Recenze knihy: Běhej nebo Zemři (Kilian Jornet)

Postava Kiliana Jorneta byla pro mě dlouhou dobu velkou neznámou. Poprvé jsem se s touto chodící reklamou na Salomon setkal asi před rokem, když jsem na internetu spatřil video, ve kterém zdolává majestátný Matterhorn v novém světovém rekordu. Naprosto mě učarovala jeho úžasná technika a sebejistota každého pohybu. Tento drobný muž s klučičí tváří se po nejpříkřejších skalách pohyboval jako kamzík a z každého jeho pohybu jakoby vyzařovala radost z toho, co dělá. Mladý Katalánec v mých očích naprosto posunul hranici lidských možností, a jelikož letos na jaře vyšel český překlad jeho autobiografické knihy, neváhal jsem s její koupí ani vteřinu.

„Ještě než jsme se sestrou udělali první krůčky, měli jsme za sebou první kilometry na lyžích. Sport pro nás byl hrou a vlastně jedinou zábavou. V létě jsme běhali po horách a přes lesy, v zimě tam jezdili na lyžích. V pěti letech jsme měli na kontě několik třítisícovek.“
Téměř dvousetstránkové dílo, které sfouknete během jednoho odpoledne, v úvodu líčí Kiliánovy vzpomínky na dětství strávené v horách a postupně přechází na plnění nejrůznějších výzev a popisem cesty za vítězstvím v nejnáročnějších závodech po celém světě. Mladý, klidný a skromný člověk, který svými výkony, obrovskou vůlí a pokorou vůči přírodě, motivuje ostatní lidi k pravidelnému sportu. Tento popis asi nejvíce vystihuje personu autora a není tedy divu, že se vám tahle knížka dostane po kůži.

Přečetl jsem celou řadu běžeckých románů a Běhej nebo zemři je svým způsobem podobné knize Jez a běhej od Scotta Jurka. Také sleduje životní osud jednoho z nejlepších ultramaratonců světa a při jejím čtení jen nechápavě kroutíte hlavou. V čem se ale postava Kiliana Jorneta liší, je množstvím talentu a ideální horské podmínky, ve kterých se narodil a vyrůstal. Když vám už v porodnici nazují na nohy skialpy, taháte kačera ve 2000 m a máte plnou podporu své (sportovně založené) rodiny, tak je to trochu jiné kafe, než když se od útlého věku staráte o svou matku postiženou roztroušenou sklerózou a na běhaní po horách nemůžete mít ani pomyšlení (Jurkův případ). Ač jsou výše zmíněné knihy v něčem velice podobné, tak si zde milovníci srdce rvoucích životních příběhů nepřijdou moc na své. Kilián totiž není žádný druhý Lance Armstrong, ale spíš Petr Sagan horských ultra trailů.

„Jestli mám přestat jíst čokoládu, abych vyhrál závod, tak ať žijí porážky!“
Na mladém Katalánci je sympatické, že své „bláznivé výlety“ nepodniká jen kvůli nahonění ega, vlastnímu uspokojení či snad propagaci své sponzorské značky Salomon, ale snaží se o to, aby šel příkladem svému okolí. A to se mu bez pochyby daří!

Na druhou stranu jsem byl trochu zklamán, že je dílo orientováno především na velké běžecké závody, respektive na osobní výzvy. Čekal jsem, že se dozvím daleko více informací o Kiliánově osobním životě. První půlka knihy sice částečně popisuje pár dětských příhod a i nějaký ten zlomový bod, ale neklade moc velký důraz na způsob, jakým se postupně dostával do vrcholového sportu a jak stoupala jeho popularita mezi lidmi. Druhá půlka knihy se soustředí především na popis vítězství v několika proslulých závodech a některé vlastní projekty. Avšak způsob, jakým to ovlivnilo jeho osobní kariéru, tak ten už zůstává čtenářům utajen. Stravě a regeneraci také nevěnuje prakticky žádné místo a chvílemi by se mohlo zdát, že ač je kniha napsaná nepovrchním dojmem, tak se jedná o jednu velkou opěvnou ódu Kiliánových schopností. Taktéž je škoda, že kniha postrádá jakoukoliv foto dokumentaci, či ilustraci! Bylo by jistě zajímavé vidět, jak se jedna z největších běžeckých a skialpinistických ikon poprvé souká do přeskáčů nebo jak se tváří po doběhu (vytvoření nového rekordu na) proslulé korsické GR20.

Hodnocení: neuvěřitelně motivační kniha, kterou přečtete na posezení. Vhodná především pro milovníky ultra trailů a fanoušky Kiliana Jorneta. Já sám bych sice ocenil více místa věnovanému zákulisním přípravám a životopisnějšímu stylu vyprávění, ale to ovšem nic nemění na tom, že se jedná o špičku ve svém žánru. Navíc Kilian už vydal svou druhou knihu (La Frontera Invisible – Neviditelná hranice; dostupná jen zatím v katalánštině a španělštině), která má být daleko osobnější a věnovaná projektu Summits of My Life. Mé hodnocení: 5/5

Drobná výtka pro autory podobných sadomasochistických knih. Napište někam na úvod varování, že pro běžného smrtelníka je běhání v tričku a v kraťasech na Mont Blanc tak trochu o hubu! Tohle přestává být sranda, protože se běžně stává, že se netrénovaný člověk po přečtení Born to run rozhodne běhat na boso bez ohledu na to, že váží metrák a nemá s běháním žádné zkušenosti. A to ani nezmiňuji fakt, že běžet ultramaraton s dopředu zlomenou nohou je taky vlastně úplně na pohodičku… (že, Jurku?! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *