Malá Fatra na sněhu

Bořím se po pás ve sněhu, zběsile máchám rukama a groteskně se snažím posunout alespoň o pár centimetrů kupředu. Půl metru čerstvého prašanu v kombinaci s 35° svahem není zrovna příjemná situace a neustále se otáčím, jestli to ještě moji parťáci nezabalili. Mám sice na nohou sněžnice, ale to prakticky nic neznamená, protože každým krokem deformuji sněhovou pěřinu stejně tak, jako když čepel nože prochází máslem. Koukám na hodinky a zjišťuji, že jsme za tři hodiny zdolali necelé dva kilometry. Masakr! Kdo by to byl řekl, že výšlap na Suchý bude připomínat výstup na osmitisícovku.
7-12-16-fatra Read More

Ultra-Trail du Mont-Blanc 2016, výstup na Gran Paradiso a na Mont Blanc

Tyler Hamilton si v úvodu Giro d´Italia 2002 zlomil kost v rameni a nejenom, že dojel celkově na druhém místě, ale také si přitom bolestí obrousil jedenáct zubů až na kost! A ty mi tady fňukáš nad tím, že běžíš šest hodin kolem masivu Mont Blancu a bolí tě z toho nožičky… Nebuď taková bačkora! Dej si na pár vteřin oraz, na chvíli si strč nohy do potoka a jakmile vylezeš ven, tak v tomhle seběhu do Šamonovic necháš duši! Nechceš přeci, aby sis zbytek života nadával za to, že jsi mohl na Ultra-Trail du Mont-Blancu zaběhnout životní výsledek a zastavil ses pár kilometrů před cílovou čárou!
23-11-_utmb-mat
Read More

Nepál – Dhaulagiri trek

Svaly na nohou mám zaplavené v laktátu a přes pálení na plicích necítím, že mám v krku jak v polepšovně. Nečekaný hluk mi ve vteřině svazuje nohy, zpomaluje zrychlený dech a nutí mě zvednout hlavu nad nedaleký skalní převis. S úžasem ve tváři sleduji, jak se trhá špička ledovcové věže a následně mizí ve vzduchoprázdnu. Je to poprvé, co vidím padat několikatunový serak a jsem rád, že se nacházím v relativním bezpečí… Když je řeč o bezpečí, tak pár kilometrů za mými vyflusanými plícemi upadá do bezvědomí jedna účastnice naší výpravy. Nezávislý pozorovatel by řekl, že běžím jako o život. Fór je v tom, že o ten život skutečně běžím. Nacházím se ve výšce 4600 m n.m. a s vypětím všech sil upaluji do Dhaulagiri Base Campu pro satelitní telefon. Náročnej den v práci!
14-11-_nepal-zapad
Read More

Šišišiši hůůůůů!

„Takže si jedna účastnice odskočila na záchod a pak už se nevrátila?! Haha… Tak to určitě!“ zubím se na celé kolo a ani na vteřinu nepochybuji o tom, že jsem se stal obětí Bajeříkového vtípku. Tři hodiny na to chodím po ztemnělém lese, hulákám z plných plic dívčí jméno a za občasného pískám na píšťalku kontroluji nervózně telefon. „Debilní čůrání! Kdyby lidé nemuseli chodit na záchod, ušetřilo by to tolik starostí!“

Frčím si takhle plně obsazeným Zelenáčem (zeleným devítimístným Mercedesem) po dálnici směr Budapešť, mám za autem připevněn čtyřmetrový vozík s motorovou drezínou, která mi pravděpodobně zajistí Darwinovu cenu a do ucha mi řve jeden z účastníků cikánskou hymnu. Mám otevřenou pusu od ucha k uchu a přemýšlím nad tím, jaká parta psychicky narušených jedinců se může připojit na akci s názvem „Na drezíně přes Maramureš“. Evidentně dost, protože jsme tuhle akci vymysleli sotva před měsícem a jsme v plném počtu.12-9-_drezina6 Read More

Všude dobře, tak co doma?

Předevčírem jsem se potrápil na 65-ti kilometrovém ultramaratonu, pozítří bych chtěl vystoupit na italské Gran Paadiso (4063 m), tři dny na to se vydrápat francouzskou normálkou na Mont Blanc (4810 m) a o dalších šest dní později se chystám na závod Ultra-Trail du Mont-Blanc (OCC). Přeloženo do lidštiny – za pár minut frčím do Itálie, během následujících jedenácti dní polezu na dvě čtyřtisícovky a absolvuji horský ultramaraton. Bude to slušnej mazec… Bejby nebude sedět v koutě! :)fra_blanc Read More

Bosna – kráska zjizvená válkou

Nacházím se v pětihvězdičkovém hotelu, jehož útroby už dobrých dvacet let nepřivítaly žádnou delegaci. Procházím chodbami plných suti a skrz nevyplněné okenní otvory vane dovnitř vánek, který hraje na siluety stěn smutnou notou. Stoupám po schodech do nejvyššího patra a přitom sleduji, jak smíchání vody s vápnem vyčarovalo na stropu krápníky. Stojím na střeše, hledím na bazén, kde místo lidských postav plavou staré pneumatiky a pokouším si uvědomit zašlou slávu bývalého olympijského objektu. Melancholickou náladu zaháním ve chvíli, kdy se porozhlédnu po okolní krajině. Husté smrkové lesy v kombinaci s ostrými štíty hor jako kdyby ani nepamatovaly nedávný válečný konflikt, který měl za následek desetitisíce mrtvých civilistů. Krásné země plná šrámů… taková je Bosna a Hercegovina.

bosna_hotel

Read More

Life is vertical (výstup na Gerlach a přeběh Malé Fatry)

– Volal mi náš průvodce Fero.
◦ Fero? Nechci znít jako rasista, ale není to cikán, co nás chce okrást, že?
– To nevím. Ale v telefonu nedežoval. Tak snad ne.
◦ Aha… A co chtěl?
– Prej se má v neděli zkazit počasí a musíme na Gerlach vystoupit už zítra.
◦ Takže asi pojedeme nonstop, co?
– Jo. Vyjedeme před půlnocí z Brna, abychom tam o půl čtvrté byli.
◦ To zní jako slušná akce s minimem spánku, těším se! :)
– Já taky. Tohle bude přísný!

skupinovka

Read More

Grrr… Gruzie!

Ležím ve spacáku a blouzním. Fouká silný nárazový vítr, stan se kymácí ze strany na stranu a vinou výškové nemoci se mi zdá, jako kdyby ke mně vchr promlouval: „Slez dolů, tady nemáš co dělat! Tohle je moje hřiště a je jen na mně, jestli budeš žít nebo jestli tě sfouknu dolů.“ Každou chvíli se dívám na hodinky a počítám nekonečné minuty do ranního budíčku. Ztrácím ponětí o tom, co je sen a co je realita. Bolí mě hlava, jsem nevyspalej, mám popraskané rty a obětoval bych svou pravou ruku za to, abych dostal do vyprahlých úst doušek vody. Opět si dokazuji, že s přírodou se nedá soupeřit. Intenzivní zážitek!

kopec-u-kazbeku

Read More