Za polární kruh a ještě dál aneb po stopách Arctic Circle Trailu

„Táhnout 70-ti kilovou kánoj na kopec? Do čeho jsem se to zase namočill?!“ honí se mi beznadějně hlavou a i přes čůrek potu, který mi stéká po čele se snažím nedat své rozladění najevo. Moji tři kolegové mají totiž stejně jako já na kahánku a při náznaku trudomyslnosti hrozí, že výprava za účelem dobytí ostrova skonči předčasně. A ono je přitom tak super dostat se uprostřed Grónska na ostrov, kam lidská noha nikdy nevstoupila!

gronsko

 Inuité, ledovce a medvědi. Tři slova definující pojem Grónsko. Většina z nás domnívá, že se jedná o extrémně nehostinnou krajinu plnou ledu a sněhu. Nic však není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Na jednu stranu je tak trochu zmatené nazývat Grónsko (Greenland) zelenou zemí a Island (Iceland) zemí ledu, když je to z pohledu nezasvěceného diváka přesně naopak. Koukněte však na fotky a sami uznáte, že je Grónsko daleko barevnější, než jste si možná mysleli. A to je snad i jeden z důvodů, proč byl o výpravu tak velký zájem. Původně jsem se rozhodoval mezi grónským Arctic Circle Trailem a obdobným trekem na Špicberkách. Grónsko vyhrálo především díky absenci medvědů. Teda ne že by tu nebyli vůbec (ba naopak), nicméně se nachází výrazně severněji, než je cíl naší cesty. Nemusíme tedy sebou táhnout žádnou těžkou zbraň, jako je u špicberských polárníků zvykem.

DCIM100MEDIADJI_0059.JPG

Celé Grónsko disponuje pouze dvojicí mezinárodních letišť a jedno z nich se nachází ve městě Kangerlussuaq. Šílený název, který se naučíte vyslovovat až poslední den výletu. Káčko (jak jsem Kangerlussuaq začali hovorově přezdívat) je vlastně letištní dráha, kterou obklopuje jen pár domů (bývalých kasáren). Nebýt 2. světové války, tak tahle původně americká letecká základna ani nevznikne a Grónsko by se tak připravilo o své 17. největší město, ve kterém bydlí sotva pětistovka obyvatel. Celou zemi obývá 56 000 obyvatel a zajímavé je, že se ještě před pár lety nacházel v hlavní městě Nuuku obrovský panelák, kde žilo celé 1 % celkové populace. Z těchto čísel si můžete udělat rychlý přehled o tom, jak moc zábavný život ve městech tady musí být a není tedy divu, že tu sebevražda patří mezi nejčastější příčiny smrti.

DCIM100MEDIADJI_0017.JPG

Silnice mezi městy prakticky neexistují a nejvíce se zde praktikuje letecká a lodní doprava. Pokud se sem chcete z Evropy dostat, vede nejrychlejší (a také cenově nejdostupnější) cesta z dánské Kodaně s leteckou společností Air Greenlad. Letenka stojí ranec (lehce pod 20 000,- CZK) a cesta trvá 4 hodiny, což se 4 hodinovým posunem může způsobit přesvědčení, že cestování časem existuje :-) Do Kodaně se dostáváme vlastní károu a vyjde to i hlídaným letištním parkovným na cenu kolem 2 000,- CZK. Za tyhle peníze už je možná výhodnější letět, nicméně nám žádný let nenavazuje a museli bychom strávit noc navíc buď v Kodani nebo v letištní hale. Po příletu do Kangerlussuaqu máme na výběr dvě možnosti. Většina trekařů vychází na Arctic Circle Trail právě odtud a jdou z východu na západ směr Sisimuit. Nám však navazuje krásně další letadlo rovnou do Sisimiutu, takže neváháme a volíme opačnou variantu přechodu, ze západu na východ.

DCIM100MEDIADJI_0049.JPG

Po příletu nás vítá slunečné počasí, což se na 6 km dlouhou procházku z letiště na hostel hodí. Cestou na ubytování Sisimiut Vandrehjem (cena: 250 DKK / noc) dokupujeme v tomto outdoorovém obchodu plynové bomby (250 g / 50 DKK) a moskytiéru za 40 DKK. Také tu mají repelenty – doporučuji. Hmyzích šikanátorů je na treku požehnaně. Po zabydlení nás začíná honit mlsná, takže vyrážíme na nákup do nedalekého Sparu. Ceny jsou drahé a výběr jídla omezený. Po obědě dostáváme chuť na točeného zrzka a jsme překvapeni, že ani jeden ze dvou nedalekých lokálů nemá otevřeno. Touláme se tedy po městě a s trochou štěstí nacházíme pivní útěchu v Billiardklubu, kde nás vítá zhruba dvacet podnapilých Inuitů, kteří mají dohromady cca 5 zubů. Zajímavá zkušenost a když po další hodince procházíme město tam a zase zpět, shodujeme se na tom, jaká je Sisimiut díra. Přitom se jedná se svými 5 500 obyvateli o 2. největší město Grónska a disponuje dokonce i univerzitou.

DCIM100MEDIADJI_0066.JPG

 1. Den treku: 27 km / 800 m / 10:00 (i s přestávkami) / mapa: https://mapy.cz/s/2PoVB

Začátek treku je dost na pohodu. Úvodní kilometry jsou po rovině a jakmile se člověk rozcvičí, tak následuje cesta do kopce. Několikrát se setkáváme se sněhem a není zrovna moc velké teplo (cca 5 stupňů). Orientace není sice náročná (člověk jen zvolí správné údolí a jde), nicméně vedění stopy je místy komplikované kvůli vlhkému terénu. Vyplatí se sledovat GPSku. Také se musí brodit jedna řeka, na kterou si všichni kromě mě sundali boty. Voda je zhruba po lýtka a je neskutečně osvěžující J Oběd dáváme ještě před brodem hned vedle řeky. Jinak se jedná o opravdu dlouhý den a zřejmě taky ten nejtěžší. Doporučuji vyrazit opravdu brzo. Také není špatné dojít ke vzdálenější chalupě, která je minimálně pro 10 lidí. Krásně velká a prostorné bydlení u fjordu. Ano, to co můžete pokládat za jezero je ve skutečnosti fjord a je v něm tedy slaná voda. Naštěstí je kousek za chalupou vodoteč, kde se dá voda v pohodě nabrat. Cestou potkáváme ještě jednu chalupu, ale je opravdu malá a vyspí se v ní sotva 4 lidi.

img_5986

2. Den treku: 21 km / 500 m / 9:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2Pp9I

Celkem pohodová trasa vinoucí se podél jezera a následně i řeky. Dáváme oběd zde a následuje dvojice brodů, kde se musí sundat boty. Naštěstí se nejedná o nic náročného. Jinak je trasa dost jasná a chalupa se nachází tady. My však nechceme spát na chalupě, protože chceme zdolat celý trek za 8 dní + 1 den rezerva. Takže spíme pod stanem v místě, kde nefouká vítr a jde dopustit voda, což je tady. Jinak počasí je příjemnější než včera a chvílemi je takové teplo, že by bylo nejlepší jít pouze v triku. V mokřinách náš však začínají šikanovat komáři, takže stejně raději necháváme bundu a stříkáme se repelentem.

DCIM100MEDIADJI_0084.JPG

3. Den treku: 25 km / 500 m / 8:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2PpoC

Je důležité si hned od začátku hlídat pěšinku a značenou cestu pomocí mužíků. My omylem zahýbáme do vedlejšího údolí a malinko si protahujeme trasu. Oběd dáváme u řeky s luxusním výhledem na jezero. Za jezerem se nachází chalupa pro cca 12 lidí. Krásně zařízená a určitě stojí za přespání. My jsme však chceme využít hezkého počasí a přespat pod stanem u jezera na pláži. Posledních pár kilometrů je opravdu dost podmáčených a také jsme chodící krev pro nekonečná hejna komárů.

DCIM100MEDIADJI_0103.JPG

4. Den treku: 27 km / 800 m / 10:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2Ppqn

Pokud nebyl první den ten nejdelší, tak tento rozhodně. První část kolem jezera je dost na pohodu a po vystoupání na plošinu si člověk může užívat krásných výhledů. Prakticky až k chalupě je cesta jednoduchá a bez problému. Dáváme na chatě oběd, ale není tu voda, takže si ji musíme nabrat zde. Také se jedná o komáří líheň, takže se tu nechceme moc dlouho zdržovat. Po obědě pokračujeme podmáčenou oblastí k nejvíce obávanému brodu. Je důležité přebrodit řeku tady. V jiných místech může být hluboká až po prsa. V tomto místě byla sotva po kolena a po školáckém vymáchání boty řeku přecházíme levou zadní. Následuje nejtěžší stoupání celého trailu, které je poměrně dost dlouhé a počasí se nám mění k horšímu. Začíná foukat a kousek od cílové chalupy je dost nepříjemná mlha se silným větrem a lehkých deštěm. Navíc v chalupě ve které chceme spát se nacházela trojice Rakušáků, kteří chtějí v době našeho příchodu spát a pokračovat dál o půlnoci. Jsme okřiknuti za to, že děláme při vaření hluk a já osobně jdu raději spát do stanu. Určitě by se jednalo o krásné místo, nebýt těch rakouských nafoukanců a nepříjemného počasí. Jinak chata je pro 6 osob na posteli a pro další 2 na zemi.

img_6020

5. Den treku: 25 km / 300 m / 8:30 / mapa: https://mapy.cz/s/2Pps4

Začátek na pohodičku po skalních plotnách – krásné místo. Následuje klesání k jezeru, kde dáváme oběd a pokračujeme dlouhý údolím až k dalšímu jezeru. Nalézáme zde kánoj a 3 borci ji využívají k dostání se k chalupě našeho přespání – tzv. Kánoj centru. Parádní chalupa pro 25 lidí spící na posteli a dalších X pro spaní na zemi. Velice prostorná a dost pohodová.

DCIM100MEDIADJI_0145.JPG

6. Den treku: 10 km / 300 m / 5:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2PpsO

Když máte na treku volný den, vymýšlíte různé chujoviny. To takhle Honza kouká do mapy a říká, že se 2 kiláky nad naší grónskou chalupou nachází jezero s ostrovem a že by jako bylo fajn ho dobýt a osídlit. Následují různé fórky na téma čí spodní prádlo se bude vyvěšovat jako vlajka a následně se nad touto pitominou mává rukou. Kdo by se chtěl táhnout do 300 metrů vysokého kopce s plechovou lodí vážící 70 kilo?! O pár hodin později se partička čtyř dobrodruhů vydává za podpory fanynek na odvážnou a strastiplnou cestu. Zatímco všichni doufáme, že to jeden z nás nosičů vzdá, mumláme si pod vousy něco o idiotech a o smyslu táhání lodi na strmý kopec. Po zhruba 80 minutách námahy donášíme kánoj k jezeru a po eufórickém poplácávání po zádech zjišťujeme, že se nejedná o náš vysněný cíl. Ten se totiž nachází za horizontem o několik stovek metrů dál a ze samotné námahy zapomínáme kontrolovat mapu. Nastupujeme tedy na kánoj a po desítkách minut dorážíme ke hrázi, za níž se tyčí další jezero s námi vysněným kusem pevniny. Jsme udiveni velikostí ostrova, který z mapy vypadal jak flek od Travellunche a dochází nám, že jsme si ukousli poněkud velké sousto. Uvědomujeme si, že „bránit“ několik kilometrů dlouhý ostrov by bylo v několika lidech dost na morál a raději si vybíráme o něco menší ostrůvek, který dobýváme a pojmenováváme ho po jménu naší lodi, Linder (podobnost s aplikací Tinder je čistě náhodná). Kromě ptačího hnízda zde nalézáme sobí parohy, což jisto jistě značí úrodnou půdu a máme radost, že jsme splnili to co jsme si předsevzali… A také nám tím pádem dochází, že v zimních měsících je jezero pokryto ledem a tím pádem tu už jisto jistě lidská noha zavítala. Jaképak zklamání! Každopádně děkuji všem účastníkům za tento pamětihodný okamžik. Má záda na něj budou ještě dlouho vzpomínat!

Jinak kánoj necháváme zde a pokud máte volný den stejně jako my, tak určitě doporučuji procházku k tomuto jezeru a dejte mi prosím vědět, jestli tu loď stále je… :-)

img_6167

7. Den treku: 22 km / 150 m / 5:30 / mapa: https://mapy.cz/s/2Pptk

Nabízejí se 2 možnosti. Buď tento celý den absolvovat na lodi nebo jít pěšky jako my (neměli jsme dostatek lodí). Cesta je kvůli lehkému dešti poměrně svižná a příliš se nezastavujeme. Jedná se o rovinatou etapu bez žádného zádrhelu a docházíme na oběd až na místo cílové destinace – k další chalupě. Ta je pro cca 6 lidí – 3 osoby pohodlně na posteli a další 3 na zemi.

DCIM100MEDIADJI_0125.JPG

8. Den treku: 22 km / 400 m / 7:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2PptU

Od Kánoj centra začíná být trek stereotypní a plný komárů. Také si člověk musí dávat bacha na vodu – většina jezer už je slaná. To platí především pro ty blízko našeho spaní. Ve většině map je „chalupa“ (ve skutečnosti obytný karavan) označován zde. Je to však blbost a nachází se až tady. Nicméně není o co stát a raději bych spal (stejně jako my) ve stanu. Lepší, než riskovat svrab nebo blechy. Okolí karavanu je opravdu odpudivé a téměř nikdo nechce chodit dovnitř. Postele sice vypadají OK, ale jinak je to podezřelé místo. Uvnitř se nachází 6 postelí a na zemi bych raději nespal.

img_6280

9. Den treku: 24 km / 250 m / 5:00 / mapa: https://mapy.cz/s/2PpuQ

Velice nudný a stereotypní závěr, který vede z velké části po silnici. Není opravdu o co stát a jen člověka bolí nohy. Za celý Arctic Circle Trail potkáváme cca 30 lidí a cestou do Kangerlussuaqu nás předjíždí snad 10 aut a ani jedno nezastavuje kvůli případnému svezení. Po příchodu do Káčka doporučuji navštívit obchod a poštu nacházející se hned naproti letišti. Následně se přesouváme na ubytko Kangerlussuaq Vandrehjem. Cena: 200 / os. je dost v pohodě a hned naproti se nachází obchod. Tento obchod je hůř zásobený než ten první a dají se tu pronajmout horská kola (7 kol na 2 dny za cenu 330 DKK / ks). Večer jdeme do hospody sem. Vaří tu Tahijci a jídlo není vůbec špatné. Stojí kolem 100 DKK a pivko je za 45 DKK.

DCIM101MEDIADJI_0060.JPG

Následující den si v 10:00 půjčujeme horská kola a frčíme k jednomu z největších ledovců světa. Cesta je kamenitá a bolí z ní dost zadek. Necháváme kola tady a dál pokračujeme pěšky. Chvíli na to nás překvapuje překrásný ledovcový zlom vysoký zhruba sto metrů. Paráda! „Člověk řeší led maximálně ve sklenici s ginem a tonicem a když pak před vámi stojí tak obrovská masa ledu, tak je to ohromující,“ vystihuje Anička své pocity. Jedná se o 2. největší zaledněnou plochu hned po Antarktidě a jednoznačně stojí ledovec za návštěvu. Na večer se přesouváme ke zhruba 7 km vzdálenému jezeru, kde si v hejnu komárů zřizujeme kemp. O den později se chceme totiž posunout k místu, kde se dá vstoupit na ledovec bez horolezeckého vybavení. Skutečně se nám to daří a vůbec nelitujeme toho, že po krátké procházce po ledovci musíme absolvovat dalších 37 km na bolavých zadnicích. Tenhle výlet za trochu potu a bolesti jednoznačně stojí. Dá se sem sice i dojít pěšky nebo využít možnosti transportu autobusem. Obě další varianty jsou však časově nebo finančně natolik náročné, že se mi půjčení kol jeví jako nejlepší řešení. Teď mě jen napadá taková drobná vsuvka – v Grónsku již neplatí pojištění Alpenverein a je potřeba nechat se pojistit u jiného subjektu. To se například hodí v případě, že vám sedlo od kola rozedře zadnici až na kost :-)

DCIM101MEDIADJI_0030.JPG

Poslední den se po check outu v 10:00 jen tak potulujeme po okolí a navštěvujeme nedaleké jezero. Část skupiny ještě vyráží na kopec a pomalu se přesouváme na letiště. Naproti letišti si člověk může dokoupit jídlo v dobře zásobeném obchodě nebo navštívit letištní kantýnu, která vaří moc velké dobroty. O půlnoci jsme rádi, že už konečně můžeme letět domů. Kangerlussuaq je opravdová díra člověk tu více jak 2 dny vydrží jen těžko. Let do Kodaně trvá 4 hodiny a s dalším 4 hodinovým posunem se dostáváme k našemu auto kolem 9:00. Cesta do Prahy naštěstí probíhá bez větších problémů a ve 22:00 dorážíme do naší stověžaté matičky. Krásný výlet! :-)


GPSky celého treku

Fotogalerie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *