Pokud se člověk pohybuje ve státě, kde nejvyšším možným platidlem je koňský ohon a automobil může řídit nosorožec, tak ho z hlediska místních zákonů nemůže jen tak něco rozhodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se nacházíte v civilizované zemi, kdy věci fungují tak nějak jinak a nemůžete si na některé rozdíly zvyknout, protože vám připadají nelogické. Nebo jsou snad logičtější a měli bychom je přijmout i u nás?
Chtěl bych se tímto článkem vrátit o dva měsíce zpět, kdy jsem byl na návštěvě u protinožců, v australském Sydney. Ondřej Pavlů se svou přítelkyní Barborou Babickou mi poskytli dvoutýdenní azyl a pomáhali mi se rozkoukat, za což jim patří můj nesmrtelný dík!
1. Odlišná fauna a flora – v centru Sydney můžete potkat desítky papoušků všech možných barev a druhů, při výběhu podél řeky potkáváte 50-ti cm ještěrky a v noci vám nad hlavou přelétávají netopýři o velikosti poštolky. Chvíli trvá, než si zvyknete na úplně jinak znějící les a také na vědomí, že se na tomto kontinentu vyskytuje nejvíce jedovatých hadů na světě.
2. Fyzikální jednotky – připadá mi zajímavé, že zde sice používají klasickou evropskou metrickou soustavu, nicméně čas mají 12-ti hodinový. Jo a taky bacha na jízdu vlevo! Odbočování na kruhovém objezdu je kapitola sama o sobě…
3. Lékařství – například preventivní léčba je tu na opravdu děsivé úrovni. Nejenom že stojí majlant, ale také četnost lékařských prohlídek je alarmující. U nás doma bych díky určité diagnóze musela chodit k lékaři každý měsíc a tady mě pošlou na vyšetření jednou za půl roku, což určitě není v pořádku. Typickým příkladem je rakovina kůže, se kterou se zde setkal nebo setká každý 4. obyvatel Austrálie.
4. 50ka nestačí! – když už jsem nakousl téma ostrého slunce, dejte si dobrý pozor kdy a jak moc se mu vystavujete. Nikdy jsem se nesetkal s tak moc ostrým sluncem, jako právě tady a často se mi stalo, že jsem se ráno zapomněl kompletně celý namazat opalovákem a večer jsem zjistil, že mám například spálené ucho. A to jsem se nikdy zbytečně nepromenádoval… Proležet celý den na pláži vyžaduje každohodinové přemazání a i tak byste měli vypadnout z nejintenzivnějšího svitu pryč a na chvíli se schovat. Já osobně jsem mazání krémem ze začátku hodně podceňoval, ale jakmile mi na ruce vyskákali vlivem spálení drobné puchýřky, rychle jsem vystřízlivěl.
5. Velké množství běžců – i přes to, že Australané patří mezi nejobéznější národ světa, potkáváte ve velkých městech neskutečné množství sportujících lidí. Pokud kráčíte v podvečer centrem Sydney, budete zaskočeni kolik lidí chodí běhat a účastní se různých městských tréninků. Všude tam, kde je jen kousek zeleného plácku najdete lidi cvičící jógu, hrající týmové hry nebo joggující se svými kamarády. V tomhle se máme co učit!
6. Ohňostroje v Darling Harbour – v prosinci a v lednu můžete být každou sobotu večer svědky velkolepých ohňostrojů odehrávajících se v Darling Harbour. Vstup je zdarma, více info zde.
7. Jídlo – pokud se řekne Sydney, představím si jídlo. Jedná se o místo, kde se mísí všechny kultury a kuchyně světa a vzniká tak neskutečný mix chutí. Já osobně jsem oblíbil klokaní maso se sladkými brambory. Klokan se sice musí na dva dny naložit proti gumovosti, nicméně výsledná chuť stojí za to! Sydney je známo svou experimentální kuchyní a není divu, že zde například najdete restauraci s image ohně, která dává do svých pokrmů nepatrné množství popela. Také nikdy nezapomenu na zmrzlinářství, které přímo před vámi namíchá čerstvé suroviny a nakonec je zmrazí tekutým dusíkem. Nejlepší zmrzlina, jakou jsem kdy ochutnal!
8. Povinnost volit – v Austrálii se vám nestane, že byste nešli k volbám. A pokud ano, připravte se na mastnou pokutu ve výši několika stovek australských dolarů.
9. Asiaté – obyvatelé centra Sydney jsou z větší části Asiaté. Tenhle fakt mě sice trochu zaskočil, nicméně mě to díky tomu otevřelo dveře k výborné asijské kuchyni a také k objevení pozoruhodné tržnice, kde koupíte naprosto vše (GPS: 33.8797942S, 151.2037861E). Na místním tržišti seženete například ovoce se zeleninou za naprosto nesrovnatelné ceny, oproti běžným obchoďákům a o nákupu suvenýrů ani nemluvím. Určitě to tu stojí za návštěvu.
10. Semafory – možná jste z ČR naučeni, že máte jako chodci na semaforu zelenou ve stejnou chvíli, jako ji mají motorová vozidla jedoucí stejným směrem, jako vy kráčíte. Tady platí tak trochu jiná pravidla a i přes to, že Australani obecně ctí autority, tak se s nějakou červenou na semaforu příliš nedělají a přecházejí silnici tak, jak se jim to zlíbí. O to více mě zarazilo, že se zde řídí výrazně bezpečněji, než u nás a málokdy se setkáte s opravdu neukázněným účastníkem silničního provozu.
11. MHD – autobusy jezdí naprosto nahodile a dá se spolehnout jen na metro, které slouží i jako nadzemka. Vyznat se v některých stanicích metra může být opravdu oříšek, za což může velké množství linek a spojů. Spousta vlaků pokračuje svou jízdu až za Sydney do přilehlých městeček, takže si dávejte velkého majzla, abyste nezapomněli vystoupit. Cena jízdného se odvíjí dle ujet vzdálenosti a jedná se o zhruba 2 dolary za jízdu. Výjimkou je letiště, odkud platíte snad kamkoliv více než 15 $. Slušná pálka za 10-ti minutovou jízdu. Také se vyplatí využít nedělní výletový tarif, kdy se ceny jízdného (s výjimkou letiště) sníží na 2,5 $ a můžete si za pár korun udělat výlet například do dvě hodiny vzdálených Blue Mountains. Odkaz na public transport.
12. Požívání alkoholu – kapitola sama pro sebe. Rozhodně tu nečekejte, že ve veřejném podniku prožijete kalbu svého života. Platí tu velice striktní pravidla v nalévání alkoholu a po několika málo pivech vám už nenalijí. Pokud se budeš barmanovi zdát být pod parou, tak ti dá tak maximálně vodu a v horším případě tě nechá vyvést ochrankou. A je úplně jedno, jestli spadneš za střízliva ze židle nebo jestli tancuješ nahej na stole. V tomhle je to v Austrálii extrémně přísné a šance, že se celé partě podaří proklouznout z bytového večírku někam do hospody bez ztráty kytičky je prakticky nulová. Ochranka u vchodu velice přísně koriguje, kdo smí a nesmí vejít do baru a jestli ještě může pít.
13. Lidé – jsou zde daleko usměvavější a často vás sami od sebe osloví. Je úplně jedno, jestli jedete MHD nebo stojíte s nákupním košíkem u pokladny. Snad každý den jsem prohodil několik vět s neznámými lidmi, kteří vnímají nezávaznou komunikaci jako běžnou součást dne. Podle toho, co mi říkala Bára je však velké množství Australanů bez selského rozumu a chybí jim schopnost improvizace, ve které my (jako Češi) tak vynikáme. Australani se snaží být velice milí jen proto, abych vám neublížili a nejsou díky tomu sto pro upřímní. Nechtějí člověka urazit, takže se raději tváří sluníčkově.
14. Aboridžinci – obývají tento kontinent už 50 000 let (!!). Po připlutí Jamese Cooka v 18 století začalo hromadné vyhlazování těchto obyvatel. Domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je zabíjeli s tím, že je ohrožují. Po zhruba 150-ti leté kolonizaci jich z 500 000+ zbylo v roce 1930 jen 70 000. Dnes jejich počet sice přesahuje 400 000, ale většina z nich trpí chudobou. Smutné je, že se ve spoustě případů jedná o alkoholiky nebo o čichače benzínu a můžete je vidět všemožně bloumající ulicemi. Australská vláda soužití s původními obyvateli opravdu nezvládá a mají se co učit například od Nového Zélandu, kde podobnou situaci vyřešili prakticky ukázkově. Aboridžinci jsou jednou z nejstarší lidských civilizací a upřímně se ani nedivím, že mají problém se začleněním do společnosti. Desetitisíce let žijí vaši předkové v klidu a míru na jednom místě a najednou k vám přijedou kolonizátoři z Evropy a vštěpují vám do hlavy svá moudra, zabírají půdu a vraždí vaše druhy. Trvalo dlouhá desetiletí, než byli Aboridžinci zohledněni v australské ústavě. Tohle prostě není správné a jedná se podle mě o největší svinstvo se kterým jsem, se v Austrálii setkal.
