Skotsko – země kousavého hmyzu a drahého (ne)piva

Měli jste někdy pocit, že vás hmyz sežere zaživa? Určitě ano. Až do letošního května jsem měl za to, že má nejhorší zkušenost byla z Norska nebo Finska. Od návštěvy Skotska jsem však musel svůj žebříček přehodnotit. Po vypití několika pint piva totiž riskujete, že vám nejenom vykrvácí peněženka, ale především se naučíte tančit „komáří tanec“. Ten se dá zažít ve chvíli, kdy si dáte pár piv, neuděláte si na přirození uzel a musíte v průběhu noci vylézat ze stanu na záchod za nenažraným hmyzem. To nevíte, jestli si máte dřív držet svou chloubu nebo máchat (a tím pádem i čůrat) všude okolo…

skotskowhw

Read More

Rumunský Retezat. Místo, kde dávají lišky dobrou noc

„Tak hele! Není to až tak nebezpečný jako to vypadá. Zpráskáme to tady po okraji toho sněhového pole dolů a pak to vezmeme traverzem prudce doleva. Ten sníh drží dobře a nemusíte se bát, že byste skončili tam dole. Spíš si musíme pospíšit kvůli té bouřce která má odpoledne přijít,“ vysvětluji s vážnou tváří svým účastníkům a doufám, že se v prudkém, exponovaném klesání nikomu nerozklepou kolena. „Jo a udržujte rozestupy!“ dodávám nahlas při pohledu na okolní volné kameny, které trčí z nesourodé skály.

liska

Read More

Madeira – pohoří obklopené oceánem

Pojďme si to zrekapitulovat. Mám jít několik stovek metrů dlouhou šachtou, kde je naprostá tma, po lýtka vody a polovinu šířky tunelu tvoří hluboké koryto potoka, kam můžu kvůli úzké šířce chodníčku spadnout. Navíc mám vybitou čelovku, takže držím v jedné ruce telefon se světlem a druhou šmátrám nízkým stropem, protože nestojím o lobotomii mozku. Tomu říkám klaustrofobikův ráj!

madeira

Read More

Černobyl – ukrajinské Pompeje

Procházíme dětskou školou, kde se na posledních 30 let zastavil čas. Opuštěné třídy pokryté prachem, rozházeným nábytkem a rozbitými okny naznačují, že se na tomto místě už žádného školního zvonění nedočkáme. Opatrně listuji sešitem popsaným azbukou a sleduji, jak nějaký čtvrťák jménem Andrej dostal z diktátu za tři. O několik místností dál se rozezní zvuk klavíru. Někdo z účastníků se snaží hrát na hudební nástroj, který přežil jadernou katastrofu a podle toho taky tak vypadá. Rozladěný zvuk se line postapokalyptickou budovou a dokresluje už tak mrazivou atmosféru. Vítejte ve městě duchů, Pripjati.

Read More

Totesky na sněžnicích aneb nabídka, která se neodmítá

Rakousko, lázně Bad Voslau. Sedíme takhle se čtyřma dalšíma účastníkama v sauně přikrytí jen ručníkem a z ničeho nic vejde dovnitř krásná pětatřicítka, která si úplně nahá lehne naproti nám. Moc netušíme co to má znamenat, takže děláme jakoby nic a jen po očku šmírujeme její spocené tělo. Jsme na větvi z toho, jak se tu každej promenáduje bez jakékoliv známky studu nahej a jelikož jsme v Rakousku (nikdo nám nerozumí), začínáme si zlehka utahovat z pána sedícího opodál. „Borci, víte že by vaše upocené tělo nemělo přijít do kontaktu s tím dřevěným obložením sauny?“ poučuje nás Pavel. „No já bych spíš zavedl pravidlo, že nesmí moje oči přijít do kontaktu s cizím přirozením,“ podotýkám se smíchem a chvíli na to vylézám z přetopené sauny. Po několika minutách zevlování na lehátku ke mě přichází Tonda s naprosto rozjařeným obličeje. „Ty kráso, ta buchta ležící naproti nám je Češka a prý se královsky bavila! A nejen to… Nabídla nám ubytování u sebe doma!“
Že to zní jak scénář z filmu pro dospělé? Jo.

Využili jsme lákavou nabídku k přespání? No jasně že jo!

rakousko

Read More

#7. výzva – Německo. Ticho před bouří

Vzhledem k tomu, že za týden odevzdávám diplomku a za měsíc státnicuji, nezbývá mi na nějaké větší cestování příliš času. Na druhou stranu trénuji posledních 5 týdnů jako drak a v průměru překonávám hranici 100 kilometrů za týden. Řekl jsem si tedy, že bych měl naběhané kilometry zužitkovat a vzhledem k úspoře času si vzít auto, zajet z domova (Sokolov) kousek „za čáru“ a odběhnout si v německé části Krušných hor svou další výzvu. A jelikož jsem celkem ve formě, bylo by fajn tam bouchnout něco krapet delšího… :)

22-8-_nem

Read More

20 zajímavostí a tipů z cesty po Austrálii

Pokud se člověk pohybuje ve státě, kde nejvyšším možným platidlem je koňský ohon a automobil může řídit nosorožec, tak ho z hlediska místních zákonů nemůže jen tak něco rozhodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se nacházíte v civilizované zemi, kdy věci fungují tak nějak jinak a nemůžete si na některé rozdíly zvyknout, protože vám připadají nelogické. Nebo jsou snad logičtější a měli bychom je přijmout i u nás?
1-4-17_au Read More

#5. výzva – Maroko. Duha Afriky

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval 20 přestupků, které jsem tu během poslední minuty zaznamenal!“ nadávám v duchu na silniční kontrolu, která mě zastavila za nedovolené odbočení. Po několika minutách čekání mi silniční kontrola vrací papíry se slovy, že tentokrát nechá incident bez pokuty, protože se jedná o můj první přestupek. Klepu si v duchu prstem na čelo a pomalu odjíždím z místa činu. O pár metrů dál projíždím na zelenou křižovatkou a při přejíždění přechodu pro chodce, musím rychle dupnout na brzy. Nějací inteligenti se totiž rozhodli přejít na červenou. Jakmile projíždím křižovatkou, zastavuje mě další marocký strážník, protože jsem podle jeho slov projel křižovatku na červenou. „To je nějakej fór nebo co?!“ zubím se na své spolujezdce a přitom nedokáži pochopit, že se mě snaží během posledních 100 m pokutovat už druhá policejní kontrola…

23-3-17_ma

Read More

Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#4. výzva – Španělsko. Na návštěvě v pomerančovém králoství

Takže si to shrneme. U nás v české kotlině je taková kosa, že i ptáci chodí pěšky a v Olivě šplhá ručička teploměru na 20 °C. Zatímco si doma nalháváme, že nejsme potravinový pupek Evropy, tak tady se za pár korun můžeme udávit prosciuttem a camembertem. Chcete na snídani čerstvě vymačkaný džus? Žádný problém! Stačí jít ráno nalačno vyvenčit psa a natrhat si do kapes pár volně rostoucích grepů a pomerančů. Co tam máme dál? Už vím, horské traily! Luxusní stezky plné technických kopců, skalek a údolí, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Nechci znít nevděčně, ale jsou jisté věci, které mi u nás v republice chybí… :)

23-3-17_sp

Read More