Jednou do roka mám vždy takový „skalní záchvěv“, kdy si chci dokázat, že jsem se v pískovci během těch několika měsíců technicky zlepšil. Stejné prozření mě potkalo i letošní prázdniny, kdy jsem se přihlásil na Rumcajsovy míle, tedy čtyř-etapové závody ve dvou dnech. Měl jsem takové tušení, že to celé dopadne katastrofou. Ale že až takovou, tak to jsem opravdu netušil… :)
Sobota dopoledne 16.8. – middle (2,4 km / 29 minut)
První můj závod v OB, který jsem oběhnul v plavkách :) Trenky na běhání jsem si zapomněl v druhém batohu na parkovišti v autě, tak jsem musel zvolit náhradní variantu. Brutální zalamovák z mapového startu na první kontrolu už napovídal, v jakém duchu se bude dopolední závod odvíjet. Velké množství krátkých postupů se špatně čitelnou dohledávkou doplněnými ostrými úhly jsou už tak nějak typicky jičínskou disciplínou. Sice mi to ve skalách absolutně nejde (a tím pádem mě to ani nebere…), ale tentokrát se mi to i přes trapný výsledek celkem líbilo. Nejvíc se na tom podepsal fakt, že to stavitel zbytečně nepřeháněl s délkou trati a necelá půl hodinka bloudění mi bohatě stačila. Každopádně se pořád jedná o prázdninové závody. Tak na co krvavé oči :)
Hodnocení výsledku: 2/10
Sobota odpoledne 16.8. – sprint (1,5 km / 22 minut)
Odpolední sprint jsem na své poměry nerozběhnul vůbec špatně a začal jsem to do kazit až v druhé půlce trati. Největší chybu závodu jsem překvapivě udělal na jedné z nejjednodušších kontrol – č. 11. Neustále jsem se motal kolem kupy napravo od kolečka a hrozně jsem se divil, kam že to ti parchanti zašili. Závod to byl opět hezký a kvalitní. Nicméně jsem na skalní mapařinku hrozné poleno a přes slušně rozběhnutý závod jsem to na konci dost mistrovsky pohnojil.
Hodnocení výsledku: 3/10
Neděle dopoledne 17.8. – middle (3,2 km / 39 minut)
Tentokrát se nejednalo o middle na 25 minut, ale o plnohodnotnou krátkou trať. První větší zaváhání jsem provedl cestou na 6. kontrolu, kde jsem to šukal o trochu dřív. Dalších pár kontrol relativně ušlo, ale nejvíc jsem to zabil cestou na 14-ku. Nevím, jestli tam byla vyšlapaná cestička nebo co, ale pocitově to stáčelo doleva. Hloupá chyba, měl jsem víc čučet na buzolu… Ani na 19. a 20. kontrolu jsem si neťuknul podle představ a v cíli jsem se svým výsledkem nebyl zrovna příliš spokojen. Ostatně mapově jsem běžel takovou tužku, že by mi i Koh-i-nooru záviděli! :)
Hodnocení výsledku: 2/10
Neděle odpoledne 17.8. – middle (2,8 km / 39 minut)
Pokud jsem si předešlé etapy pochvaloval, tak teď už jsem se skal opravdu přejedl a celá poslední etapa na mě působila jako nastavovaná kaše. Dost kopcovitá kaše… Příště si do Jičína beru lano s úvazkem a pak ještě bibli na modlení. Ono když se drápete roznoženýma rukama a nohama 15 m skalním průchodem a na konci se proti Vám rozkutálí vetoš, tak potěš koště. Dělalo mi opravdu velký problém plynule číst směr odběhu od kontroly. Myslím, že by stavitel mohl ředitelovat pekárně vyrábějící vánočky. Slušná motanice… Můj výsledek byl klasicky tragickej a už jsem definitivně rezignoval na vidinu budoucího dobrého skalního výsledku. Skály = mordor.
Hodnocení výsledku: 0/10
Od začátku prázdnin jsem každý týden nalítal mazi 100 – 130 km a kdybych se nepřipravoval na ultra maratony, tak bych si při pohledu na Rumcajsovy výsledky připadal neskutečně trapně. Není žádným tajemstvím, že nejsem mapovej génius. Ve skalách mám obrovský problém vybrat ideální stopu a pokud čirou náhodou neudělám na nějakém postupu chybu, tak se stejně cítím hrozně neohrabaně. Obujte orangutana do balerín a pošlete ho hrát Labutí jezero. Asi tak nějak! :) Připadá mi, že ani po těch deseti sezónách jednoročního běhání ve skalách jsem se nic nenaučil. Zlatý laufy…