15. Klokani – krásná zvířata, která však mají tendenci skákat v nejméně vhodný okamžik do silnice. Buďte před nimi na pozoru, protože se zde vyskytují ve větším množství, než naše srnky a dokáží nadělat ještě větší paseku. (na obrázku není klokan, ale vačice… :-D)
16. Řízení automatu – manuální převodovku zde prakticky nenajdete a když si půjčíte automobil z půjčovny, bude se jednat o manuál s volantem vpravo. V první řadě si dejte pozor na mačkání pedálů. Spousta lidí si totiž neuvědomuje, že levá noha je u automatu zbytečná a je odložená mimo pedály. Intuitivně máte totiž tendenci pokládat pravou nohu na plyn a levou na spojku, což je v tomto případě brzda. Není tedy divu, že po prvních lekcích řízení vylezete z auta s obrovskou boulí na čele, protože nemáte v levé noze potřebný cit na použití brzdového pedálu. Levačku si tedy dejte stranou a oba plyny mačkejte jen pravou nohou. Vím, že je to logické, nicméně za volantem to člověk vnímá jinak… :)
17. Cambera, město duchů – hlavní město, které naprosto právem sklízí posměšky od většiny Australanů. Vzniklo na základě nevraživosti dvou největších australských měst – Sydney a Melbourne. Jedná se o jakýsi kompromis, protože leží zhruba na půli cesty mezi těmito dvěma soupeřícími velikány. V Canbeře sídlí Australská vláda, Australský nejvyšší soud a mnoho vládních orgánů. Město je také centrem mnoha sociálních a kulturních institucí národního významu, jako jsou Australská národní univerzita, Australské národní muzeum či Australská národní knihovna… Nicméně z mého turistického pohledu zeje metropole prázdnotou.
18. Treky a pláže – Sydney má naprosto luxusní možnosti koupání, za což vděčí dlouhým písečným plážím se skvělými vlnami. Za mě jednoznačně vedou pláže Bondi a Manly, které mi připadaly výrazně atraktivnější, než například pláže na Bali a v Thajsku. Téma treků jsem probíral v tomto článku. Jen doplním, že Sydney je protkáno sítí pěšinek a trailů, které vám dají snadno zapomenout na to, že se nacházíte v centru čtyřmilionové metropole.
19. Ceny – připravte se na to, že vás týdenní pobyt s lehčím cestováním vyjde v přepočtu na 10 000,-. Všechno je tu cca 4 × dražší a opravdu se vyplatí si našetřit nějakou tu kačku navíc. Velkou výhodou je, pokud máte (stejně jako já) u koho bydlet.
20. Navigace – jsem věrným uživatelem appky mapy.cz a díky jednoduchému tipu jsem mohl jejich mapy používat i bez připojení k internetu. Mapy.cz jsou mají díky Open Street Map podkladům mapové pokrytí celého světa. Pro mě jsou daleko přehlednější a srozumitelnější, než například mapy od googlu a překvapilo mě, jak kvalitní podklady mají v okolí Sydney. Zpět k tomu malému tipu, díky kterému můžete využívat mapy offline i mimo Evropu, kde se dají offline mapy stáhnout. Fór je v tom, načíst si mapu do mezipaměti. Dokud jste připojeni na wifi, tak si projít úseky mapy, které potřebujete a ty vám zůstanou uloženy v mezipaměti i bez přítomnosti internetu. Důležité je telefon nerestartovat a nemazat mezipaměť. Nicméně jsem díky tomu přeběhl řadu destinací po celém světě (v Austrálii, Africe a Asii) a nikdy se mi nestalo, že bych se na tuhle appku nemohl spolehnout.
Doufám, že je vám článek alespoň v některých ohledech přínosný a pomůže vám rychleji se adaptovat mezi protinožci. Spoustu dalších nápadů a tipů najdete na blogu Ondřeje Pavlů – zitaustralii.cz.
See ya! :)
