#8. výzva – Polsko. Tatry tak trochu jinak

Když jsem začínal s projektem Ultra 26, stanovil jsem si jednu mimo sportovní podmínku. Rozhodl jsem se udělat maximum pro to, abych letos dostudoval vysokou školu. Ve školní lavici jsem tvrdl bezmála 20 let a začal jsem si uvědomovat, jak ve mně studium ničí kreativitu a dravost. Také jsem chtěl školu dokončit co nejdříve už jen kvůli rodině, která mě odjakživa podporuje. Nalijme si čistého vína – ve 26 letech je nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy a osamostatnit se.
Tak a je to tu. Dva měsíce jsem kvůli psaní diplomky a učením se na státnice prakticky nevylezl z bytu a výsledkem je titul inženýra z ústavu soudního inženýrství na VUT v Brně. Po dvou dnech oslav a systematické otravy alkoholem jsem se rozhodl sbalit si svých pár švestek a vyrazit do Polských Tater zregenerovat svou zdegenerovanou duši a probudit své zakrnělé tělo.

dav

Read More

#6. výzva – Rakousko. Mrazivé velikonoční dobrodružství

Říct mi někdo koncem března, že za měsíc nakydá na horách půl metru sněhu, budu silně pochybovat o jeho duševním zdraví. Začátek jara s rekordně vysokými teplotami nás sympaticky namlsal a tajně jsem doufal, že se konečně dočkáme slunečných Velikonoc. Společně s mým spolubydlícím Vojtou Bořilem jsme měli původně naplánovaný výlet na nejvyšší horu Německa – Zugspitze (2962 m), nicméně jsme několik týdnů před akcí střízlivě usoudili, že se nám nechce plavat po prsa ve sněhu a že raději vsadíme na jistotu. A ideální jistotou bylo v tomto případě rakouského pohoří Rax, ležící zhruba hodinu jízdy autem od Vídně.

22-4-17_rak

Read More

#5. výzva – Maroko. Duha Afriky

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval 20 přestupků, které jsem tu během poslední minuty zaznamenal!“ nadávám v duchu na silniční kontrolu, která mě zastavila za nedovolené odbočení. Po několika minutách čekání mi silniční kontrola vrací papíry se slovy, že tentokrát nechá incident bez pokuty, protože se jedná o můj první přestupek. Klepu si v duchu prstem na čelo a pomalu odjíždím z místa činu. O pár metrů dál projíždím na zelenou křižovatkou a při přejíždění přechodu pro chodce, musím rychle dupnout na brzy. Nějací inteligenti se totiž rozhodli přejít na červenou. Jakmile projíždím křižovatkou, zastavuje mě další marocký strážník, protože jsem podle jeho slov projel křižovatku na červenou. „To je nějakej fór nebo co?!“ zubím se na své spolujezdce a přitom nedokáži pochopit, že se mě snaží během posledních 100 m pokutovat už druhá policejní kontrola…

23-3-17_ma

Read More

Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#4. výzva – Španělsko. Na návštěvě v pomerančovém králoství

Takže si to shrneme. U nás v české kotlině je taková kosa, že i ptáci chodí pěšky a v Olivě šplhá ručička teploměru na 20 °C. Zatímco si doma nalháváme, že nejsme potravinový pupek Evropy, tak tady se za pár korun můžeme udávit prosciuttem a camembertem. Chcete na snídani čerstvě vymačkaný džus? Žádný problém! Stačí jít ráno nalačno vyvenčit psa a natrhat si do kapes pár volně rostoucích grepů a pomerančů. Co tam máme dál? Už vím, horské traily! Luxusní stezky plné technických kopců, skalek a údolí, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Nechci znít nevděčně, ale jsou jisté věci, které mi u nás v republice chybí… :)

23-3-17_sp

Read More

#3. výzva – Austrálie. Po stopách Great North Walku

Emil Zátopek jednou prohlásil, že jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Ovšem jestli chcete něco zažít, měli byste jít maraton. Škoda, že tenkrát před lety nebyly ještě v módě ultramaratony. Troufám si totiž  tvrdit, že by svůj výrok doplnil o větu: „A pokud si chcete okusit všechny krásy a příkoří běhu, zaběhnete si ultramaraton! A nejlépe v okolí Sydney, tam to stojí za to…“ :)

20-2-17_gnw

Read More

Darwin a Mount Kosciuszko

„Kde to sakra jsem?“ škubám zmateně sebou a nervózně se rozhlížím okolo. „Hm, letiště… Jsem v Thajsku? Blbost, tam jsem byl před pár dny. Tak v Singapuru? Omyl. Nacházím se v australském Darwinu, kam jsem se dostal předevčírem z Bali a čekám na letadlo do Sydney. Kdo se v tom má vyznat?! Vždyť i já sám v tom mám bordel!“ Během posledního týdne jsem podnikl 5 letů a upřímně se každé ráno probouzím se zmateným výrazem ve tváři: „Kde to vlastně jsem?!“ Vtipné na tom je, že jsem se jako malej kluk bál létání. Kdybych tenkrát tušil, jak moc budu v dospělosti létat, tak se snad nikdy nevzdálím od maminčiny sukně…

20-2-17_darwin

Read More

#3. výzva – Indonésie. V zajetí vulkánu.

„Tak to jsem nevychytal ideální počasí,“ hledím vzhůru k nebi a sleduji, jak se na mou hlavu snáší hustý déšť. „Nejsem přece žádná holá prdel, ne? Zkusím to hecnou ještě o kus dál a třeba o pár stovek metrů výše vyběhnu z mraků!“ dodávám si odvahy a přitom strmě stoupám sopečnou krajinou na nejvyšší vrchol indonéského Bali, na Mount Agung tyčící se do výšky 3 142 m. Pár set metrů pod vrcholem mě však zastavuje silná průtrž mračen a husté proudy vody, které nade mnou strhávají vulkanické kameny. Uvědomuji si, že tohle už není příliš bezpečné a intuitivně hledám improvizovaný přístřešek v nedalekém skalním převisu. Dobře dělám. Ohlušující rána hromu na sebe nenechává dlouho čekat a jsem rád, že jsem poslechl svůj instinkt a nepokračoval dál v cestě. „Ty voe, kam jsem se to zase vydal…“ broukám si ztrápeně pod vousy a teskně vymýšlím způsob, jak se dostat zpět dolů.

2-2-17_ag1

Read More

#2. výzva – Thajsko. Welcome to the jungle!

Další smečka čoklů na obzoru! Kde je nějakej šutr?! „Ná, nažer se ty potvoro!“ hulákám na pětici zdivočelých psů, kteří se rozhodli bránit veřejnou cestu uprostřed džungle. Mám už plné zuby neustálého strachu o své bezpečí. Před hodinou a půl jsem musel kvůli trojici hafanů přeskakovat něčí plot a pár minut na to jsem se zastavil několik centimetrů od pavoučí sítě, ve které se pohupovala žlutá potvora o velikosti talíře. A navíc to šílené vedro a vlhkost! Ty kráso, to byl zase nápad přeletět z vymrazené Evropy přímo do thajského pekla! Nebo snad ráje?

1-2-_th

Read More

#1. výzva – Ukrajina, aneb silvestrovské výletování po Karpatech

Jsem kus idiota! Víte, jakou rekvizitu je důležité mít s sebou, když vyrážíte na sněžnice? Ano, správně! Sněžnice. Takové ty velké yeti-ovské bačkory, které vám umožní pohodlnou chůzi po sněhové pokrývce. Samozřejmě já, jako pan průvodce jsem přesvědčen o něčem jiném, takže abych šel ostatním příkladem, žádné nemám. Bořím se po koule v hlubočáku a místo, abych ostatním prošlapával cestu, bojuji udýchaně sám se sebou a jsem rád, že vůbec povlávám na chvostu skupiny. Už dobrou hodinu pochodujeme po tmě a viditelnost je sotva na 15 metrů. Fouká studený vítr, teplota se nachází hluboko pod nulou a mám za úkol odnavigovat partu 11 lidí na místo, kde jsem v životě nebyl. Nervozitka stoupá, morálka mezi účastníky klesá a při každém zaznění dotazu: „Jak dlouho ještě půjdeme?“ kličkuji jak zajíc a snažím se nemyslet na to, že dnes bivakujeme v záhrabu na sněhu uprostřed rumunských hor.7-1-17_sn Read More