#11. výzva – Kyrgyzstán. Trek k ledovci Inylček

Uprostřed hor potkáváme zhruba padesátiletého pasáčka koz. Zubí se na nás už z dálky, takže se s ním okamžitě pouštíme do řeči. Důležitě mácháme rukama a uplatňujeme hrstku ruských slovíček, které jsme pochytili cestou. Bavíme se o tom, že tady v pohoří Ťan-šan (6. největšího pohoří světa) bývá v zimě až -50°C a že se lidé z jurt musí přesouvat i s dobytkem do nížiny, aby neumrzli. Také nám říká, že bojoval v sovětsko – afgánské válce jako pilot vrtulníku a vyhrnuje si rukávy, pod kterými se ukrývají mohutné jizvy. Zvláštní setkání. I když pořád lepší, než když nám před pár dny jeden starý Kyrgyzstánec hrdě oznamoval, že ví kde je Česko(slovensko), protože nás prý v roce 1968 osvobozoval…

2017-07-20_canon-powershot-g1-x_62352

Read More

#10. výzva – Slovensko. Srdeční záležitost

Pokud mají Slováci něco opravdu krásného, tak to jsou ženy a hory. Mou nejoblíbenější slovenskou destinací je jednoznačně Malá Fatra. Najdete tu úplně všechno. Technické a exponované úseky, strmá stoupání, běhavé hřebeny, živoucí lesy… Fatra si vás dokáže podmanit svou neskutečnou pestrostí a zároveň i surovostí. Průměrně tu nastoupáte jeden vertikální kilometr na deseti vzdálenostních a právě vysoké převýšení činí z tohoto překrásného koutu Slovenska pro mě tak lákavé prostředí.

img_1337

Read More

#9. výzva – Makedonie. Noční dobrodružství krajinou Šar – planinskou

„Možná bych se měl jít konečně naočkovat proti vzteklině,“ bleskne mi hlavou ve chvíli, kdy pár desítek metrů ode mě zuřivě štěká smečka pasteveckých Šarplaninců. Více než 40-ti kilogramová hovada se netváří zrovna vesele, že jim probíhám přes jejich území a ohrožuji celistvost ovčího stáda. Vlastně můžu být rád, že se tu i s ovečkami vůbec pohybují. V roce 2000 došlo totiž ke konfliktu mezi Makedonci a Albánci a část Šar planiny (kde se zrovna nacházím) byla zaminována. A právě všudepřítomné ovečky se postaraly o to, že už je oblast od min vyčištěná…

img_1166

Read More

#8. výzva – Polsko. Tatry tak trochu jinak

Když jsem začínal s projektem Ultra 26, stanovil jsem si jednu mimo sportovní podmínku. Rozhodl jsem se udělat maximum pro to, abych letos dostudoval vysokou školu. Ve školní lavici jsem tvrdl bezmála 20 let a začal jsem si uvědomovat, jak ve mně studium ničí kreativitu a dravost. Také jsem chtěl školu dokončit co nejdříve už jen kvůli rodině, která mě odjakživa podporuje. Nalijme si čistého vína – ve 26 letech je nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy a osamostatnit se.
Tak a je to tu. Dva měsíce jsem kvůli psaní diplomky a učením se na státnice prakticky nevylezl z bytu a výsledkem je titul inženýra z ústavu soudního inženýrství na VUT v Brně. Po dvou dnech oslav a systematické otravy alkoholem jsem se rozhodl sbalit si svých pár švestek a vyrazit do Polských Tater zregenerovat svou zdegenerovanou duši a probudit své zakrnělé tělo.

dav

Read More

#6. výzva – Rakousko. Mrazivé velikonoční dobrodružství

Říct mi někdo koncem března, že za měsíc nakydá na horách půl metru sněhu, budu silně pochybovat o jeho duševním zdraví. Začátek jara s rekordně vysokými teplotami nás sympaticky namlsal a tajně jsem doufal, že se konečně dočkáme slunečných Velikonoc. Společně s mým spolubydlícím Vojtou Bořilem jsme měli původně naplánovaný výlet na nejvyšší horu Německa – Zugspitze (2962 m), nicméně jsme několik týdnů před akcí střízlivě usoudili, že se nám nechce plavat po prsa ve sněhu a že raději vsadíme na jistotu. A ideální jistotou bylo v tomto případě rakouského pohoří Rax, ležící zhruba hodinu jízdy autem od Vídně.

22-4-17_rak

Read More

#5. výzva – Maroko. Duha Afriky

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval 20 přestupků, které jsem tu během poslední minuty zaznamenal!“ nadávám v duchu na silniční kontrolu, která mě zastavila za nedovolené odbočení. Po několika minutách čekání mi silniční kontrola vrací papíry se slovy, že tentokrát nechá incident bez pokuty, protože se jedná o můj první přestupek. Klepu si v duchu prstem na čelo a pomalu odjíždím z místa činu. O pár metrů dál projíždím na zelenou křižovatkou a při přejíždění přechodu pro chodce, musím rychle dupnout na brzy. Nějací inteligenti se totiž rozhodli přejít na červenou. Jakmile projíždím křižovatkou, zastavuje mě další marocký strážník, protože jsem podle jeho slov projel křižovatku na červenou. „To je nějakej fór nebo co?!“ zubím se na své spolujezdce a přitom nedokáži pochopit, že se mě snaží během posledních 100 m pokutovat už druhá policejní kontrola…

23-3-17_ma

Read More

Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#4. výzva – Španělsko. Na návštěvě v pomerančovém králoství

Takže si to shrneme. U nás v české kotlině je taková kosa, že i ptáci chodí pěšky a v Olivě šplhá ručička teploměru na 20 °C. Zatímco si doma nalháváme, že nejsme potravinový pupek Evropy, tak tady se za pár korun můžeme udávit prosciuttem a camembertem. Chcete na snídani čerstvě vymačkaný džus? Žádný problém! Stačí jít ráno nalačno vyvenčit psa a natrhat si do kapes pár volně rostoucích grepů a pomerančů. Co tam máme dál? Už vím, horské traily! Luxusní stezky plné technických kopců, skalek a údolí, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Nechci znít nevděčně, ale jsou jisté věci, které mi u nás v republice chybí… :)

23-3-17_sp

Read More

#3. výzva – Austrálie. Po stopách Great North Walku

Emil Zátopek jednou prohlásil, že jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Ovšem jestli chcete něco zažít, měli byste jít maraton. Škoda, že tenkrát před lety nebyly ještě v módě ultramaratony. Troufám si totiž  tvrdit, že by svůj výrok doplnil o větu: „A pokud si chcete okusit všechny krásy a příkoří běhu, zaběhnete si ultramaraton! A nejlépe v okolí Sydney, tam to stojí za to…“ :)

20-2-17_gnw

Read More

Darwin a Mount Kosciuszko

„Kde to sakra jsem?“ škubám zmateně sebou a nervózně se rozhlížím okolo. „Hm, letiště… Jsem v Thajsku? Blbost, tam jsem byl před pár dny. Tak v Singapuru? Omyl. Nacházím se v australském Darwinu, kam jsem se dostal předevčírem z Bali a čekám na letadlo do Sydney. Kdo se v tom má vyznat?! Vždyť i já sám v tom mám bordel!“ Během posledního týdne jsem podnikl 5 letů a upřímně se každé ráno probouzím se zmateným výrazem ve tváři: „Kde to vlastně jsem?!“ Vtipné na tom je, že jsem se jako malej kluk bál létání. Kdybych tenkrát tušil, jak moc budu v dospělosti létat, tak se snad nikdy nevzdálím od maminčiny sukně…

20-2-17_darwin

Read More