Je chvíli po sedmé hodině ranní a nacházíme se na třetím nejvyšším vrcholu Madeiry, Pico de Arieiro (1 818 m). Čekáme na první závodníky Madeira Island Ultra Trail a přitom nevěřícně koukáme na překrásnou přírodu, která nás obklopuje. Metrový chodníček, po kterém nevyspalým krokem našlapujeme je obklopen hlubokými propastmi budících respekt. Už od časných ranních hodin se na tomto fotogenickém místě shlukují desítky fanoušků, fotografů a také pilotů dronů. Když se po dlouhém čekání ze vzdáleného tunelu noří dvojice běžců, nevěřím svým očím. Běží tak rychle, jako kdyby neměli v nohou 70 kilometrů s téměř 7 000 metry převýšením. Svěžím krokem přelétávají desítky schodů a než se stačím vzpamatovat, cvakají okolní spouště foťáků o sto šest. V čele běží François D’haene, který tento závod v minulosti již vyhrál a zkušeně si kontroluje vedení. Za ním lehce ztrácí Germain Grangier a po chvíli další a další závodníci, kteří jsou na trati přes 8 hodin. „Tohle nejsou lidi, ale stroje,“ nechápavě kroutím hlavou a sleduji rozjařené oči svých běžeckých kolegů, kteří stále nemohou uvěřit tomu, co právě viděli. Skvělá podívaná!











