Sobota 22.3. – dlouhá trať (16 km / 85 minut)
Do závodu jsem nastupoval s respektem, ale nehodlal jsem se šetřit. Podařilo se mi vyvarovat velkých chyb a byl jsem rád, že mi to i celkem slušně běželo. Při zaváhání na 18. kontrolu jsem byl doběhnutej Bačou, kterej běžel sudou variantu trati a vzájemně jsme se popotáhli. Z mezičasů je poznat, že většina lidí dokáže udržet solidní tempo jen po dobu 60´ a pak odpadají. Tohle naštěstí není můj případ a i přes drobné chyby jsem měl ke konci rychlejší mezičasy, než v úvodu trati. Sice trénuji každý den, ale neběhám žádný velký bomby a překvapilo mě, že jsem nebyl po závodu vůbec utahanej a že mě ani nebolely nohy. Měl jsem to víc rvát!
Jinak jsem měl ze závodu dobrý pocit a opravdu nepobírám, jak mohl Joergen nakouřit 16 km za 81´. Nechápu, jak to ten kluk dělá, ale je fakt dost dobrej! Smekám… ;)
Hodnocení výsledku: 8/10
Neděle 23.3. – štafety (10 km / 52 minut)
Tragikomicky školácká chyba na 1. kontrolu mě dost srazila sebevědomí a chvíli mi trvalo, než jsem se dokázal naplno koncentrovat. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že je trať ještě dlouhá a mám šanci svou chybu napravit. Začal jsem pomalu stahovat své soupeře a to mi dalo křídla. Druhou polovinu trati jsem doslova profičel v adrenalinovém opojení a při kontaktu se soupeři jsem si připadal neporazitelný. (Jakmile jsem jim vždy utekl, tak jsem to dost těžko rozdejchával… :-D) Díky tomu jsem dokázal dohnat a prakticky hned urvat takové lidi, jako třeba Košíka, Ondryse, Žokeje, Mácu nebo Zvířete. Překvapilo mě, kolik lidí v závěru vytuhlo a jak jsem se dokázal po nepovedeném úvodu vrátit do závodu. Je dobré si jednou za čas uvědomit, že se člověk nemá hned tak vzdávat. Dobrá zkušenost! Jinak bylo znát, že tu nebyla česká špička, protože jsem od nejrychlejších dostal „jen“ necelé 4´, což mě v cíli dost překvapilo. Od Beťáka bych koupil tak sedmičku… :)
Hodnocení výsledku: 6/10
Více informací v mém mapovém archivu.