#7. výzva – Německo. Ticho před bouří

Vzhledem k tomu, že za týden odevzdávám diplomku a za měsíc státnicuji, nezbývá mi na nějaké větší cestování příliš času. Na druhou stranu trénuji posledních 5 týdnů jako drak a v průměru překonávám hranici 100 kilometrů za týden. Řekl jsem si tedy, že bych měl naběhané kilometry zužitkovat a vzhledem k úspoře času si vzít auto, zajet z domova (Sokolov) kousek „za čáru“ a odběhnout si v německé části Krušných hor svou další výzvu. A jelikož jsem celkem ve formě, bylo by fajn tam bouchnout něco krapet delšího… :)

22-8-_nem

Read More

20 zajímavostí a tipů z cesty po Austrálii

Pokud se člověk pohybuje ve státě, kde nejvyšším možným platidlem je koňský ohon a automobil může řídit nosorožec, tak ho z hlediska místních zákonů nemůže jen tak něco rozhodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se nacházíte v civilizované zemi, kdy věci fungují tak nějak jinak a nemůžete si na některé rozdíly zvyknout, protože vám připadají nelogické. Nebo jsou snad logičtější a měli bychom je přijmout i u nás?
1-4-17_au Read More

#5. výzva – Maroko. Duha Afriky

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval 20 přestupků, které jsem tu během poslední minuty zaznamenal!“ nadávám v duchu na silniční kontrolu, která mě zastavila za nedovolené odbočení. Po několika minutách čekání mi silniční kontrola vrací papíry se slovy, že tentokrát nechá incident bez pokuty, protože se jedná o můj první přestupek. Klepu si v duchu prstem na čelo a pomalu odjíždím z místa činu. O pár metrů dál projíždím na zelenou křižovatkou a při přejíždění přechodu pro chodce, musím rychle dupnout na brzy. Nějací inteligenti se totiž rozhodli přejít na červenou. Jakmile projíždím křižovatkou, zastavuje mě další marocký strážník, protože jsem podle jeho slov projel křižovatku na červenou. „To je nějakej fór nebo co?!“ zubím se na své spolujezdce a přitom nedokáži pochopit, že se mě snaží během posledních 100 m pokutovat už druhá policejní kontrola…

23-3-17_ma

Read More

Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#4. výzva – Španělsko. Na návštěvě v pomerančovém králoství

Takže si to shrneme. U nás v české kotlině je taková kosa, že i ptáci chodí pěšky a v Olivě šplhá ručička teploměru na 20 °C. Zatímco si doma nalháváme, že nejsme potravinový pupek Evropy, tak tady se za pár korun můžeme udávit prosciuttem a camembertem. Chcete na snídani čerstvě vymačkaný džus? Žádný problém! Stačí jít ráno nalačno vyvenčit psa a natrhat si do kapes pár volně rostoucích grepů a pomerančů. Co tam máme dál? Už vím, horské traily! Luxusní stezky plné technických kopců, skalek a údolí, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Nechci znít nevděčně, ale jsou jisté věci, které mi u nás v republice chybí… :)

23-3-17_sp

Read More

Austrálie – tipy na výběhy v okolí Sydney

Sydney – budova opery, skvělé jídlo a multikulturalismus. To jsou základní asociace, která mě při vyslovení názvu největšího města Austrálie napadnou. Rozhodně bych před pár týdny netušil, že je celé město doslova obklíčeno národními parky a tudíž nabízí perfektní možnosti běhání v atraktivní přírodě. Když jsem se zeptal svého hostitele Ondřeje Pavlů ohledně plánování své australské výzvy na zajímavé trailové destinace, vysypal z rukávu hned tři různé lokality, které jednoznačně musím vidět.

20-2-17_plan

Read More

Darwin a Mount Kosciuszko

„Kde to sakra jsem?“ škubám zmateně sebou a nervózně se rozhlížím okolo. „Hm, letiště… Jsem v Thajsku? Blbost, tam jsem byl před pár dny. Tak v Singapuru? Omyl. Nacházím se v australském Darwinu, kam jsem se dostal předevčírem z Bali a čekám na letadlo do Sydney. Kdo se v tom má vyznat?! Vždyť i já sám v tom mám bordel!“ Během posledního týdne jsem podnikl 5 letů a upřímně se každé ráno probouzím se zmateným výrazem ve tváři: „Kde to vlastně jsem?!“ Vtipné na tom je, že jsem se jako malej kluk bál létání. Kdybych tenkrát tušil, jak moc budu v dospělosti létat, tak se snad nikdy nevzdálím od maminčiny sukně…

20-2-17_darwin

Read More

Singapur, město možností

Singapur. Po včerejším ultramaratonu mám z nohou vánočku. Jenom pocukrovat. Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy kvalitně prospal a díky časovému posunu se začínám ztrácet, jestli je vlastně ráno, den nebo večer. Dvě a půl hodiny po půlnoci nacházím útočiště v jednom z letištních terminálů, kde si ustélám za obrovským květináčem zobrazující odkaz na Nový čínský rok. Nadlidský model kohouta mi pomáhá vytvořit bezpečné mimikry a přenést se na pár hodin do říše snů. Slastný spánek! Konečně.

16-2-17_sin8

Read More

#1. výzva – Ukrajina, aneb silvestrovské výletování po Karpatech

Jsem kus idiota! Víte, jakou rekvizitu je důležité mít s sebou, když vyrážíte na sněžnice? Ano, správně! Sněžnice. Takové ty velké yeti-ovské bačkory, které vám umožní pohodlnou chůzi po sněhové pokrývce. Samozřejmě já, jako pan průvodce jsem přesvědčen o něčem jiném, takže abych šel ostatním příkladem, žádné nemám. Bořím se po koule v hlubočáku a místo, abych ostatním prošlapával cestu, bojuji udýchaně sám se sebou a jsem rád, že vůbec povlávám na chvostu skupiny. Už dobrou hodinu pochodujeme po tmě a viditelnost je sotva na 15 metrů. Fouká studený vítr, teplota se nachází hluboko pod nulou a mám za úkol odnavigovat partu 11 lidí na místo, kde jsem v životě nebyl. Nervozitka stoupá, morálka mezi účastníky klesá a při každém zaznění dotazu: „Jak dlouho ještě půjdeme?“ kličkuji jak zajíc a snažím se nemyslet na to, že dnes bivakujeme v záhrabu na sněhu uprostřed rumunských hor.7-1-17_sn Read More

2017 – 26 ultramaratonů na 6 kontinentech = Ultra 26

Hledím na prošedivělou hřívu Reinholda Messnera (pro mě největšího horolezce všech dob) a hltám každé jeho slovíčko. Mluví o svém životě, který je velice úzce spojený s horami a z jeho projevu je znát, že opravdu dělá to co ho baví. Poslouchat člověka, který se svým partnerem Peterem Habelerem jako první vylezl na Everest bez použití kyslíkového přístroje je velice inspirativní a není divu, že odcházím z přednášky s chutí posouvat hranici lidských možností. Pokud ne tu světovou, tak alespoň tu svou vlastní. Utěšuji se myšlenkou, že to není jen chvilkové pobláznění a že neskončím nenaplněnými touhami, jako miliony dalších lidí, kteří si cokoliv nalhávají. Příští rok bude totiž pro mě tak trochu jiný. Pokusím se zrealizovat projekt, který nemá obdoby…
9-12-06-u26
Read More