Ultra-Trail du Mont-Blanc 2016, výstup na Gran Paradiso a na Mont Blanc

Tyler Hamilton si v úvodu Giro d´Italia 2002 zlomil kost v rameni a nejenom, že dojel celkově na druhém místě, ale také si přitom bolestí obrousil jedenáct zubů až na kost! A ty mi tady fňukáš nad tím, že běžíš šest hodin kolem masivu Mont Blancu a bolí tě z toho nožičky… Nebuď taková bačkora! Dej si na pár vteřin oraz, na chvíli si strč nohy do potoka a jakmile vylezeš ven, tak v tomhle seběhu do Šamonovic necháš duši! Nechceš přeci, aby sis zbytek života nadával za to, že jsi mohl na Ultra-Trail du Mont-Blancu zaběhnout životní výsledek a zastavil ses pár kilometrů před cílovou čárou!
23-11-_utmb-mat
Read More

Hostýnská osma, aneb do čtvrtice všeho zlého

No fakt, nekecám! Stáhl jsem si kalhoty, ukázal holej zadek a hlouček diváků stojící za mnou začal tleskat. Až po nechápavém pootočení hlavy jsem zjistil, že uznalý aplaus není směřován mému převlékání, ale závodníkům Hostýnské sto-osmy, kteří mají povinný průběh přes shromaždiště. Má kariéra striptéra tedy skončila dříve, než vůbec stihla začít…

Klasická nestíhačka. Do startu zbývá deset minut a jelikož nejsem moc velký fanda filmu „Kdopak by se vlka bál“, mažu se na poslední chvíli od hlavy až k patě vazelínou. Stačí letmý pohled vzhůru a ocelové nebe dává jasně tušit, že se nebudeme smažit ve vlastní šťávě tak, jak tomu bylo poslední dva roky. Počasí alá Anglie třináctý století je na zdolání 64 km dlouhého ultramaratonu naprosto ideální. Zdravá dávka adrenalinu nakopává zadek nejistotě a strachu z neuspokojivé přípravy a pomáhá mi koncentrovat se na extrémní výkon. Hlasitý výstřel vypouští smečku vlčáků vstříc bolestivému dobrodružství a už od prvních minut je znát, že se tu letos sešla velice slušná konkurence. Svižný úvod je poněkud dravější, než předešlé roky a se svým parťákem Pavlem Brlicou to zkušeně jistíme v zadní části první skupiny. Nikam se nějak zvlášť nehrneme, protože oba dobře víme, že prvních čtyřicet kilometrů je pouze jakýmsi rozklusáním a že ten pravý závod přichází až v poslední třetině trati.
9-9-16_h8_start Read More

Všude dobře, tak co doma?

Předevčírem jsem se potrápil na 65-ti kilometrovém ultramaratonu, pozítří bych chtěl vystoupit na italské Gran Paadiso (4063 m), tři dny na to se vydrápat francouzskou normálkou na Mont Blanc (4810 m) a o dalších šest dní později se chystám na závod Ultra-Trail du Mont-Blanc (OCC). Přeloženo do lidštiny – za pár minut frčím do Itálie, během následujících jedenácti dní polezu na dvě čtyřtisícovky a absolvuji horský ultramaraton. Bude to slušnej mazec… Bejby nebude sedět v koutě! :)fra_blanc Read More

Life is vertical (výstup na Gerlach a přeběh Malé Fatry)

– Volal mi náš průvodce Fero.
◦ Fero? Nechci znít jako rasista, ale není to cikán, co nás chce okrást, že?
– To nevím. Ale v telefonu nedežoval. Tak snad ne.
◦ Aha… A co chtěl?
– Prej se má v neděli zkazit počasí a musíme na Gerlach vystoupit už zítra.
◦ Takže asi pojedeme nonstop, co?
– Jo. Vyjedeme před půlnocí z Brna, abychom tam o půl čtvrté byli.
◦ To zní jako slušná akce s minimem spánku, těším se! :)
– Já taky. Tohle bude přísný!

skupinovka

Read More

Grrr… Gruzie!

Ležím ve spacáku a blouzním. Fouká silný nárazový vítr, stan se kymácí ze strany na stranu a vinou výškové nemoci se mi zdá, jako kdyby ke mně vchr promlouval: „Slez dolů, tady nemáš co dělat! Tohle je moje hřiště a je jen na mně, jestli budeš žít nebo jestli tě sfouknu dolů.“ Každou chvíli se dívám na hodinky a počítám nekonečné minuty do ranního budíčku. Ztrácím ponětí o tom, co je sen a co je realita. Bolí mě hlava, jsem nevyspalej, mám popraskané rty a obětoval bych svou pravou ruku za to, abych dostal do vyprahlých úst doušek vody. Opět si dokazuji, že s přírodou se nedá soupeřit. Intenzivní zážitek!

kopec-u-kazbeku

Read More

Hannah grant

Den blbec. Všichni to známe. Místo deodorantu si ráno pod košili nastříkáte pěnu na holení, při obouvání bot si přetrhnete tkaničku a po celodenním běhání po městě zjistíte, že celou dobu chodíte s otevřený poklopcem. Někdy jen čekáte na okamžik, až vám na ulici spadne na hlavu květináč a ušetří vám vaše trápení :)

Čtvrtek večer. V osm končím v práci a jdu se spolubydlou na pivko. Klasika. Řešíme sukně, proběhlé Giro a nadáváme na školu. Venku prší a pod vlivem pátého škopku zapomínáme na to, že nám za minutu jede rozjezd. Na sílu do sebe lámu zbytek zrzka a hučím do Robina ať hejbne zadkem, že to ještě doběhnem. Nedoběhli jsme. Robin se o to ani nesnažil a vydal se rovnou na Hlavas a já se rozhodl pro hodinovou procházku deštěm domů. Čistička hlavy. Ve čtvrt na dvě hajany a ve čtvrt na šest vstávačka a hurá na výlet do Hannahu do Plzně. Vypadám jak reklama na botox. Sprcha, spěchačka na Stu… Regio jet a usednutí vedle pána, který připomíná lachtana. Minimálně tak pomlaskával. Jeho špekatá ruka mi každou chvíli přetéká do mého vzdušného prostoru. „Sakra, kdy už se mi konečně poštěstí sedět vedle někoho opravdu sympatického?!“

GR20

Read More

Když chceš létat, neptej se slepic

Věděli jste, že orgasmus prasete trvá 30 minut? „V příštím životě chci být prase,“ říkám si v duchu a přitom se nechávám unášet gravitací. Padám do neznáma a přitom zběsile myslím na prasata v naději, že tím zvýším své reinkarnační šance. Následuje škubnutí, rána o stěnu a ticho. „Uff, tentokrát to dobře dopadlo a Mára mě chytil… Ale co mi to teče po ruce? Sakra, kde se tady vzal kečup?!“

Když vám to na lezecké stěně ujede, nesnažte se hmátnout po laně v domnění, že na poslední chvíli cvaknete expresku. Může se vám totiž stát, že se vám kolem ruky udělá smyčka a vy plnou vahou spadnete o tři metry níže do lana, ve kterém máte strčené prsty. V lepším případě skončíte s naraženinou nebo se zlomeninou. V tom horším si vyhodíte rameno nebo vám může lano amputovat prsty. Auuu…

ruka

Read More

Bulharsko na sněžnicích

Stala se hrozná věc. Dnes ráno jsem byl nařčen z chrápání… Zatímco včera mě slyšela chrápat jenom Lucie, tak dneska jsem prý rušil celou chalupu. Prej po mně chtěli hodit botu, ale žádnou po ruce nenašli, tak se na to vykašlali. Začínající průvodce, kterej chrápe tak, že budí ostatní. To je teda vizitka! A co je ještě horší? Spálil jsem si obličej. Co spálil, přímo ožehnul! Můj nos je tím nejožehnutějším nosem v celé galaxii. Takže nejenom chrápu, ale navíc vypadám jak klaun.
A to ještě není všechno! Víte, co jen největší joke? Včera jsem zjistil, že mi propadla občanka. Takže jakmile se vrátím do civilizace, budu muset naklusat s tím svým seženutým chrápajícím čumákem na úřad, kde mi vyčarují desetiletou vzpomínku na tohle bulharské dobrodružství. Nééééé…

Ale co. Jak říká moje kamarádka Terka, fotky na průkazech mají stejně sloužit jen k legračním účelům :)

Do bulharské Rily jsem vyrážel v doprovodu Martina Ksandra (čerstvého talenta roku dle ČHS :) jako zkušební průvodce. Jak už jsem se zmiňoval ve svém posledním příspěvku, do práce průvodce jsem byl hozenej dost narychlo a nebylo úplně jednoduché za jízdy zjišťovat, cože se to vlastně nepořešilo a co ještě musím doladit. Jak já zbožňuju výzvy!
Takže týden po pracovním pohovoru s Marťasem stojím ve SKI areálu Borovets, mám za sebou osm účstníků, které musím odprůvodcovat po pro mě neznámém bulharském pohoří a přitom zdolat nejvyšší horu Balkánu, Musalu (2 925 m).

MMZ_6477

Read More

Nabídka, která se neodmítá

~ Za tři hodiny jedu do Bulharska ~
Miroslav Zikmund jednou prohlásil, že život se rovná přesnému součtu náhod. Geniální věta! Řekněme, že se od mého posledního příspěvku změnila spousta věcí, které mě zásadně ovlivnily. Souhra náhod mě zavedla do nové práce, mezi nové lidi a hlavně mě posunula i po lidské stránce. Člověk většinou potřebuje nějaký impuls k tomu, aby se pohnul z místa a
aby opět získal dravost, která ho posune dál… :)

Tím mým impulsem byl rozchod s přítelkyní. Můj první vážnější vztah, na kterém mi opravdu záleželo. Nikdy jsme se nepohádali, byli k sobě upřímní a já měl konečně pocit, že jsem našel svou spřízněnou duši. Co si budeme povídat, většina z nás se s podobnými pocity už setkala… :) Slzy a nestálou náladu vystřídaly probdělé noci a stovky otázek, na které vlastně ani nechcete znát odpověď. Je těžké si připustit, že některé křížovky zůstanou nedoluštěny a že jste ze dne na den ztratili nejen přítelkyni, ale i svého nejlepšího kamaráda, který o vás ví všechno. Zamilovat se je vždy nebezpečné. Ale ještě nebezpečnější je nezamilovat se, neriskovat to. Po několika dnech jsem začal přemýšlet víc racionálně a uvědomil jsem si, že je čas na velký jarní úklid. Určitě to taky znáte… Jednoho rána se probudíte a řeknete si, že takhle to dál najde a že máte na víc. Vošouníte na netu pár motivačních videí, kouknete na Rockyho (hehe) a najednou si uvědomíte, že se svět kolem vás nezastavil a že jste v životě přežili i horší věci. Nic člověka nesráží tak, jako jeho vlastní emoce :) Sepsal jsem svá negativa, na kterých bych chtěl zapracovat, naplánoval pár zajímavých akcí a hlavně začal řešit dlouho odkládané problémy. Není nic lepšího, než se k celé situaci postavit čelem a využít ji ve svůj prospěch. Zintenzivnil jsem hledání práce při škole v rámci oboru, který studuji a po několika dnech jsem se mi snaha začala vyplácet.
hory
Read More