Cena východních Čech

Po týdnu stráveném ve Francii, Itálii a Švýcarsku jsem se musel hodně psychicky a fyzicky dokopávat k dalšímu tréninku. Výstup na Mont Blanc byl po totálně protočeném týdnu posledním hřebíčkem do rakve a jelikož se na mě po návratu do ČR vyvalila spousta povinností, tak jsem byl v neustálém poklusu a neměl dostatečný čas na regeneraci. Na Východky jsem vyrážel jen proto, abych si psychicky odpočal a společensky si užil konec prázdnin. Nepočítal jsem s nějakým dobrým OB výsledkem. Nicméně jsem byl sám na sebe zvědav, jak se mé tělo dokáže poprat s tak vysokou porcí kilometrů a nedostatkem odpočinku.

Pátek odpoledne 29.8. – middle (4,9 km / 46 minut)
Obrovské zpoždění cestou do Prahy a následná nestíhačka správného startovního času způsobila, že jsem vyrážel do pátečního middlu naprosto nekoncentrovaný. To se prakticky okamžitě projevilo cestou na jedničku, když jsem naprosto nepochopil mapařovu generalizaci. To že v mapě nejsou kameny větší než 3 m, tak to chápu. Ale způsob, jakým provedl klasifikaci porostu? To se jako vážně na téhle mapě běželo JMS?! Hrůza a zásek na minutu… Při zpětné analýze závodu jsem dospěl k zajímavé věci. Všechny mé větší záseky (kontroly: 8., 10. a 18.) jsem provedl ve chvíli, kdy jsem doběhnul některého ze soupeřů. Prostě a jednoduše – příště se nestarej sám o sebe, ale jdi jen sám na sebe!

Hodnocení výsledku: 3/10

Klikni pro zvětšení

Sobota dopoledne 30.8. – klasika (11,5 km / 116 minut)
Sobotní klasika měla být ukazatelem toho, jak moc mě výlet na francouzský venkov rozsekal. Už od prvních kontrol jsem se nedokázal ideálně mapově koncentrovat. Několikrát jsem uhnul z ideálního směru a kličkoval jsem víc, než když se Hóna vrací po prokalené noci zpátky do stanu. Jestli mě týden v Chamonix sfouknul? Naprosto! Už včera jsem cítil, že na tom běžecky nejsem zrovna ideálně. Ale sobotní klasika?! To bylo fyzické peklo. Vysoké tepy, těžké nohy a nulová šance zrychlit. Táhnul jsem se jako Bjoerndalenův slint, který má být každou chvíli setřen. Fyzicky jsem neměl na víc, než abych většinu trati šel volně. Už dlouho jsem se při OB závodě tak běžecky netrápil! Asi takhle nějak se pozná přicházející formička… :) Mapově jsem udělal stejnou botu jako Miloš a cestou na 18. kontrolu jsem se nechal hloupě vynést. Jinak to technicky nebylo zase tak hrozné.

Hodnocení výsledku: 3/10

Klikni pro zvětšení

Neděle dopoledne 31.8. – zkrácená (8,4 km / 63 minut)
Do poslední etapy jsem nenastupoval s příliš velkým nadšením. Naprosto jsem si uvědomoval, že to bude i dnes fyzické trápení a měl jsem sto chutí celý závod vyklusat. Realita nakonec nebyla tak špatná. Oproti včerejšku mi to i trochu fyzicky táhlo a trať se mi opravdu líbila. Bohužel jsem si neodpustil pár kliček a zaváhání, (18. kontrola? Co to sakra mělo znamenat?!) ale jinak jsem byl relativně spokojen. Především mě potěšil fakt, že jsem v závěru trati dokázal do kopce urvat dotírajícího Fialku, Jeronýma Kamenického a Baču. Začínající chuť závodit a rvát se do posledních metrů, to je dobré znamení před Beskydskou sedmičkou… :)

Hodnocení výsledku: 5/10

Klikni pro zvětšení

Rumcajsovy míle

Jednou do roka mám vždy takový „skalní záchvěv“, kdy si chci dokázat, že jsem se v pískovci během těch několika měsíců technicky zlepšil. Stejné prozření mě potkalo i letošní prázdniny, kdy jsem se přihlásil na Rumcajsovy míle, tedy čtyř-etapové závody ve dvou dnech. Měl jsem takové tušení, že to celé dopadne katastrofou. Ale že až takovou, tak to jsem opravdu netušil… :)

Sobota dopoledne 16.8. – middle (2,4 km / 29 minut)
První můj závod v OB, který jsem oběhnul v plavkách :) Trenky na běhání jsem si zapomněl v druhém batohu na parkovišti v autě, tak jsem musel zvolit náhradní variantu. Brutální zalamovák z mapového startu na první kontrolu už napovídal, v jakém duchu se bude dopolední závod odvíjet. Velké množství krátkých postupů se špatně čitelnou dohledávkou doplněnými ostrými úhly jsou už tak nějak typicky jičínskou disciplínou. Sice mi to ve skalách absolutně nejde (a tím pádem mě to ani nebere…), ale tentokrát se mi to i přes trapný výsledek celkem líbilo. Nejvíc se na tom podepsal fakt, že to stavitel zbytečně nepřeháněl s délkou trati a necelá půl hodinka bloudění mi bohatě stačila. Každopádně se pořád jedná o prázdninové závody. Tak na co krvavé oči :)

Hodnocení výsledku: 2/10

Klikni pro zvětšení

Sobota odpoledne 16.8. – sprint (1,5 km / 22 minut)
Odpolední sprint jsem na své poměry nerozběhnul vůbec špatně a začal jsem to do kazit až v druhé půlce trati. Největší chybu závodu jsem překvapivě udělal na jedné z nejjednodušších kontrol – č. 11. Neustále jsem se motal kolem kupy napravo od kolečka a hrozně jsem se divil, kam že to ti parchanti zašili. Závod to byl opět hezký a kvalitní. Nicméně jsem na skalní mapařinku hrozné poleno a přes slušně rozběhnutý závod jsem to na konci dost mistrovsky pohnojil.

Hodnocení výsledku: 3/10

Klikni pro zvětšení

Neděle dopoledne 17.8. – middle (3,2 km / 39 minut)
Tentokrát se nejednalo o middle na 25 minut, ale o plnohodnotnou krátkou trať. První větší zaváhání jsem provedl cestou na 6. kontrolu, kde jsem to šukal o trochu dřív. Dalších pár kontrol relativně ušlo, ale nejvíc jsem to zabil cestou na 14-ku. Nevím, jestli tam byla vyšlapaná cestička nebo co, ale pocitově to stáčelo doleva. Hloupá chyba, měl jsem víc čučet na buzolu… Ani na 19. a 20. kontrolu jsem si neťuknul podle představ a v cíli jsem se svým výsledkem nebyl zrovna příliš spokojen. Ostatně mapově jsem běžel takovou tužku, že by mi i Koh-i-nooru záviděli! :)

Hodnocení výsledku: 2/10

Klikni pro zvětšení

Neděle odpoledne 17.8. – middle (2,8 km / 39 minut)
Pokud jsem si předešlé etapy pochvaloval, tak teď už jsem se skal opravdu přejedl a celá poslední etapa na mě působila jako nastavovaná kaše. Dost kopcovitá kaše… Příště si do Jičína beru lano s úvazkem a pak ještě bibli na modlení. Ono když se drápete roznoženýma rukama a nohama 15 m skalním průchodem a na konci se proti Vám rozkutálí vetoš, tak potěš koště. Dělalo mi opravdu velký problém plynule číst směr odběhu od kontroly. Myslím, že by stavitel mohl ředitelovat pekárně vyrábějící vánočky. Slušná motanice… Můj výsledek byl klasicky tragickej a už jsem definitivně rezignoval na vidinu budoucího dobrého skalního výsledku. Skály = mordor.

Hodnocení výsledku: 0/10

Klikni pro zvětšení

Od začátku prázdnin jsem každý týden nalítal mazi 100 – 130 km a kdybych se nepřipravoval na ultra maratony, tak bych si při pohledu na Rumcajsovy výsledky připadal neskutečně trapně. Není žádným tajemstvím, že nejsem mapovej génius. Ve skalách mám obrovský problém vybrat ideální stopu a pokud čirou náhodou neudělám na nějakém postupu chybu, tak se stejně cítím hrozně neohrabaně. Obujte orangutana do balerín a pošlete ho hrát Labutí jezero. Asi tak nějak! :) Připadá mi, že ani po těch deseti sezónách jednoročního běhání ve skalách jsem se nic nenaučil. Zlatý laufy…

WUOC Tour

Po Hostýnské osmě jsem se kromě jednoho volného dne neflákal a bez většího odpočinku pokračoval v dalším tréninku. Fyzicky jsem se cítil dost na pohodu a abych vypadnul z běžeckého stereotypu, rozhodnul jsem se vyplnit zbývající týden (před odjezdem do Chamonix) dvojicí dvoudenních závodů. První z nich se konaly nedaleko Olomouce, jako doprovodný závod pro veřejnost k akademickému MS.

Středa 13.8. – middle (6,3 km / 68 minut)
Do závodu jsem nenastupoval s příliš velkou motivací. Sice pro mě bylo lákavé poměřit své síly s Baptistem Rollierem a Oysteinen Kvaal Osterbem, ale po Hostýnské osmě jsem si příliš neodpočal a hned do toho zase řezal. Už úvodní kontrola naznačovala, jakej to bude fekoš… Na startu jsem přehlídnul upozornění, že se v okolí naší první kontroly nachází nové louky a hned od začátku jsem v tom lítal. Mapa v téhle oblasti opravdu neseděla a navíc bylo kontrola umístěná v ostružinách, kterými jsem se díky startovnímu času 02 prodíral jako první. Třetí „middlový“ postup mě dostal do kolen a já jsem opravdu neměl náladu běžet podobnou trať. Bez přehánění to byla nejošklivější krátká trať, kterou jsem kdy běžel (vyklusal) a jednalo se přesně o ten typ závodu, kde by měli pořadatelé platit závodníky, aby přijeli. Chudák stavitel trati Jára, kterej musel z hovna uplést bič. Netuším, proč se pořadatelé zdráhali udělat v tomto neatraktivním prostoru místo middlu zkrácenou trať nebo klasiku. Raději znovu poběžím hostýnský ultramaraton, než si dát opáčko téhle hrůzy…

Klikni pro zvětšení

Čtvrtek 14.8. – middle (6,4 km / 38 minut)
Po včerejším nemiddlovatém middlu jsem očekával ledasco… Sice se ani tentokrát nejednalo o žádný úžasný terén, ale stavba trati byla daleko nápaditější a celkem se to dalo ťukat. Až na několik menších zaváhání v dohledávce jsem se dokázal vyvarovat větších chyb a se svým výkonem jsem byl spokojen. Oystein mi naložil dvě minuty (čekal jsem víc) a Baptista jsem dokonce porazil. Co na tom, že to (pravděpodobně) šel volně… Cenný skalp, kterej se počítá! :)

Hodnocení výsledku: 8/10

Klikni pro zvětšení

TC Sokolov 30.6. – 4.7.2014

Jelikož jsem měl začátkem prázdnin volnej bejvák, rozhodl jsem se pro pár kámošů z Br-Hradce uspořádat takové menší soustřeďko v západních Čechách. No… více než nějaké soustřeďko to připomínalo zevlovací středisko několika puberťáků :) Každopádně jsou prázdniny, takže těch pár vypitejch pivek a propařenejch hodin na playstationu nikomu neuškodí. Prostě a jednoduše pohodová akce, ze které vzešlo tohle video.

Chorvatsko, Slovinsko 2014

Jeden z největších vrcholů prázdnin byl nepochybně výlet s Lejzcekem do Chorvatska a Slovinska. Po tříleté odmlce se jednalo o třetí podobný zájezd s mírně obměněnou partou lidí především z Hradce a Brna. Měli jsme v plánu strávit 4 dny v apartmánu na Krku (město Krk), kde bychom se v rámci opékání bůčku zúčastnili druhé etapy Croatia openu (ta jediná se konala na Krku) a po přesunu do Slovinska tam fouknout poslední tři etapy Bubo cupu. Na zájezd jsem vyrazil z plného tréninku a celkem oprávněně jsem se bál o své nohy (ideální krasový terén na rozbití huby) a především o játra (nerad bych se pár dní před Hostýnskou vychlastal z formy:)

Croatia open – úterý 22.7. – sprint (2,3 km / 17 minut)
Velice pěkný sprint, který byl poznamenán nepříznivým počasím. Po několika přeháňkách se z historické části města stalo jedno velké kluziště. Vzhledem k tomu, že jsem si nechtěl rozbít hubu na kluzkých kostkách, tak jsem běžel velice pomalu a dal jsem si pořádného majzla na mapu. Dopustil jsem se několika špatných voleb postupu, ale vždy jsem zabočil správně na základě předchozího naplánování. Trochu hloupě jsem se největší chyby dopustil náběhem na předsběrku, kdy jsem se nechal stáhnout davem a nabíhal na ní z vrchu… Každopádně se mi závod líbil a přestože jsem neměl běžeckou techniku a nebojácnost na rychlejší tempo, tak jsem byl relativně spokojen. Bylo mi líto Pavla Starosty, který si při tomto závodě při pádu zlomil ruku a nebyl zdaleka sám.

Klikni pro zvětšení

Bubo cup – sobota 26.7. – zkrácená (6,8 km / 114 minut)
Kvůli své neinformovanosti jsem nevěděl, že se běží na mapě 1:7500. Takže jsem začal stoupat k první kontrole až příliš pozdě a potom jí hledal ve svahu výrazně dál, než jsem měl. Chyba jak prase a motivace na bodu mrazu… Při náběhu do spodní části trati jsem naprosto ztratil chuť závodit. Z mapy se vůbec nedá vyčíst, o jakej borčus se jednalo. Za běhu jsem nestíhal mapovat a i běžet bylo dost slušně o hubu. Nechtěl jsem zbytečně riskovat vyhozeném kotník nebo něco horší a vzhledem k tomu, že mám za pár dní jeden z největších vrcholů sezony (Hostýnskou osmu), tak jsem půlku trati obešel pěšky a zbytek vyklusal. Sice jsem téměř nedělal chyby, ale i Stephen Hawking by byl rychlejší.

Klikni pro zvětšení

Bubo cup – neděle 27.7. – zkrácená (6,2 km / 52 minut)
Naše druhá (resp. čtvrtá) etapa Bubo cupu se odehrála ve výrazně běhatelnějším terénu. Dopustil jsem se jedné středně velké chyby (80´´) a jinak se jednalo o menší zaváhání v řádech desítek vteřin. Se svým výkonem jsem relativně spokojený, protože jsem naprostou většinu závodu věděl přesně, kde se nacházím a i jednotlivé objekty s kontrolami jsem si ťukal celkem na jistotu. V tomto typu terénu ztrácím především běžecky v technických pasážích mezi kameny.

Klikni pro zvětšení

Bubo cup – sobota 26.7. – pivní štafety
První den našeho příjezdu za námi přišla dvojice Belgičanů, jestli bychom se nechtěli po 4. etapě zúčastnit pivních. „Tak sakra, snad jsme Češi, ne?! Jasně že jo, voe!“
Celkově závodili 4 týmy po 5 lidech, přičemž v každém týmu byl jeden člen z Lejzceku, jeden Frantík, jeden Belgičan, jeden tatík ve středních letech a jeden dorostenec (pijící limonádu). Princip byl jednoduchý – vypít na startu jedničku (start je označen na mapě jako CC), dát si 300 m k lesu s kontrolami, oběhnout krátkou trať na jejíž konci čekal druhý exáč, přesprintovat 300 m nazpátek, dát si 3. lahváč a po absolvování druhého krátkého okruhu předat štafetu. Na kontrolách byla nalepena tejpovačka s číslem a v cíli jsme museli pořadatelům nahlásit součet všech těchto čísel. Vtip byl v tom, že jsme se navzájem vůbec neznali a vzhledem k značné fyzické rozdílnosti se pořadí neustále přelévalo. Navíc vzhledem k tomu, že nám chyběl ve štafetě jeden člověk, tak jsem se obětoval rovnou na dva úseky. Nebylo tedy divu, že jsem za tento den stačil picnout hned dvakrát. Při odpoledních pivních a při večerní kalbičce. Tomu říkám ideální příprava na ultramaraton! :)

Klikni pro zvětšení

Bubo cup – pondělí 28.7. – klasika (8,3 km / DISK)
Poslední etapa Bubo cupu budila svými parametry (8,3 km / 500 m) respekt už před startem a přestože jsem se po včerejších pivních necítil v ideálním rozpoložení, tak i tak jsem si fyzicky věřil. Překvapivě rychlý konec se dostavil už cestou na první kontrolu, když jsem si při seběhu z kopce skopnul balvan o velikosti fotbalového míče přímo na nohu. Nečekaný koňár pekelně zabolel a vzhledem k tomu, že se měla v podobně drsném fekálu odehrávat většina trati, tak jsem nechtěl riskovat zranění a raději se na to vykašlal. Neběhal jsem doma maratony jen proto, abych se 10 dní před svým letním vrcholem sezony takhle hloupě zranil. Nemám ve zvyku ukončovat závody takovým způsobem, ale i s odstupem času to vidím jako rozumné řešení. Nohu jsem měl lehce nateklou, ale kromě naražení se nejednalo o nic vážnějšího. Každopádně bylo vtipné, že se prakticky to samé stalo cestou na jedničku také Víťovi, takže jsme pak po shromaždišti pajdali oba :)

Klikni pro zvětšení

Více informací v mém mapovém archivu.

Botas – MČR v pivních štafetách

„Švirdo, nechceš běžet pivní?“ táže se mě v bufáči Adam Kazda. „Hmm… Tak třeba jo.“ odpovídám mu ledabyle a dál se věnuji pojídání hranolků a popíjení Kofoly. „A kdo s námi poběží jako třetí?“ ptám se pro svou informovanost Kazdiče. „Buď asi Jenda nebo Martináč. To se ještě uvidí.“ Lehce se ušklíbnu představě, jak komicky bud naše trojka vypadat a nonšalantně dodávám: „A start je teda už za hodinu?“ Adamsson se na chvíli odmlčí a odpoví: „No, asi za hodinu nebo možná o trochu dřív…“

V takovémto uvolněném duchu se rodil jeden z největší highlightů mé orienťácké kariéry. Naprostá no name štafeta, která měla s pivními asi tolik zkušeností, jako tučňák patagonský k předsedovi OSN. Možná jsme neměli žádné velké ambice, ale chtěli jsme co nejvíce potrápit „ZBM A tým“ (Štěpán, Chrobák, Pavel) a zároveň se trošku upravit do kalbičkové podoby. Bez většího otálení jsme najali do pozice finishmana Jendu Zháňala a Kazdič se zhostil funkce rozbíhače. Pravidla byla jasná. Běží se 2 semifinálové rozběhy po 9 štafetách a do finále postupují z každého rozběhu 3 nejrychlejší v cíli a další 2 na čas. Jednalo se o scorelauf a bylo čistě na naší domluvě, kdo z nás sebere libovolné 3 z celkových 9 kontrol.

Semifinále
Semifinále se rozeběhlo v pohodovém stylu. Už po prvním úseku jsme byli díky Adamovi v pozici zajišťující postup a vybíhal jsem asi 50 m za Chrobákem. Na přiložené mapě bohužel není zakresleno místo startu a cíle, které se nacházelo 200 m mimo mapu a vzhledem k tomu, že jsem měl za úkol sebrat nejvzdálenější tři kontroly, jednalo se o dost brutální běžáček. Chrobák to na louce nakotlil takovým způsobem, že by mu nestačil ani Leoš Mareš ve svém Ferrari a já se ho snažil bezmocně hákovat. Snad se mi to i dařilo, takže jsem ho před hranicí lesa dotáhnul na 20 m a úvodní dvě kontroly jsem razil kousek za ním. Bohužel se mi urval cestou ke třetímu terčíku a kvůli své mladické nerozvážnosti jsem kontrolu lehce přefičel a doběhnul do cíle s o trochu větší ztrátou, než se kterou jsem vybíhal. Jenda i přes menší komplikace pohlídal třetí flek a po několika minutách doběhnul pro zasloužený postup.

Klikni pro zvětšení

Finále
Po neuvěřitelně dlouhé pauze, kdy se kromě druhého semifinálového rozběhu uskutečnilo vyhlášení výsledků druhé etapy, se začalo v lese nepříjemně smrákat a někdo jen tak ze srandy nadhodil, že to už bude na čelovky. Tohoto nápadu se okamžitě chytnul Jenda a během chvíle jsme si na hlavu začali montovat magicshiny. První úsek příliš pořadím nezamával a úvodní balík se sice dost natáhnul, ale doběhnul téměř pohromadě. Pivko jsem do sebe naklopil snad ve svém osobním rekordu a vydal jsem se na trať pár metrů za Mírou Lenerem, se kterým se bojoval o 4. místo. Míra běžel v ideální tempu a jelikož měl stejné kontroly jako já, tak jsem za něj hodil hák a neměl jsem důvod se cpát před něj. Když jsme zaběhli do lesa, tak jsem si uvědomil výhodu čelovky. Opravdu tu byla tma jak v pytli a mít na hlavě světlo muselo být neskutečné plus. I přes jednu menší kličku jsme s Mírou zvládli úsek na pohodičku a vyslal jsem Šendeho do lesa na 4. místě. V tento moment jsem absolutně nepřemýšlel nad tím, kolikátí bychom nakonec mohli být a upřímně řečeno mi to bylo i celkem jedno. Svojí funkci jsme splnil celkem obstojně a teď už to je jen Jendův boj.

Klikni pro zvětšení

Ten nás (i své soupeře) překvapil nečekanou taktikou. Místo toho, aby tupě vlál za ostatními a soupeřil s trochou štěstí o bednu, se rozhodnul, že zvolí obíhačku nejbližších tří kontrol v opačném pořadí než ostatní. Vzhledem k tomu, že kontrola č. 101 byla ze směru od louky celkem pofidérní a náročná na dohledávku, tak to vůbec nebyl špatný nápad… Když jsem v dáli na doběhu uviděl ZBM dres a v něm nepopiratelně Jendu (nikoliv Pavla), tak jsem nevěřil svým očím. Najednou se dostavila neuvěřitelná euforie a naprosté překvapení, jak to ten starý lišák dokázal. Po vypití závěrečného pivka a úspěšného vyčtení čipu jsem byl v sedmém nebi. Opravdu jsem netušil, že bych někdy mohl vyhrát pivní štafety, natož v takové konkurenci. Někdy člověk přijde ke slušnému výsledku jako slepý k houslím a tohle byl přesně ten případ :) Upřímně řečeno si na dalších pár hodin příliš nevzpomínám. Tohle byl přesně ten večer, kdy by se hodilo mít sebou černou skříňku. Co se stane ve Vegas, zůstane jen ve Vegas… Luxusní párty jen utvrdila úžasné pocity z celého dne a nikdy v životě nezapomenu na to, jak jsem společně s Jednou Zháňalem a Adamem Kazdou vyhráli MČR v pivních štafetách. Díky kluci!

H.S.H. Vysočina cup (Botas 2014)

Pátek 18.7. – middle (6,5 km / 49 minut)
Zajímavě postavený middle, který nejvíce utrpěl přílišnou délkou a špatně umístěnou 4. kontrolou. Jelikož nepřijela světová špička, tak čas vítěze (Chrobáka) byl o pět minut přestřelen… Mně osobně se trať dost líbila a kromě větší chyby na 13. kontrolu jsem byl se svým výsledkem relativně spokojen. Během několika posledních dní jsem se dokázal dostat do slušné běžecké formy, takže jsem měl pocitově více času na čtení mapy. Ale stejně nedokážu pochopit, že i na jednoduchém postupu dostávám od nejlepších pár vteřin na prdel. Bylo cítit, že jsem do závodu vletěl z plného tréninku.

Hodnocení výsledku: 6/10

Klikni pro zvětšení

Sobota 19.7. – zkrácená (13,4 km / 80 minut)
Na rovinatější vysočinskou klasiku jsem si celkem věřil a doufal jsem, že se vyvaruji větších mapových chyb. Trošku mě rozhodila nešikovná volba na dvojku a následná nejistota na třetí kontrolu. Ale jakmile jsem chytnul to správné „flou“, tak už to celkem naskakovalo a až na menší chyby jsem byl se svým výkonem spokojen. Především jsem si dával pozor na pečlivé držení směru a to se mi až občasné výjimky povedlo. Celkem mě zaskočil Štěpán se Standou, kteří skončili hned přede mnou a opravdu bych nečekal, že jim takto běžecký závod může sedět…

Hodnocení výsledku: 7/10

Klikni pro zvětšení

Neděle 20.7. – zkrácená (10,6 km / 87 minut)
Kdo by to byl čekal, že po vítězství na MČR v pivních štafetách, totálně prokalené noci a hodince a půl spánku přijde „úžasná formička“. Jelikož se jednalo o handicap, tak jsem si bláhově věřil na to, že při troše štěstí nakopnu v úvodu vrtuli a stáhnu o dvě minuty Steeva a povalíme spolu. Bohužel jsem byl natolik na hadry, že jsem už od druhé kontroly musel výrazně zpomalit a od desítky jsem přešel do klusu. Závod jsem za žádnou cenu nevzdával, ale zároveň jsem to nechtěl příliš fyzicky hrotit. Poslední dva týdny byly tréninkově velice krušné a jelikož jsem během nich naběhal 250 km, tak se jedna volnější orienťácká fáze celkem šikla. Celou trať jsem si teda odklusal v pohodovém tempu a jelikož jsem narazil na Kamendu, tak jsme poslední část odběhli spolu. Tentokrát rozbor chyb a hodnocení postrádá smysluplný význam…

Klikni pro zvětšení

Více informací v mém mapovém archivu.

Sedmihoří 2014

Po akádě jsem si dal na několik dní pohov. Potřeboval jsem se vylízat z nachlazení a nasbírat motivaci do kvalitního tréninku. V pondělí po univerziádě k nám do Švirdova dorazila delegace z Br-Hradce. Karim, Kamenda, Štěpán a Víťa přijeli pozdravit sokolovské strážníky a při té příležitosti vypít všechno západočeské pivo. Přestože jsem svým kašlem a rýmou mohl vyhrát soutěž o největšího chcípáka, nemohl jsem se nechat kalebně zahanbit a vylezl jsem z postele o pár dní dříve, než jsem měl. Takže když jsme v pátek vyjížděli na první letní závody na Sedmihoří, byl jsem horkým adeptem na tuberáka roku.

Pátek 4.7. – middle (6,4 km / 53 minut)
Až do desáté kontroly jsem šel celkem slušný závod, ale pak mě popadla chuť nakopat mapaře do zadnice… Ať jsem se snažil sebevíc, žádnej nosík v hustníku nebyl. 12. kontrolu jsem také trochu podcenil a od té doby jsem se technicky trápil. Okolí 14. kontroly byl naprostý výplod mapařské fantazie a zelená flákota byla daleko rozlehlejší. U šestnáctky jsem se nepodíval při odběhu na buzolu a kvůli pochybné generalizaci jsem si myslel, že běžím po hraně zeleného. Předposledním hřebíčkem do rakve byla nevhodná volba postupu na 17. k a finální kopanec jsem schytal nedůsledným čtením mapy u osmnáctky. Do cíle jsem se doplazil otrhanej jak cikánská hračka. Fyzicky mi to netáhlo a mapově jsem nedokázal splnit to, co jsem si předsevzal. Nejvíc úsměvný byl fakt, že se mi vinou pořadatelů začal počítat čas až na jednácté kontrole, takže jsem až do večerního vyhlášení visel na prvním místě s několikaminutovým náskokem na tou dobou „druhého“ Víťu.

Hodnocení výsledku: 3/10

Klikni pro zvětšení

Sobota 5.7. – klasika (11 km / 79 minut)
Když najdete lísteček dřív než kontrolu, tak to vždy zavání průserem… V tomto případě se jednalo o druhou kontrolu a opravdu nechápu, proč to stavitelé do tohoto (nesedícího) koutu mapy stavěli. Taktéž mě rozesmála „volbička“ na čtyřku. Jakmile jsem rozbalil mapu, tak jsem hned změnil kurz a šel lízat asfalt. Bohužel momentálně nemám na takové dráhové postupy plíce a začal jsem potit krev. Špatná volba na pátou a sedmou kontrolu zapříčinila, že jsem byl o 2´ doběhnut Standou Mokrým a celou druhou půlku trati jsme si odtrápili spolu. Oba dva na tom nejsme fyzicky světoborně a byl jsem rád, že mi aspoň pomohl udržet rozumné tempo. Kromě chybky na 13. kontrolu a nepříliš rozumně zvoleného postupu na předsběrku jsme šli celkem plynule a v cíli jsem měl radost, že jsem se vyvaroval opravdu velkých chyb.

Hodnocení výsledku: 6/10

Klikni pro zvětšení

Neděle 6.7. – klasika (10,6 km / 86 minut)
Naprosto typický závod „na pípu“. Jelikož jsem startoval mezi posledními, tak jsem si dobrý čtyři hodinky pálil kůži před stanem a když jsem konečně vyrazil na trať, tak jsem skoro celou dobu myslel na vychlazenou kofolu v cíli. Neznám žádnou větší prasárnu, než za podobného počasí podcenit množství občerstovaček. My jsme měli aspoň jednu, ale například hlavní ženská kategorie si musela hrát na dromedárky. Do deváté kontroly jsem šel sice pocitově čistě, ale v cíli jsem zjistil, že jsem na 2. a 3. kontrolu zvolil špatnou volbičku. Okolí 9. kontroly bylo slušně zapikané a byl jsem opravdu hloupej, že jsem nezvolil volbu na jistotu z druhé strany. Netuším, co se mi v té chvíli honilo hlavou… Desátá kontrola bylo opět umístěna do naprosto odfláknutě zmapovaného hustníku na objekt, ke kterému se nedalo logicky dopracovat. Těžko říct, jestli jsem následující dvě volbičky zvolil správně. Každopádně jsem byl natolik prošitej, že mi to bylo už úplně jedno a jen jsem doufal, že ve stánku na mě ještě zbyde nějaká ta kofča. Cestou na 13. kontrolu jsem se cítil jako medúza, která byla při přílivu vyplavená na horkou pláž a milosrdně čeká na to, až ji usmaží slunce za živa. Nicméně i přes špatně fiknutou oplocenku na předsběrku jsem se nějakým záhadným způsobem doplácal do cíle a vychlastal tam všechnu vodu světa. Díky bohu!

Hodnocení výsledku: 5/10

Klikni pro zvětšení

Na vícedenní v Sedmihoří jsem jel v totálně kanální formě se soplem u nosu s naprosto nulovým očekáváním. Závody to byly až na pár (důležitých) maličkostí hezké a především mi daly důležitý impuls k tomu, abych se dal konečně zdravotně do pořádku a začal systematicky trénovat. Za měsíc mě čeká obhajoba vítězství na Hostýnské osmě (64 km / 3000 m), chvíli na to výlez na Mont Blanc (+ výběhy po trase UTMB) a za dva měsíce Beskydská sedmička (94 km/ 5500 m). Pokud chci své plány ve zdraví přežít a neuhnat si ostudu, tak je nejvyšší čas začít kvalitně trénovat.

Akademické MČR

Akáda = kalbička. Říkejte si co chcete, ale každoročně vnímám univerzitní MČR jako kalící generálku před prvními prázdninovými závody. Pidis nastavil loni (coby hlavní pořadatel) laťku set sakra vysoko, a tak byl jsem teda letos opravdu zvědavej, co na nás kluci liberecký připraví.

Čtvrtek 26.6. – middle (4,4 km / 42 minut)
Mapa z roku nežer chleba, žádnej mapník a špatně postavená kontrola. Když si k tomu připočtu neuvěřitelnou ignoranci vedoucího našeho VUT týmu, pana Adamíka, tak jen doufám, že aspoň ta večerní kalbička bude mít koule. Terén i tratě jsou sice zajímavé, ale nekvalitní mapa hrozně zabíjí celkový pocit ze závodu. Navíc vzhledem k tomu, že jsem se při středečním předkalení v Praze prochladil, tak mám v krku jak v polepšovně a fyzicky mi to příliš netáhne. Mapově se jedná o lepší průměr a kromě nepozornosti na 10. kontrole a nepochopení dohledávky u 13. kontroly to nebylo zase tak špatný.

Hodnocení výsledku: 6/10

Klikni pro zvětšení

Pátek 27.6. – klasika (10,4 km / 101 minut)
Akádová kalbička patřila letos k těm slabším, takže jsem si zahrál na prestižáka a šel spát chvíli po půlnoci. Doufal jsem, že se aspoň trochu vybacím pár bacilů. Zázrak se bohužel nekonal a ráno jsem začal tuberácky kašlat a zajímat se o to, čím bych se mohl proti-nemočně nafetovat. Jelikož nejsem žádná holá prdel, tak jsem vyrazil na trať s taktikou, že případně uvisím za mnou startujícího Víčka nebo bejka Víťu. Víčka jsem neviděl a po zpackané dohledávce u šesté kontroly (tímto zdravím revizora mapy) na mě začal fuňet blonďatý rychlík. Chvíli jsem se ho držel, ale kromě cest a seběhů jsem na něj fyzicky ztrácel a musel ho nechat cuknout. Zkouškové mi překvapivě moc fyzičky nedodalo… S blonďákem jsem se znovu setkal u 18. kontroly a definitivně mi cuknul na 23. Tou dobou jsem už byl prošitej jak dečka mojí babičky a svůj neveselý výsledek jsem podtrhl nejen špatnou volbou nad předsběrku, ale navíc i nešťastným odbočením na rozcestí před kontrolou. Celkový pocit ze závodu nic extra, ale to se dalo vzhledem k mému zdraví a nedostatečnému tréninku předpokládat.

Hodnocení výsledku: 3/10

Klikni pro zvětšení

5. a 6. ŽA Odranec

Tropická předpověď naznačovala, že nás čeká opravdu horký víkend. Nemůžu říct, že by mi teplé počasí vyloženě sedlo, ale zvládám ho regulovat o něco lépe než většina soupeřů. Přestože mi při takovém pařáku připadá, že se v lese neskutečně vleču, tak je to oproti ostatním pořád slušné tempo.
Každý pátek před republikovými závody si stanovuji několik základních pravidel, které jsou pro zvládnutí daného typu terénu klíčové. Pro uplynulý víkend na Vysočině jsem si vypsal tohle:

1) při odběhu od kontroly si vždy pečlivě zkontroluj buzolu!
2) drž přesný azimut od objektu k objektu
3) snaž se neustále vědět, kde se přesně nacházíš
4) pokud si budeš jistý svou polohou a nebudeš muset nic řešit, tak to per na max!
5) před každou těžší dohledávkou zpomal a jasně si uvědom, na který objekt nabíháš

Těmito radami jsem se v obou závodech dokázal řídit pouze v úvodní část trati. Jak na klasice, tak i na middlu jsem se ve třetině závodu pohyboval na druhém, resp. prvním místě a bohužel jsem nedokázal udržet ideální koncentraci až do cíle.

Sobota 7.6. – klasika (13,7 km / 98 minut)
Pocitově jsem se necítil zrovna ve formě, ale podle mezičasů jsem šel až do 10. kontroly slušný závod. Právě 10. kontrola mi hodně podrazila sebevědomí, protože jsem většinu postupu neměl ponětí o své poloze a z této nejistoty jsem se nebyl schopný dostat celý zbytek trati. Obrovská chyba na 11. kontrolu mě jen v této nejistotě utvrdila… Z mapy se kontrola nezdá být příliš těžká, ale bílý les byl ve skutečnosti světle zelený a terén byl dost nepřehledný. Spousta pěšinek a průseků jsou v tomto typu terénu špatně viditelné a lehce je přeběhnete. Navíc jsem po tom nekonečném točení volantu odběhnul od kontroly na druhou stranu a musel se vracet. Asi se na ten orienťák opravdu nehodím :) Ani ve zbytku trati jsem se nevyvaroval několika chybám a celková nejistota jen podtrhovala průměrný výsledek…
Jo a příště si večer před klasikou nebudu dávat „bezednou mísu“ zeleninového salátu s kukuřicí! Měl jsem co dělat, abych se na trati nepos*al! :-D
Z 20. kontrol jsem 5 postupů vyhrál a na dalších 3 jsem byl buď 2. nebo 3. Vzhledem k tomu, že jsem ve výsledku skončil až 22. tak to je obrovská známka nevyrovnanosti!

Hodnocení výsledku: 4/10

Klikni pro zvětšení

Neděle 8.6. – krátká trať (6,1 km / 39 minut)
Do nedělního závodu jsem nastupoval s myšlenkou, že si musím velice pečlivě kontrolovat odběhy od kontrol a běžet od objektu k objektu. Tahle taktika se mi rozhodně vyplatila a i přes několik menších zaváhání jsem se vyvaroval větší chybě. Největší hloupost jsem udělal na 12. kontrole, když jsem neviděl posed u cesty a mylně jsem se domníval, že jsem vpravo od kontroly na rozhraní porostů. Chyba na necelou minutu, která mě dělila od bramborového umístění. Všechna ostatní zaváhání byla způsobena mapovou nejistotou, konkrétně třikrát jsem uhnul ze svého (správného) směru a naběhnul jsem na cizí kontrolu. Měl bych si víc věřit! Po sobotním závodě aspoň lehká náplast na pošramocené sebevědomí. Jinak až příště uvidím fotografa blokujícího svým velkým pozadím výhled na kontrolu, tak mu nakopu zadek! (viz. kontrola č. 9)

Hodnocení výsledku: 7/10

Klikni pro zvětšení

Více informací v mém mapovém archivu. Fotka vypůjčena od Kadeho.