Silvestr v Andalusii

„Hej šéfe! Tak to auto je fuč!“ volá na mě Tom a jelikož znám jeho žertovnou povahu, nepřikládám jeho slovům velkou důležitost. „No jasně, tak na to ubytko budete muset doběhnout,“ odpovídám mu s úsměvem na tváři a přitom startuji jedno z našich dvou aut. „Ty mi nerozumíš,“ pokračuje dál Tomáš, „zřejmě nám ho odtáhli!“ Přicházím tedy na místo, kde bylo auto zaparkované a skutečně tu není. Jen na zemi nalézáme oranžovou samolepku se znakem odtahu, SPZkou a telefonním číslem. „Tak to jsem teda zvědavej, jak to teď ve 22:55 budeme řešit, když se do půlnoci musíme dostat na ubytko hodinu cesty vzdálené…“

Po šesti týdnech strávených v Patagonii mě doma čekal předvánoční shon doplněný o velké množství po-výpravových povinností. To máte vyúčtování dvou třítýdenních akcí, sepsání kompletního know-how, hodnocení účastníků, fotky, videa a především plánování silvestrovské výpravy. Když jsem si v září vypisoval akci na Silvestra, upletl jsem si nad sebou bič. Chtěl jsem splnit sen mé přítelkyni Aničce a vyrazit s ní do Andalusie. Jelikož Áňa žije řadu let ve Španělsku a mluví španělsky naprosto bez přízvuku, vnímal jsem to jako velký benefit a ideální příležitost prozkoumat krásy jižního Španělska. Ačkoliv jsem si byl vědom, že se bude jednat převážně o městskou výpravu, byl jsem v klidu. Anička mi totiž slíbila, že mi s programem nejen pomůže, ale také si nastuduje různé zajímavosti.

Celá výprava odstartovala 28.12. odletem z Prahy do Malagy. Po menším zdržením na letišti jsme dobrých 6 trajdali po městě a když už jsme se hodinu před půlnoci dostali zpět k zaparkovaným automobilům, spadla nám díky odtahu čelist. „No co se dá dělat,“ řekl jsem si v duchu a zatímco jsem vyslal účastníky do nedaleké restaurace na pivo, jel jsem řešit pokutu na odtahové parkoviště. Aspoň, že jsme stihli příjemnou noční prohlídku Malagy, která má neskutečnou atmosféru. Viděli jsme pevnost Castillo de Gibralfaro, dům Pabla Picasa, katedrálu a také jsme si prošli přístav. Když jsme po půlnoci přejeli na ubytko, okamžitě jsme upadli do kómatu. Následující den jsme se vyspali do růžova a šli na snídani na pláž. Bydleli jsme v malém plážovém letovisku Velilla-Taramay a jelikož tu v prosinci nikdo pořádně nebyl, měli jsme pláž prakticky jen pro sebe. Ti největší tvrďáci se dokonce šli i zchladit do vln Středozemního moře.

Během dopoledne jsme se přesunuli směr Granada, kde jsme navštívili populární hrad Alhambra. Vstupné je 15 euro a bohužel byla nutná rezervace dopředu. My ji neměli, takže jsme šli jen do přilehlých zahrad, které ovšem také stály za to. Následně jsme si dali obědovou přestávku spojenou s prohlídkou přilehlého města a odpoledne jsme přejeli do Rondy. Jedná se o město, které je vybudované nad skalní roklí a je spojené překrásným kamenným mostem. My jsme měli to štěstí, že jsme spali přímo v centru. Takže jsme si v noci prošli nejzajímavější památky a po večerní pivko – večeři jsme to neměli domů daleko.

Následující den byl ve znamení celodenní prohlídky Gibraltaru. Zajímavé je, že se jedná o zámořské území Spojeného království se vším co k tomu patří. Jezdí zde červené doubledeckery, platí se zde librou a ze všech stran slyšíte uši rvoucí angličtinu s typicky naškrobeným akcentem. Gibraltar byl asi nejzajímavější výlet z celé silvestrovské výpravy. Překvapilo mě, že se člověk při vstupu musí dostat přes letištní ranvej, která se s ohledem na přílety a odlety letadel uzavírá pomocí semaforu a závor. Samotný poloostrov je prakticky jen skalnatý kopec s přilehlým pobřežím. Ten byl strategicky velmi důležitý a není tedy divu, že se jedná o skalní pevnost, která se dobývala jen velice obtížně. The Rock („skála“), jak je výběžek nazýván, je celý protkaný vojenskými tunely a má bohatou válečnou historii. Momentálně musí jeho návštěvníci odolávat tak maximálně nájezdům opic, kterým se tu extrémně daří. Jedná se o magota bezocasého a tato stvoření jsou natolik drzá, že vám bez váhání skočí na záda, otevřou vám svými šikovnými tlapkami batoh a začnou z něj vytahovat cokoliv, co uznají za vhodné. Místní obyvatelé si opice velmi hýčkají, mimo jiné i kvůli legendě, která tvrdí, že Gibraltar bude britský, dokud zde opice budou žít.

