Pojďme si to zrekapitulovat. Mám jít několik stovek metrů dlouhou šachtou, kde je naprostá tma, po lýtka vody a polovinu šířky tunelu tvoří hluboké koryto potoka, kam můžu kvůli úzké šířce chodníčku spadnout. Navíc mám vybitou čelovku, takže držím v jedné ruce telefon se světlem a druhou šmátrám nízkým stropem, protože nestojím o lobotomii mozku. Tomu říkám klaustrofobikův ráj!
Když jsem před rokem přemýšlel nad tím, kam bych chtěl jet oslavit příchod nového roku, okamžitě mě napadla portugalská Madeira, o které jsem slyšel jen v samá superlativa. Na silvestrovské oslavy jsou však letenky neskutečně drahé, takže jsme se nakonec rozhodli pro finančně dostupnější Azory. Návštěva Madeiry mě však i nadále lákala a řekli jsme s mým kamarádem Vojtěchem Bořilem, že by stála za nějaký ten běžecký kemp. Slovo dalo slovo, v lednu jsme koupili letenky a čtvrt roku roku na to si už běháme po rodném městě Cristiana Ronalda, Funchalu. Jelikož se chci co nejvíce zlepšit jako kameraman a střihač, dávám si před příletem na Madeiru předsevzetí, že z každého dne natočím a sestříhám krátké video, tzv. daily vlog. Tohle je výsledek.
Vojta po pěti dnech letí domů a na běžecký kemp navazuje výprava s Expedition clubem. Máme v plánu přejít prakticky celý ostrov ze západu na jih, což dohromady dělá 110 km se 4 000 metry převýšení během necelého týdne. Po běžecké zkušenosti z předešlých dnů mám z treku respekt. Moc dobře si totiž uvědomuji, jak jsou některé pasáže uprostřed ostrova technicky obtížné a kromě velkého převýšení nám může přechod zkomplikovat počasí. To je ostatně důvod, proč začátek treku posouváme o jeden den. Díky tomuto rozhodnutí se můžeme zúčastnit květinového festivalu, kterým je Funchal proslavený. Zajímavé, nicméně znovu ho vidět nemusím… :-)
První den začínáme cestou zařízlou přímo v útesu a kromě jednoho prudkého stoupání nás nic vyloženě náročného nečeká. 12 km dlouhou trasu zvládáme ještě během dopoledne a když se kolem 13:00 spouští slejvák, my už si hezky hovíme v útrobách restaurace a plníme si hladová bříška. Odpoledne podnikáme výlet do městečka Porto da Cruz, kde se nachází rumová likérka. Atraktivní exkurze :-)
Následující den sice nevstáváme do ideálního počasí, nicméně příjemná leváda (zavlažovací kanál fungující pomocí samospádu) vedoucí do sedla Ribeiro Frio nám i přes mlhavé výhledy představuje atraktivní podívanou. V sedle dáváme gáblík, navštěvujeme pstruhovou farmu a pokračujeme na vyhlídku Balcões, odkud jsou překrásné výhledy na celé údolí. Bohužel je jedna z pěšinek uzavřená, takže musíme závěrečných pár kilometrů klesat po silnici. Chodidla si „chrochtají“ blahem.
Další ráno přichází konečně pořádné vzrůšo. Máme totiž v plánu projít několik levádových tunelů, přičemž nejdelší má 2,5 kilometru. Počasí nám relativně přeje, takže se nemusíme bát, že by byla štola zaplavená vodou. Stejně člověk nemá dobrý pocit z uvědomění, že je nejbližší východ 15 minut cesty a že máte nad hlavou miliony tun horniny. Jeden z účastníků se navíc uprostřed tunelu naráží nerovnoměrným stropem do hlavy a má malou tržnou ránu. Paráda! Zbytek dne však probíhá podle představ a ani nám nevadí, že máme v nohou zhruba 25 km, protože jsme museli změnit místo na ubytování (bylo příliš malé a ponuré).
Probouzíme se do mlhy, což je takové standartní madeirské počasí a po desítkách minut rozkoukávání vyrážíme směrem k nejvyššímu vrcholu Madeiry, Pico Ruivo (1 862 m). K našemu překvapení vycházíme po hodině z mraků a užíváme si překrásných výhledů na peřinu pod námi. S přibývající výškou roste i množství turistů. Na vrcholovém hřebeni jich je tolik, že nevíme kam se dřív pohnout. Překrásné počasí nám však hraje do karet, takže není prostor pro trudomyslnost. Následný desetikilometrový tanec na hřebeni byl už jen takovou třešničkou na dortu. Krásná prezentace toho, jak se rychle dokáže změnit počasí, resp. že na první pohled klesající cesta může kousat. Sedlo Encumeada je perfektní místo na zahnání hladu. Jen bohužel nedisponuje vhodným pláckem pro 5 stanů.
Při pohledu do mapy jsem si myslel, že žádný další náročnější tunel, než ten 2,5 km dlouhý nás už nečeká. To jsem se ovšem hrubě spletl. Tunely, která nás 5. den treku potkaly byly sice na první pohled výrazně kratší (500 a 900 metrů) nicméně o to výživnější. Mohla za to především jejich šířka a výrazně větší množství vody, které se v některých místech pohybovalo až po lýtka. Místy je chodníček opravdu úzký (velké riziko pádu do levády) a je opravdu důležité mít nabitou čelovku. Ne jak já, když jsem si musel přivazovat telefon k ruce… :-) Po obědě vychází na náhorní plošinu, kde se naprosto mění krajina. Připadám si jak uprostřed Mohavské pouště. Rovná dlouhá silnice a okolo vyprahlo. Madeira je neskutečně pestrá. K našemu překvapení se v místě našeho plánovaného kempu koná výstavba nějakých nových objektů, takže se musíme posunout o pár stovek metrů dál. Máme však velké štěstí a v údolí nelézáme překrásné místo pro stan, kde se dá i luxusně vykoupat.
Závěrečný den treku mi spíš připomíná, že se mám postupně aklimatizovat na výpravu do Skotska, kam se za pár týdnů chystám. Od rána lehce poprchá a je taková mlha, že bys ven nevyhnal ani Rákosníčka. Původně zamýšlený sestup levádami bleskurychle přehodnocujeme na nejrychlejší sestup do vesnice Ribeira da Janela, odkud bereme bus zpět do Funchalu. Autobusy tu jezdí na dobré slovo a někdy je opravdu obtížné dovtípit se od místních domorodců času odjezdu. Po příjezdu si užíváme zaslouženou pohodu a baštíme tu nejluxusnější maderiskou zmrzlinu. Lahoda! :-)
Předposlední den výletu vyrážíme na nejzápadnější bod ostrova. Je sice přeplněn turisty, nicméně opravdu stojí za to a jsem moc rád, že jsme si na jeho návštěvu našli čas. Všude okolo pobíhá spousta běžců, kteří aktivně regenerují po závodu Madeira Island Ultra Trail, který tu včera skončil. Z velké části jsme kopírovali trasu nejdelšího závodu a v duchu si říkám, že bych se ho chtěl příští rok zúčastnit. Madeira je úžasné místo a když následující den odlétám domů, tak mám naprosto jasno v tom, že se sem musím co nejdříve vrátit. Pokud hledáte místo nekonečné jara, Madeira je pro vás jasnou volbou! :-)
Seznam tábořišť a vodních zdrojů
Madeira – květináč Atlantiku (článek, kterým jsme se inspirovali)