Elenky první výletování po Československu

Ondro, koukni na ty hříbky!“ volá na mě s nadšením Anička a já se jen s hrůzou děsím, že je budeme muset táhnout sebou. „Hm, ty jsou fakt krásný. Jdeme dál?“ odbývám svou drahou polovičku a v mém hlase jde jasně znát, že si houbaření nechávám až na důchod. „Přece je tu nemůžeme nechat, musíme je vzít sebou!“ pokračuje dál smutným hlasem a mě je jasné, že jde do tuhého a budu muset volit diplomatičtější slova. Nacházíme se totiž na začátku druhého dne přechodu Malé Fatry. Anička táhne jednu krosnu a já mám na zádech druhou i s naší jednoroční Elenkou. Už dobrou půl hodinu stoupáme strmě na hřeben, leje ze mě pot jak kdybych byl na Sahaře a to poslední po čem touží je nést pytel hub. „To mi ta běžecká kariéra hezky vzala za své!“ směju si v duchu a při tom jsem rád, že na zádech nesu ten největší poklad, který si můžu v životě přát. Naší malou dcerku.

Původně jsme měli v plánu půjčit si velkou Expe káru, předělat si ji na obytňák a vyjet s ní na dovolenou do Alp. Letošní rok je však jiný a vzhledem k neustálým korona opatřením jsme se nakonec rozhodli vsadit na jistotu a raději navštívit Aničky příbuzné na Slovensko. Už je nejvyšší čas, aby Elenka poznala chuť halušek a borovičky… :-) K mému překvapení se příbuzenstvo usídlilo přesně mezi Tatrami a Malou Fatrou ve vesnici Chlebnice. Medvědi tu dávají dobrou noc a okolní svahy dávají jasně tušit, že si zde přijdu na své. První den vyrážíme s malou na zádech do Roháčů. Dáváme téměř 20 kilometrů dlouhý okruh s více než 1 200 metrovým převýšením a malá si do svého cestovatelského deníčku zapisuje výškový rekord 1 876 metrů. Vystoupali jsme na Rákoň a nedaleký dvoutisícový Volovec musíme nechat na jindy. Elenka má studené končetiny a nechceme riskovat nachlazení. Vypadá však na horách spokojeně a směje se na svět všemi svými 4 zuby. Je to holka šikovná! :-)

Následující den frčíme na Malou Fatru. Původně jsme měli v plánu přejít celý hřeben a až teprve potom navštívit Aničky příbuzné, ale nepříznivá předpověď nás od našeho plánu odrazuje. Dáváme tedy jednodenní výlet přes Jánošíkovy díry a kolem Velkého Rozsutce. Pomalu se nad námi stahují mračna a kvůli očekávané bouřce spěcháme rychle k autu. Následující dny podnikáme výlety v okolí Chlebnice. Prozkoumáváme Ráztocký vodopád s Dolným mlýnem a touláme se po okolních kopcích. Výpad na Slovensko má především společenský podtext a moc se mi líbí, jak se o nás Aničky rodina postará. Korbáčky, domácí chleba a praženica… tolik dobrot! Zlatým hřebem jsou větrníky, po kterých se olizuji ještě teď. To si takhle nacpáváte břicho dobrotami a přijde k Vám Dorotka s nejlahodnějšími zákusky jaké svět viděl, které vlastnoručně upekla. Co Vám budu povídat, skvělé to bylo a nemůžu se dočkat další návštěvy! :-)

V polovině srpna se také vypravujeme na týdenní výlet k mým rodičům do Sokolova. Doma to mám čím dál tím raději a vždy pokud je to možné, snažím se podniknout výlet do Krušných hor. Je smutné, že si člověk neváží toho co má celý život pod nosem až do chvíle, než to ztratí. Do svých 19 let jsem žil v Podkrušnohoří, ale krásu těchto hor jsem začal naplno oceňovat až po odchodu do Brna. Ostatně také jsem zde letos podnikl několikadenní přechod o kterém si můžete přečíst zde. Výprava na západ se spíš nesla ve společenském duchu a kromě návštěvy rodičů se jedeme také podívat za babičkou do Chomutova a také se setkáváme s mým nejlepším kamarádem Milanem. Společně objevujeme zaniklou osadu Königsmühle, která má neskutečné genius loci. S rodiči se pak jdeme projít podél Blatenského příkopu, který mám moc rád a nebývá tu příliš lidí. Následující dny podnikáme výlet do Lokte a mého oblíbeného Slavkovského lesa. Vždy když odjíždím ze svého rodného Sokolova je mi ouzko. Pořád cítím, že se jedná o můj domov a zbožňuju to tady. Jen je škoda, že je to z Brna tak daleko a že zde není vybudovaná dálnice do Prahy. V druhé polovině srpna se také účastníme svatby mého kamaráda Martina Ksandra a Sabči Jelínkové. Svatba se koná v Beskydech a nemá chybu! Nejen, že máme obrovskou kliku na počasí, ale hlavně korona opatření jsou benevolentní natolik, že se může pařit naplno až do rána bez jakýchkoliv opatření. Opravdu boží akce na kterou budu ještě dlouho vzpomínat! :-)

První zářijový víkend frčíme na Malou Fatru. Počasí se zdá být o poznání lepší než posledně a rozhodujeme se tedy udělat kompletní přechod ze západu na východ. Necháváme auto v Lipovci a po žluté značce docházíme až na chatu pod Kľačianskou Magurou. Moc hezké místo a příjemná obsluha! Jsem rád, že jsme zvolili tuhle trasu, kterou jsou ještě nikdy nešel. Další den vystupujeme na hlavní hřeben a užíváme si překrásných výhledů na všechny strany. Příjemnou atmosféru nám však kazí nekonečné houfy turistů a také silný nárazový vítr. Máme strach, aby Elenka v nosítku nenachladla a raději scházíme předčasně do Vrátné doliny. Máme domluvené ubytování v budově horské služby a jsem překvapen, že se spíše než o horskou chalupu jedná o hotel. Překrásný den nám kazí zpráva o tom, že se nedaleko od nás stala nehoda záchranářům horské služby, kteří jeli na zásah a skončili s autem v kotrmelcích. Při večeři jsme viděli, jak směrem k hřebenu neustálé létá helikoptéra a nenapadlo nás, že se jedná o záchrannou akci. Doufáme, že se ze svých zranění záchranáři brzy zotaví! V noci přichází silná bouřka a celé nedělní ráno prší. V těchto podmínkách nemá smyl vracet se zpět na hřeben a bereme tedy do zaječích. Dostáváme se do Terchové odkud bereme bus do Žiliny a následně vlakem a pěškobusem zpět k autu. Hezký výlet, který sice neskončil ani na podruhé úspěšným přechodem Malé Fatry, ale i tak stál za to!

Posledním letním výletem je návštěva Beskyd. Jedná se o rychlý víkendový výpad na chalupu do Dolní Bečvy, odkud vyrážíme na trek k Radhošti. Lidí je tu jako much a ačkoliv mám tuhle část Beskyd nejraději, je mi z té lidské masy tak nějak špatně. Desítky lidí posedává u několika stolů podél restaurací a hřeben připomíná Václavák. Náladu si spravujeme cestou zpět k autu, kdy potkáváme na velocipedu pana Zimovčáka, který stoupá strmě vzhůru. Klobouček! Ve Frenštátu si v rámci Inov-8 Trail Tour vybíhám na věž skokanského můstku a v pravé valašské krčmě si dáváme slušně do čenichu. Elenka s Aničkou také vypadají spokojeně a já mám radost z každého společného víkendu.

Mám obrovskou radost, že máme to štěstí a můžeme s Elenkou vyrážet na podobná dobrodružství. Spousta dětí takové štěstí nemám a udělám maximum pro to, abych s malou trávil co nejvíce času. Cestování zvládá skvěle a jde vidět, že má ráda přírodu po rodičích. Je totiž to nejlepší, co mě v životě potkalo. Díky za ni! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *