Běžecký kemp ve slunném Španělsku

Jak vypadá takový můj ideální den? Ráno vstávám s východem sluncem a jdu se provětrat na pláž. Následně se s kamarády přemísťuji na běžecký trénink do hor, kde si dáváme pořádně do těla. Je přeci důležité, aby nám obědová paella chutnala, ne? Na vydatný pozdní oběd se k nám připojuje má těhotná přítelkyně Anička a po sladké tečce v podobě tříkopečkové zmrzliny si užíváme pohodovou atmosféru přístavního města. Jakmile se vracíme domů, otevíráme si pivko a kulturně společenský večer trávíme buď hraním her, povídáním nebo sledováním filmů. Tak přesně tenhle pohodovej způsob života jsem si užíval na konci února, když jsem hostil přímo u nás ve španělské Olivě běžecký kemp pro účastníky z řad Expedition clubu! :-)

Myšlenka běžeckých kempů ve mně zrála již nějaký ten pátek. Výpravy pro Expedition club se většinou plánují půl roku dopředu a já předešlé dva roky neměl na vymýšlení podobných akcí čas a ani náladu. Všechno se však změnilo koncem minulého roku, kdy jsme se s Marťasem domluvili na 3 běžeckých akcích – na Španělsku, Madeiře a Balkánu. Ačkoliv je každá z těchto výprav jiná, všechny mají stejný cíl – prozkoumat další kus světa z pohledu běžce. První běžecký kemp jsem uspořádal ve slunném Španělsku přímo v městečku Oliva, které leží mezi Valencií a Alicante. Přestěhoval jsem se zde před pár měsíci za svou přítelkyní se kterou čekáme koncem června potomka. Výhodou bylo, že jsem byl své drahé polovičce na blízku a okolní prostředí jsem důvěrně znal z běžeckých tréninků.
Sešla se nás sympatická parta 4 holek a 5 kluků. Zabookoval jsem dopředu moc hezké ubytování kousek od pláže a také jsem zarezervoval dvojici aut. Myslím, že jsme si hned od první chvíle padli s účastníky do noty a byl jsem už od prvního tréninku mile překvapen, že nejsou mezi námi nějaké extrémní výkonnostní rozdíly. Většina běžeckých terénu v oblasti Valencie je velmi kamenitá s notnou dávkou převýšení. Zvolili jsme tedy taktiku dlouhé a prudké stoupání vycházet pěšky a běhat jen po rovině a z dolů z kopce. Pokud někdo fyzicky ztrácel nebo se chtěl naopak odtrhnout a jít rychleji, řekli jsme si vždy dopředu několik klíčových bodů na trase, kde jsme všichni na sebe počkali. Pohodovou atmosféru doplňovalo příjemné slunečné počasí a také všude přítomné citrusy. Není nad to utrhnout si během tréninku čerstvý pomeranč přímo ze stromu! :-)
Na úvod jsme si naordinovali do oblasti El Barranc de l’Infern (Katedrála pěší turistiky), kde se nachází přes tisíc kamenných schodů, které zde postavili Maurové. Krásný trek, který prudce padá do strmého údolí a nabízí překrásné výhledy z vyvýšených míst. Lehkých 14 kilometrů však znamenalo 800 metrů převýšení. Jako bonus jsme si na závěr zchladili nohy v příjemně vychlazeném bazénku. Následoval krátký výlet do Dénie, kde jsme si dali pivko a pomalu se přesunuli za odpočinkem domů do Olivy. Druhá běžecká etapa byla ve znamení oblasti Castell de Castells, kde jsme po výživném stoupání prozkoumali zříceninu starého hradu a vychutnali si překrásné výhledy z kamenného hřebene. Závěrečná část byla sice trochu na morál, ale zasloužená odměna v podobě koupání u přírodních vodopádů stála za to!
Následující den jsme si udělali výlet do Valencie, kde jsme si nenechali ujít prohlídku největšího oceánografického muzea v Evropě. Vstupné není sice malé (30 €), ale rozhodně návštěvu doporučuji! Největším lákadlem byly pro mě prosklené tunely, které vás atmosféricky vtáhnout mezi podmořské živočichy. Sledovat Manty obrovské a různé druhy žraloků má neskutečné kouzlo a rád na celé představení vzpomínám. Úžasná podívaná! Po lehčím obědě jsme si dali desetikilometrový výběh pohodovým parkem vinoucím se bývalým korytem řeky. Večerní návštěva centra s ochutnávkou pravé valencijské paelly (ano, vím že se jedná o obědový pokrm) byla znamenitá!
5. den výpravy byl z hlediska výběhu nejnáročnější. Vydali jsme se na nedaleký hřeben Penya de la Foradada, kde se každoročně koná lokální ultramaraton s názvem Botamarges. Tomuto hřebeni dominuje fotogenický skalní otvor, kam jsme se vyšplhali hned na úvod. Následoval nesourodý kamenitý hřeben plný žlutých ostnatých rostlin, které člověku dokázaly zvednout adrenalin. Strmý seběh byl třešničkou na dortu a celkový dojem podtrhovala silueta zříceniny hradu. Po dočerpání vody z údolí jsme se vrhli na protější kopec, který nám nedal nic zadarmo. Druhá část byla psychicky poměrně dost náročná a řadě účastníků vyčerpala poslední zbytky sil. Ty některým chyběly při závěrečném seběhu rozbitým terénem. Člověk musí být extrémně opatrný, aby se z nepozornosti ošklivě nezranil. Ostré kameny totiž číhají na každém kroku.
Jelikož se únava začala podepisovat na rychlosti běhu, naordinovali jsme si na další den poněkud volnější program. Vydali jsme k hodinu vzdálenému přímořskému město Calp, kterému dominuje silueta skalního masivu. Absolvovali jsme v okolí vrcholu Olta lehčí 12 kilometrů dlouhý výběh a pokochali se překrásnou vyhlídkou na celé letovisko. Po tréninku jsme se vydali na průzkum města. Nejdříve jsme si dali do nosu v jedné z přístavních restaurací a poté vylezli na dominantní vyhlídku na městem. Parádní výlet!
Předposlední etapu už někteří slabší jedinci vynechali se rozhodli strávit den regenerací a návštěvou pláže. To ovšem byla chyba! My, co jsme však byli běhu lační, nemohli jsme si vynachválit okruh v okolí obce Pedreguer. Dostal jsem totiž echo, že se tu běhá moc krásný půlmaraton a rozhodl jsem se tedy okopírovat trasu přesně podle tratě závodu. Realita předčila očekávání a byl jsem překvapen, jak krásnou trať mám 20 minut jízdy od baráku. Ačkoliv byla podložka poměrně dost kamenitá, nejednalo se o příliš ostré kameny a dalo se běžet v poměrně vysokém tempu bez zbytečného cupitání. Skvělý trénink jsme spláchli lahodným zlatavým mokem a pizzou v nedaleké restauraci. Tak to mám rád! :-) Závěrečný den výpravy byl věnován volnějšímu výběhu po pláži. Proběhli jsme pobřeží tam a zase zpátky, vyfotil jsem několik památečních fotek a také natočil pár záběrů s dronem. Pár hodin na to se účastníci rozjeli směr letiště a následně směr Praha a Vídeň.

Celkově hodnotím akci velmi pozitivně a už teď vím, že kemp někdy v budoucnu zopakuji. Skvělé ohlasy z řad účastníků jen potvrzují, že podobné akce mají smyl. Velkou výhodou je domácí terén a také možnost spát doma. V budoucnu to s prckem nebude tak úplně jednoduché jezdit velké množství výprav a tohle se zdá jako skvělá alternativa. Všechny výběhy jsem točil dronem a akční kamerou, takže jsem sestříhal krátké video z výpravy. Tak zase za rok znovu! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *