi z Česka? Já to tam miluju! Byl jsem tam loni a naprosto zbožňuji ty vaše… jak se to řekne… halušky? Halušky a pivo! To je to nejlepší! Jo a pak ještě holky, hehe… :-D „ směje se šikmooký chlapík na celé kolo a při loučení mi daruje fešáckou čepičku s odznáčkem. Pecka, moc se mi tu líbí! :)
Za dvoudenní pobyt v Singapuru se necítím bezpečně jen v jednu chvíli a to při cestě zpět na letiště. Před zastávkou Bedok přistupuje do vedlejšího vagonu metra hubený mladík. Nejdříve začíná z ničeho nic zrychleně dýchat, jako kdyby chtěl kýchnout, ale místo kýchnutí začíná řvát jak pavián. Nejdříve si myslím, že má chudák záchvat, ale po několika vteřinách se uklidňuje a po chvíli opět spouští svůj hrdelní zvuk. Je to poměrně děsivé a všichni lidé se od něho začínají klidit dál. Zajímavé je, že podivuhodný křikloun vstoupil do vagonu jen v ponožkách a krátce před tím, než jsem vystoupil si ponožky sundal a odhodil je mezi ostatní přihlížející. Možná se jednalo o pomateného striptéra, kdo ví! :) Tohle byla jedna ze dvou situací, kdy mi nebylo zrovna do smíchu. Tou druhou bylo zjištění, že pokud si cestujete veřejnou dopravou pomocí MHD karty, musíte mít na kartě minimálně 3 SGD (singapurské dolary). Ono je to logické a divím se, že mě to netrklo dříve. Nicméně automaty nenabízejí dobití karty v nižší částce, než je 10 SGD a musel jsem si tak jízdenku na letiště koupit zvlášť a zanechat na MHD kartě téměř třetinu peněz, které jsem si na nabil. Pro jedno, či dvoudenní návštěvu Singapuru se vám tedy zřejmě nevyplatí nákup MHD karty a je výhodnější nakupovat individuální jízdenku zvlášť před každou jízdou. Sečteno, podtrženo – Singapur je úžasné město, které jednoznačně mohu doporučit a těším se, až ho znovu navštívím!
