Sobota 17.5. – klasika (13,1 km / 101 minut)
Po solidně rozběhnutém závodě, kdy jsem se ještě na divácké kontrole průběžně umisťoval na 4. místě, jsem jako první závodník přibíhal do závěrečného pytlíku. Při oražení kontroly č. 22 jsem se nesoustředil na to, jestli kontrola pípla a odběhnul vesele dál. Netuším, co se mi tou dobou honilo hlavou… Ale vzhledem k tomu, že jsem měl dobře rozběhnuto, lilo jak z konve a byl jsem slušně promrzlej, tak jsem měl jiný věci na práci než se starat o to, jestli je kontrola oživená. Pravděpodobně jsem si vsugeroval, že kontrola pípla potichu a valil jsem dál. U další kontroly jsem si uvědomil, že tu něco nehraje. Ta další potvora totiž nepípala potichu, ale vůbec! Strčil jsem tedy čip do krabičky znovu a chvíli ho tam podržel… „No jasně, krabička nebyla probuzená! A byla probuzená ta předešlá nebo nebyla?! A má cenu se vracet?! Kašlu na to a risknu to! Běžím celkem slušně a když hodím zpátečku, tak to vyjde nastejno, jako kdybych to DISKnul,“ šel jsem tedy dál a po oživení třetí krabičky v řadě jsem začal bejt dost naštvanej. „Není náhodou povinnost pořadatelů, že mají před závodem oživit všechny krabičky?!“ Bohužel podle pravidel není… Když jsem dorazil do cíle, tak jsem ještě před vyčítáním vysvětlil pořadatelům svou situaci a dopředu jim nabídnul záznam ze své GPS v případě, že kontrola v čipu nebude. Průchod kontrolou tam samozřejmě nebyl a skončil jsem DISK. Podával jsem protest, požadoval jsem vyčtení krabičky a bohužel ani v krabičce nebylo moje ražení zaznamenáno…
Den na to se mi Jindra Kořínek omluvil za neoživenou kontrolu, vrátil mi startovné a daroval dvě pivka jako cenu útěchy. Rozhodně milé gesto, kterého si vážím. Co na tom, že krabička nebyla oživená nebo se po 2 hodinách nečinnosti uspala. Jednalo se totiž především o mojí chybu, protože si závodník musí být vždy u každé kontroly jist, že mu byl zaznamenán její průchod. Každopádně je k smíchu, že se ve svazu řeší velikost vlajek na vyhlášení vítězů a přitom nejsou schopni zavést pravidlo o nutnosti pořadatelů zajistit oživenou krabičku pro všechny závodníky bez ohledu na čas startu. Podle pravidel je totiž technicky možné, že poběžíte MČR ve sprintu a budete oživovat úplně všechny kontroly…
Ale zpátky k hodnocení závodu. Běžecky jsem byl nadmíru spokojen. Na všech dlouhých postupech jsem buď patřil mezi nejrychlejší nebo jsem je vyhrál a v porovnání s elitou jsem tyhle postupy chodil mezi 10. – 15. místem. Na to, že jsem měl přes týden 3 zkoušky a moc jsem toho nenaspal, tak mi to slušně běželo a zamrzelo mě několik větších chyb v závěru trati.. Kompletní komentář zde.
Hodnocení výsledku: 7/10
Neděle 18.5. – krátká trať (6,1 km / 47 minut)
Po smolně zpackané první kontrole jsem nebyl schopný se dál dostatečně koncentrovat a začal jsem dělat chyby z nepozornosti. Mou silnou stránkou je, že nikdy nic nevzdávám a případný neúspěch mě popostrčí k většímu fyzickému nasazení. Takže i přes špatný úvod jsem běžel naplno (např. na dlouhém postupu na 16.k jsem patřil mezi nejrychlejší). Psychicky to už ale bylo horší a naprosto jsem ztratil chuť koukat do mapy… Ale s odstupem času jsem za všechny tyhle voloviny vděčný.
Sice jsem si nadával, že jsem měl raději zůstat doma a učit se na zkoušky, ale ve výsledku to byly pro mě velice cenné zkušenosti, kterých není nikdy dost! ;)
Hodnocení výsledku: 0/10
Více informací v mém mapovém archivu. Fotka vypůjčena od Kadeho.