Podněstří – východ podchodem

Ležím vedle obilného pole u rybníka, na nose mě pošimrává sluníčko a vlasy češe letní větřík. Po dvou probdělých nocích prožívám cestovatelskou kocovinu a ztrácím ponětí o času i prostoru. Pomaličku se probírám, otevírám oči a chvíli mému broukovi mozkožroutovi trvá, než mu dojde informace, v jakém státu se to vlastně nacházím. Ukrajina? Nene, Moldavsko. Včera to byla Ukrajina, dnes je to Moldavsko a zítra to bude Podněstří. Vstávám, pomalu se potácím k naší rudé Felicii a do toho přemýšlím, jak jsem se do tohoto netradičního koutu Evropy vlastně dostal.

WP_20160714_19_38_30_Pro

Read More

Bosna – kráska zjizvená válkou

Nacházím se v pětihvězdičkovém hotelu, jehož útroby už dobrých dvacet let nepřivítaly žádnou delegaci. Procházím chodbami plných suti a skrz nevyplněné okenní otvory vane dovnitř vánek, který hraje na siluety stěn smutnou notou. Stoupám po schodech do nejvyššího patra a přitom sleduji, jak smíchání vody s vápnem vyčarovalo na stropu krápníky. Stojím na střeše, hledím na bazén, kde místo lidských postav plavou staré pneumatiky a pokouším si uvědomit zašlou slávu bývalého olympijského objektu. Melancholickou náladu zaháním ve chvíli, kdy se porozhlédnu po okolní krajině. Husté smrkové lesy v kombinaci s ostrými štíty hor jako kdyby ani nepamatovaly nedávný válečný konflikt, který měl za následek desetitisíce mrtvých civilistů. Krásné země plná šrámů… taková je Bosna a Hercegovina.

bosna_hotel

Read More

Life is vertical (výstup na Gerlach a přeběh Malé Fatry)

– Volal mi náš průvodce Fero.
◦ Fero? Nechci znít jako rasista, ale není to cikán, co nás chce okrást, že?
– To nevím. Ale v telefonu nedežoval. Tak snad ne.
◦ Aha… A co chtěl?
– Prej se má v neděli zkazit počasí a musíme na Gerlach vystoupit už zítra.
◦ Takže asi pojedeme nonstop, co?
– Jo. Vyjedeme před půlnocí z Brna, abychom tam o půl čtvrté byli.
◦ To zní jako slušná akce s minimem spánku, těším se! :)
– Já taky. Tohle bude přísný!

skupinovka

Read More

Grrr… Gruzie!

Ležím ve spacáku a blouzním. Fouká silný nárazový vítr, stan se kymácí ze strany na stranu a vinou výškové nemoci se mi zdá, jako kdyby ke mně vchr promlouval: „Slez dolů, tady nemáš co dělat! Tohle je moje hřiště a je jen na mně, jestli budeš žít nebo jestli tě sfouknu dolů.“ Každou chvíli se dívám na hodinky a počítám nekonečné minuty do ranního budíčku. Ztrácím ponětí o tom, co je sen a co je realita. Bolí mě hlava, jsem nevyspalej, mám popraskané rty a obětoval bych svou pravou ruku za to, abych dostal do vyprahlých úst doušek vody. Opět si dokazuji, že s přírodou se nedá soupeřit. Intenzivní zážitek!

kopec-u-kazbeku

Read More

Hannah grant

Den blbec. Všichni to známe. Místo deodorantu si ráno pod košili nastříkáte pěnu na holení, při obouvání bot si přetrhnete tkaničku a po celodenním běhání po městě zjistíte, že celou dobu chodíte s otevřený poklopcem. Někdy jen čekáte na okamžik, až vám na ulici spadne na hlavu květináč a ušetří vám vaše trápení :)

Čtvrtek večer. V osm končím v práci a jdu se spolubydlou na pivko. Klasika. Řešíme sukně, proběhlé Giro a nadáváme na školu. Venku prší a pod vlivem pátého škopku zapomínáme na to, že nám za minutu jede rozjezd. Na sílu do sebe lámu zbytek zrzka a hučím do Robina ať hejbne zadkem, že to ještě doběhnem. Nedoběhli jsme. Robin se o to ani nesnažil a vydal se rovnou na Hlavas a já se rozhodl pro hodinovou procházku deštěm domů. Čistička hlavy. Ve čtvrt na dvě hajany a ve čtvrt na šest vstávačka a hurá na výlet do Hannahu do Plzně. Vypadám jak reklama na botox. Sprcha, spěchačka na Stu… Regio jet a usednutí vedle pána, který připomíná lachtana. Minimálně tak pomlaskával. Jeho špekatá ruka mi každou chvíli přetéká do mého vzdušného prostoru. „Sakra, kdy už se mi konečně poštěstí sedět vedle někoho opravdu sympatického?!“

GR20

Read More

მშვიდობით!

Za hodinku mám poslední zkoušku. Kromě (ne)vědomostí a věcí na psaní si sebou beru cepín, mačky, lavinovou sondu, lopatu, helmu, ledovcový šroub a samozřejmě taky čelovku. Jo a abych nezapomněl, tak po té zkoušce frčím rovnou na letiště a následně směr Kavkaz! :)

Posledních pár dní žiju v neskutečně hektickém duchu. Kromě zkoušek jsem měl minulý ve čtvrtek přednášku v Expedition clubu o Mont Blancu. Myslím, že jsem jí zvládnul poměrně obstojně a na první pokus se mi podařil full house. Takže z mé strany spokojenost :)

wallup.net

Read More

Když chceš létat, neptej se slepic

Věděli jste, že orgasmus prasete trvá 30 minut? „V příštím životě chci být prase,“ říkám si v duchu a přitom se nechávám unášet gravitací. Padám do neznáma a přitom zběsile myslím na prasata v naději, že tím zvýším své reinkarnační šance. Následuje škubnutí, rána o stěnu a ticho. „Uff, tentokrát to dobře dopadlo a Mára mě chytil… Ale co mi to teče po ruce? Sakra, kde se tady vzal kečup?!“

Když vám to na lezecké stěně ujede, nesnažte se hmátnout po laně v domnění, že na poslední chvíli cvaknete expresku. Může se vám totiž stát, že se vám kolem ruky udělá smyčka a vy plnou vahou spadnete o tři metry níže do lana, ve kterém máte strčené prsty. V lepším případě skončíte s naraženinou nebo se zlomeninou. V tom horším si vyhodíte rameno nebo vám může lano amputovat prsty. Auuu…

ruka

Read More