Šišišiši hůůůůů!

„Takže si jedna účastnice odskočila na záchod a pak už se nevrátila?! Haha… Tak to určitě!“ zubím se na celé kolo a ani na vteřinu nepochybuji o tom, že jsem se stal obětí Bajeříkového vtípku. Tři hodiny na to chodím po ztemnělém lese, hulákám z plných plic dívčí jméno a za občasného pískám na píšťalku kontroluji nervózně telefon. „Debilní čůrání! Kdyby lidé nemuseli chodit na záchod, ušetřilo by to tolik starostí!“

Frčím si takhle plně obsazeným Zelenáčem (zeleným devítimístným Mercedesem) po dálnici směr Budapešť, mám za autem připevněn čtyřmetrový vozík s motorovou drezínou, která mi pravděpodobně zajistí Darwinovu cenu a do ucha mi řve jeden z účastníků cikánskou hymnu. Mám otevřenou pusu od ucha k uchu a přemýšlím nad tím, jaká parta psychicky narušených jedinců se může připojit na akci s názvem „Na drezíně přes Maramureš“. Evidentně dost, protože jsme tuhle akci vymysleli sotva před měsícem a jsme v plném počtu.12-9-_drezina6 Read More

Hostýnská osma, aneb do čtvrtice všeho zlého

No fakt, nekecám! Stáhl jsem si kalhoty, ukázal holej zadek a hlouček diváků stojící za mnou začal tleskat. Až po nechápavém pootočení hlavy jsem zjistil, že uznalý aplaus není směřován mému převlékání, ale závodníkům Hostýnské sto-osmy, kteří mají povinný průběh přes shromaždiště. Má kariéra striptéra tedy skončila dříve, než vůbec stihla začít…

Klasická nestíhačka. Do startu zbývá deset minut a jelikož nejsem moc velký fanda filmu „Kdopak by se vlka bál“, mažu se na poslední chvíli od hlavy až k patě vazelínou. Stačí letmý pohled vzhůru a ocelové nebe dává jasně tušit, že se nebudeme smažit ve vlastní šťávě tak, jak tomu bylo poslední dva roky. Počasí alá Anglie třináctý století je na zdolání 64 km dlouhého ultramaratonu naprosto ideální. Zdravá dávka adrenalinu nakopává zadek nejistotě a strachu z neuspokojivé přípravy a pomáhá mi koncentrovat se na extrémní výkon. Hlasitý výstřel vypouští smečku vlčáků vstříc bolestivému dobrodružství a už od prvních minut je znát, že se tu letos sešla velice slušná konkurence. Svižný úvod je poněkud dravější, než předešlé roky a se svým parťákem Pavlem Brlicou to zkušeně jistíme v zadní části první skupiny. Nikam se nějak zvlášť nehrneme, protože oba dobře víme, že prvních čtyřicet kilometrů je pouze jakýmsi rozklusáním a že ten pravý závod přichází až v poslední třetině trati.
9-9-16_h8_start Read More

Všude dobře, tak co doma?

Předevčírem jsem se potrápil na 65-ti kilometrovém ultramaratonu, pozítří bych chtěl vystoupit na italské Gran Paadiso (4063 m), tři dny na to se vydrápat francouzskou normálkou na Mont Blanc (4810 m) a o dalších šest dní později se chystám na závod Ultra-Trail du Mont-Blanc (OCC). Přeloženo do lidštiny – za pár minut frčím do Itálie, během následujících jedenácti dní polezu na dvě čtyřtisícovky a absolvuji horský ultramaraton. Bude to slušnej mazec… Bejby nebude sedět v koutě! :)fra_blanc Read More

Podněstří – východ podchodem

Ležím vedle obilného pole u rybníka, na nose mě pošimrává sluníčko a vlasy češe letní větřík. Po dvou probdělých nocích prožívám cestovatelskou kocovinu a ztrácím ponětí o času i prostoru. Pomaličku se probírám, otevírám oči a chvíli mému broukovi mozkožroutovi trvá, než mu dojde informace, v jakém státu se to vlastně nacházím. Ukrajina? Nene, Moldavsko. Včera to byla Ukrajina, dnes je to Moldavsko a zítra to bude Podněstří. Vstávám, pomalu se potácím k naší rudé Felicii a do toho přemýšlím, jak jsem se do tohoto netradičního koutu Evropy vlastně dostal.

WP_20160714_19_38_30_Pro

Read More

Bosna – kráska zjizvená válkou

Nacházím se v pětihvězdičkovém hotelu, jehož útroby už dobrých dvacet let nepřivítaly žádnou delegaci. Procházím chodbami plných suti a skrz nevyplněné okenní otvory vane dovnitř vánek, který hraje na siluety stěn smutnou notou. Stoupám po schodech do nejvyššího patra a přitom sleduji, jak smíchání vody s vápnem vyčarovalo na stropu krápníky. Stojím na střeše, hledím na bazén, kde místo lidských postav plavou staré pneumatiky a pokouším si uvědomit zašlou slávu bývalého olympijského objektu. Melancholickou náladu zaháním ve chvíli, kdy se porozhlédnu po okolní krajině. Husté smrkové lesy v kombinaci s ostrými štíty hor jako kdyby ani nepamatovaly nedávný válečný konflikt, který měl za následek desetitisíce mrtvých civilistů. Krásné země plná šrámů… taková je Bosna a Hercegovina.

bosna_hotel

Read More

Life is vertical (výstup na Gerlach a přeběh Malé Fatry)

– Volal mi náš průvodce Fero.
◦ Fero? Nechci znít jako rasista, ale není to cikán, co nás chce okrást, že?
– To nevím. Ale v telefonu nedežoval. Tak snad ne.
◦ Aha… A co chtěl?
– Prej se má v neděli zkazit počasí a musíme na Gerlach vystoupit už zítra.
◦ Takže asi pojedeme nonstop, co?
– Jo. Vyjedeme před půlnocí z Brna, abychom tam o půl čtvrté byli.
◦ To zní jako slušná akce s minimem spánku, těším se! :)
– Já taky. Tohle bude přísný!

skupinovka

Read More

Grrr… Gruzie!

Ležím ve spacáku a blouzním. Fouká silný nárazový vítr, stan se kymácí ze strany na stranu a vinou výškové nemoci se mi zdá, jako kdyby ke mně vchr promlouval: „Slez dolů, tady nemáš co dělat! Tohle je moje hřiště a je jen na mně, jestli budeš žít nebo jestli tě sfouknu dolů.“ Každou chvíli se dívám na hodinky a počítám nekonečné minuty do ranního budíčku. Ztrácím ponětí o tom, co je sen a co je realita. Bolí mě hlava, jsem nevyspalej, mám popraskané rty a obětoval bych svou pravou ruku za to, abych dostal do vyprahlých úst doušek vody. Opět si dokazuji, že s přírodou se nedá soupeřit. Intenzivní zážitek!

kopec-u-kazbeku

Read More