Víte, co je jeden ze základních znaků dospělosti? Je to chvíle, kdy si uvědomíte, že si nepotřebujete za každou cenu kupovat hmotné věci, ale peníze spíš investujete do zážitků. Zatímco student má relativně dost času, ale málo peněz, tak pracující to má spíše naopak a daleko více si váží volného času. Takže když jsem se letos rozhodoval, co koupit své drahé sestřičce k narozeninám, rozhodl jsem se jí obdarovat jedním takovým netradičním zážitkem.
Jen ve zkratce: začátkem února jsem ji zavolal, že 26.2. si udělám výlet do Prahy a ať si nic na to odpoledne nechystá. Udělal jsem rezervaci v jedné vyhlášené burgrárně, kde jsme společně povečeřeli a následně jsem ji obdaroval dvojicí lupenů na večerní koncert kapely Lake Malawi (ex-Charlie Straight). Restauraci jsem taktéž vybral proto, protože se nachází kousek od paláce Akropolis, kde se koncert konal a nemuseli jsme se zdlouhavě přesouvat z místa na místo… ;)
Zapomeňte na Charlie Straight, je tu rozbouřené Lake Malawi!
Na první koncert dvou pohrobků z Charlie Straight hrajících po boku dvojice nových tváří, zvědavci netrpělivě čekali a všichni se v duchu ptali, jestli to bude pořád znít stejně, jako po právu uznávaný třinecký kvartet. Nebudu chodit kolem horké kaše – je to pořád to samé. Podle mě je hloupost poměřovat Lake Malawi s Charlie Straight. Tahle „nová kapela“ produkuje pořád tu stejnou hudbu a nejedná se o nic, co by nemohli vyprodukovat Charlie Straight (dále jen Ch. S.) na nějaké další desce. Takže já osobně k této kapele přistupuji jako k Charlie Straight pod jiným jménem. Ostatně hlavním motorem u obou kapel byl a je Albert Černý a pokud se on rozhodne pro nějakou výraznější změnu, tak by se to projevilo bez ohledu na název skupiny.
„My jsme začínající kapela, jo?!“ :)
…prohlásil s úsměvem na rtech Albert a z repráků se začala linou neznámá, ale přitom povědomá hudba. Během cca 12 písní jsme byli svědky několika balad, dvojice starých známých songů vypůjčené od Ch. S. a pár dalších více či méně energických písní. Když už je řeč o energii, tak ta frontmanovi kapely rozhodně nechybí. Neustále lítal po jevišti jako tasmánský čert a když při první třetině koncertu seskočil mezi diváky, tak holkám začala praskat zapínání od podprsenek… :)
Přece jenom jsem pořád kluk, kterej neni žádná bukva a když jsem po stopadesátý slyšel od slečny stojící vedle, že je Albertík strašně sladkej, tak jsem měl chuť si urvat ruku a narvat ji té 15-ti leté princezně do chřtánu.
Pane vrchní, ještě jednou to samé!
Na mě osobně působí repertoár Lake Malawi až moc utahaným dojmem. První deska Ch. S. měla šmrnc a zbožňuji na ní netradiční přechody mezi jednotlivými fázemi skladeb a pozvolné gradování. Druhé „LPčko“ bylo na můj vkus až moc ukňourané a chyběla mu šťáva. Přestože jsem se k němu snažil doposlouchat, tak jsem mu příliš nepřišel na chuť. Úvodní písně Lake Malawi jsou někde mezi první a druhou deskou. Hlavním tahounem je samozřejmě Albertův hlas, jehož zvukomalebná angličtina společně s hlasovým rozsahem představuje něco, čemu se málokterá středoevropská kapela přiblíží. Stále mě však většina písní nechávala chladným a až poslední dva songy mně trochu rozproudily krev v žilách. Například na písni „Always June“ jsem dlouho neviděl nic zajímavého, ale postupem času se mi začíná líbit a určitě má něco do sebe a bylo jenom dobře, že si ji kapela nechala jako bonbónek na závěr.
Písnička pěkná, ale Albertův „Bieber look“ a videoklip jsou špatné… :)
Že by alespoň něco nového?
Pokud se při změně sestavy něco opravdu změnilo, tak je to takové to osobní kouzlo. Jasně, že jsem kluk a spousta holek mi to bude vyvracet, ale ti dva noví členové jsou až moc tuctoví a působí na mě tím stylem, že se snaží za každou cenu zapadnout do vzhledu předešlé skupiny. V Ch. S. mi každej člen přišel tak trochu jinej a zajímavej. Tohle tvrzení jsem si ale bohužel z úvodního koncertu Lake Malawi neodnesl. Možná za to může fakt, že jeden z nově příchozích je ženáč, kterej má dvě děti a nemá tendenci chodit oblečenej jako Miley Cyrus.
Taktéž mě překvapil fakt, jak málo lidí na koncert došlo. Média nás sice krmí, že bylo skoro vyprodáno. Realita byla ale jiná a tak trochu mě to zaskočilo. Co mi naopak připadalo úsměvné bylo to, kolik malých holčiček nažhaveně čekalo před pódiem. Všude samej Lillehammer, převážně Nagano a občas i nějaké Salt Lake city, takže jsme se ségrou celkem zvyšovali věkovej průměr :)
HODNOCENÍ: Zkrátka a dobře jsou Lake Malawi prakticky pořád Charlie Straght a věřím tomu, že časem naberou osobité kouzlo, které jim jako celku chybí. Z hlediska hudby stále pokračují v zajetých kolejích a pokud chtějí rozšířit své pole působnosti mezi širší část publika, tak by měli do svého repertoáru zařadit něco míň ukňouraného a více energického. Já osobně jsem se chvílemi nudil… Mé hodnocení: 3/5
Web kapely
Rozhovor na Óčku
Rozhovor v časopisu Žlutý
Tři videa od ČT zaměřené na koncert v Praze