Kdo by to byl tušil, že zdolání Sněžky bude takový oříšek. Křečovitě se držím ocelového řetězu a podrážky bot mi létají ze strany na stranu. Připadám si jako animovaný koloušek Bambi stojící poprvé na ledu. Groteskně mi ujíždí nohy ze strany na stranu a během vteřiny sedím na kluzké zemi. Postarší pán jdoucí v protisměru se mě starostlivě táže, jestli nepotřebuji pomoc. Já mu se strnulým úsměvem na rtech odpovídám, že ne a jakmile se stavím opětovně na nohy, přichází další naprosto nekoordinovaná souhra pohybů. Těžko by někdo z kolemjdoucích tipoval, že zrovna skládám zkoušky na horského průvodce… :-D
Až si budete někdy dávat podrážet pohory, dávejte si dobrý pozor na to, co vám nalepí za podrážku. Vibram automaticky neznamená, že bota nebude klouzat a vydrží řadu let. Ba naopak! Fungl nová podrážka může mít výrazně horší přilnavost, než její znehodnocený předchůdce. Pak se vám hravě může stát, že se výstup na Sněžku stane hororovou noční můrou a že důvěra va Vaši obuv skončí dřív, než řeknete: „Já ty křápy někam zahodím!“.
Tak přesně v tomhle duchu se nesl kurz horského průvodce, který jsem pod záštitou DAP Sportu před týdnem v Krkonoších absolvoval. Za normálních okolností by se měl konat na ledovci v Rakousku, ale vzhledem k malému počtu zájemců se Michal Veselý (náš školitel) rozhodl pro výjimku a všechny potřebné situace jsme si nasimulovali v okolí Dvorské boudy. Do Krkonoš přijíždíme s Aničkou a Petrem Uhmannem ve čtvrtek večer. Školácky si naslepo půjčuji od Michala o číslo menší skialpy a dobrou hodinu a půl skřípám při výstupu na hřeben zubama. Skvělou náladu podtrhuje venkovní teplota (-15 °C) a silný nárazový vítr. Po příchodu na Dvorskou boudu je nám oznámeno, že se kuchař opil a musíme se tedy spokojit s dvojicí utopenců. Další nemilé překvapení přichází při návštěvě pokoje. Staré komunistické vybavení je sice v pohodě a hraje na nostalgickou notu. Co však není v pohodě je pokojová teplota atakující 15 °C. Opravdu skvělý servis! :-)
Páteční ráno je ve znamení několikahodinové série přednášek a debat. Celý kurz je rozdělen do sedmi bloků a hned na úvod si bereme na paškál orientaci v přírodě a plánování výprav. V rámci praktického cvičení vyrážíme odpoledne na nedalekou Sněžku. Od pana hospodského si půjčujeme psa Fíka (jednoznačně se jedná o původní předlohu k večerníčku „Maxipes Fík“), kterého mu s radostí vyvenčíme. Venku je sice kosa jako na Sibiři, ale sluníčko v kombinaci s blankytnou oblohou nám vyčarovává úsměv na tváři. Lepší počasí na zimní výlet jsme si ani nemohli přát a Petr trefně podotýká, že takové počasí nezažil za celou zimu. Jediným škraloupem se zdá být má nepochopitelně klouzavá obuv, která nedrží ani na mírném svahu. Po několika ozemboucích jsem přesvědčen o tom, že příště raději vyjdu z chalupy v bačkorech a v duchu si přehrávám, na kolika výpravách budu ještě letos tyhle své „super přilnavé“ pohory potřebovat. Po večeři následuje další várka přednášek a také super poučný film o tom, jak doktor „Šustka“ vylezl na kopec ze kterého nedokázal slézt a musel tak bivakovat v 6 000 metrech jen v tenké péřovce v – 32 °C. Při vstupu do studeného pokoje si říkám, že si podobnou situaci otestujeme na vlastní kůži… Ani se nedivím, že Dvorská bouda měla jako jedna z mála chalup místo i na poslední chvíli.
Sobotní ráno bylo diametrálně odlišné od toho pátečního. Venku fujavice, že bys ani Fíka nevyhnal a viditelnost sotva na pár metrů. Celý den tedy trávíme výukou a učíme se dokonce i několik nových věcí, které jsou nad rámec našeho kurzu. Těžko budu například vytahovat nějakého klienta z trhliny, když nemůžu oficálně na ledovci vodit lidi. Nicméně pro výlet s kámoši se podobné cvičení rozhodně hodí. Počasí venku dává jasně najevo kdo je tady pánem a obsluha Dvorské boudy nám oznamuje, abychom kvůli nízké venkovní teplotě příliš neplýtvali horkou vodou, která se má využívat především na vytápění. Za 550,- Kč / noc znamenité ubytování! Otevřeli jsme si podnik a oni nám tu chodí lidi… :-D Na neděli se opět počasí zlepšuje, takže ještě před snídaní beru drona a natáčím několik průletů kolem chalupy. Dopoledne probíráme zdravovědu a pár hodin na to vyplňujeme závěrečný kontrolní test, po jehož úspěšném sepsání se stávám oficiálním horským průvodcem MŠMT :-) Vzhledem k luxusnímu počasí podnikáme po obědě sérií dalších praktických testů, které jsme o den dříve nemohli zrealizovat. Už poněkolikáté za posledních pár měsíců vyhledávám pípákem osoby zavalené lavinou, testuji sněhový blok pod náporem zatížení a také si ukazujeme naše oblíbené vytahování z trhliny. Celý víkend zakončujeme několikakilometrovým sjezdem zpět k autu a i přes extrémně malé lyžáky koketuji nad myšlenkou, že bych si pořídil skialpy. Tento nápad však házím k ledu o pár hodin později, kdy mi jeden z našich průvodců sděluje, že si o víkendu při lyžování zpřetrhal vazy v koleni a bude muset jít pod kudlu… :-/
Co říci závěrem? Jsem rád, že jsem se po dlouhé době dostal do českých hor a mohl si tak naplno připomenout, jak to tu máme u nás v české kotlině krásné! :-) Sice jsem byl zklamán s nedostatečným servisem na Dvorské boudě, ale o to více jsem si užíval příjemné atmosféry v naší malé smečce. Modřiny ze zadku už také zmizely a po lehkém zbroušení podrážky brusným papírem se adheze podrážky o něco zlepšila. Také jsem nadmíru rád, že jsem se stal oficiálním horským průvodcem MŠMT a celkově se jednalo o parádní víkend, na který budu rád vzpomínat! :-)