31. prosince jsme se ráno vydali na 17 kilometrů dlouhou vycházku podél pobřeží. Slunečné počasí s čerstvým mořským vzduchem nám vyčarovalo úsměv na tváři a jednalo se o pohodový výlet před noční veselicí. Následně jsme se přesunuli do větrného městečka Tarifa, které je nejjižnějším cípem Evropy. Při dobré viditelnosti jde odtud dohlédnout až do Maroka a zatímco na východ od této úžiny najdete Středozemní moře, na západ se jedná o Atlantský oceán. Pozoruhodné místo. Silvestrovskou divočinu jsme si užili v usedlosti, kde krávy dávají dobrou noc. Najednalo se o haciendu kompletně izolovanou od okolních měst. Společnost nám dělaly pasoucí se krávy a roztomilá selátka pana domácího. Španělský venkov v pravém slova smyslu. Silvestr byl sice fajn, ale já jsem nebyl v ideálním rozpoložení. Posledních pár týdnů jsem žil v naprostém stresu a nedokázal jsem se dostat do patřičné pohody.

Nový rok byl ve znamení odpočinku a nic nedělání. Nikdo nikam nespěchal a než jsme se nadáli, byl již čas oběda. Několikahodinové rozjímání přerušil nápad vyrazit na pláž. Ačkoliv to pěšky trvalo více než hodinu, nikomu to příliš nevadilo a užívali jsme si krásného počasí. Pláž byla jak dělaná pro odpočinek a střízlivění. Takže jsme to nehrotili a udělali si pohodový den bez zbytečných stresů. Já jsem si z pláže zaběhl na nedaleký hřeben a provětral tak běžecké střevíce. Přece jenom jak na nový rok, tak po celý rok… :-)

Následující ráno jsme si udělali cestou do Jerezu krátký pěší výlet po písečném pobřeží. Navštívili jsme moc hezkou věž nedaleko obce Barbate a užili si procházku borovicovými lesy. Učiněný balzám na duši! Po lehkém obědě jsme přejeli do Jerezu, který je především znám díky vinařství, chovu koní, flamenku a závodnímu okruhu. Procourali jsme město křížem krážem, dali si lahodnou Sherry a na noc se přesunuli do nedaleké Sevilly. Zabookoval jsem pohodový hotel uprostřed centra, takže jsme si večer užili nočního života. Ráno jsme si prošli nejzajímavější atrakce v podobě Alcazaru, Katedrály Panny Marie, Indického archivu a také jsme absolvovali plavbu na lodi, která odplouvá od monumentální věže Torre del Oro. V roce 1992 se v Seville konalo Expe a bylo moc krásné sledovat všechny tyto pavilony a okolní kulturní památky z pohodlí výletní lodi. Sevilla je také proslavená postavou Kryštofa Kolumba, který z nedalekého přístavu Palos de la Frontera vyplul objevit Ameriku. Na večer jsme se posunuli zpět do Malagy, kde proběhla závěrečná párty a následující ráno jsme se slzou na krajíčku museli všichni rozloučit. Ráno jsem hodil účastníky na letiště a v podvečer jsme s Aničkou letěli směr Valencie.

Z mého pohledu se jednalo o pěkný silvestrovský výlet, nicméně jsem byl po těch všech výpravách ucestovaný a měl všeho plné zuby. Když to tak zpětně hodnotím, tak jsem neměl příliš náladu na courání po městě a celá akce byla tak trochu na síly. Samozřejmě jsem se snažil udělat maximum pro to, aby byli účastníci spokojeni a pevně doufám, že se mi to podařilo. Každopádně Andalusie je překrásný kout Španělska, kam se jednou moc rád zase vrátím!

FOTKY

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář