Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#1. výzva – Maďarsko. Když musíš, tak musíš!

Když mi byly 4 roky, zemřel mi můj dědeček. V paměti mi utkvěl jako milý pán s hlubokým hlasem, jenž mi jednoho krásného dne daroval angličáka. Odjakživa mě mrzelo, že jsem neměl tu čest ho více poznat a udělalo mi radost, když mi babička dala nahlédnout do jeho cestovatelských deníků.
Jedná se o několik tlustých bloků obsahující kreslené mapy, fotografie a ručně psané zápisky dokumentující dovolené mých prarodičů. V touze za poznáním charakteru mého dědečka jsem strávil hodiny a hodiny pročítáním deníků obsahujících záznamy nejen o lásce k cestování, ale také o boji s rakovinou, které nakonec podlehl. Vzpomínám si, jak se mi na tom všem nejvíce líbila upřímnost a lehkost, s níž uměl vše pečlivě popsat. Řekl jsem si, že pokud jednou budu cestovat, tak chci také psát tak bezprostředně a autenticky, jako on.

15-1-17_mad

Read More

Jak na letenky – 1. díl

„Ty kráso! To si snad dělají srandu, ne? Takže 20 kg zavazadlo v kombinaci s letištními poplatky mě ve výsledku vyjdou dráž, než samotná letenka?! To je nějakej blbej fór, ne? A navíc jsem čekáním na tu „super levnou letenku“ strávil tolik času, kterého jsem mohl využít daleko efektivnějším způsobem, že se mi to ve výsledku stejně ani nevyplatí…“ Tak přesně tyhle pocity jsem měl při hledání ideální cesty do Austrálie, kam letím v druhé polovině ledna a rád bych se s vámi podělil o několik poznatků.
20-12-06_let Read More

2017 – 26 ultramaratonů na 6 kontinentech = Ultra 26

Hledím na prošedivělou hřívu Reinholda Messnera (pro mě největšího horolezce všech dob) a hltám každé jeho slovíčko. Mluví o svém životě, který je velice úzce spojený s horami a z jeho projevu je znát, že opravdu dělá to co ho baví. Poslouchat člověka, který se svým partnerem Peterem Habelerem jako první vylezl na Everest bez použití kyslíkového přístroje je velice inspirativní a není divu, že odcházím z přednášky s chutí posouvat hranici lidských možností. Pokud ne tu světovou, tak alespoň tu svou vlastní. Utěšuji se myšlenkou, že to není jen chvilkové pobláznění a že neskončím nenaplněnými touhami, jako miliony dalších lidí, kteří si cokoliv nalhávají. Příští rok bude totiž pro mě tak trochu jiný. Pokusím se zrealizovat projekt, který nemá obdoby…
9-12-06-u26
Read More

Malá Fatra na sněhu

Bořím se po pás ve sněhu, zběsile máchám rukama a groteskně se snažím posunout alespoň o pár centimetrů kupředu. Půl metru čerstvého prašanu v kombinaci s 35° svahem není zrovna příjemná situace a neustále se otáčím, jestli to ještě moji parťáci nezabalili. Mám sice na nohou sněžnice, ale to prakticky nic neznamená, protože každým krokem deformuji sněhovou pěřinu stejně tak, jako když čepel nože prochází máslem. Koukám na hodinky a zjišťuji, že jsme za tři hodiny zdolali necelé dva kilometry. Masakr! Kdo by to byl řekl, že výšlap na Suchý bude připomínat výstup na osmitisícovku.
7-12-16-fatra Read More

Ultra-Trail du Mont-Blanc 2016, výstup na Gran Paradiso a na Mont Blanc

Tyler Hamilton si v úvodu Giro d´Italia 2002 zlomil kost v rameni a nejenom, že dojel celkově na druhém místě, ale také si přitom bolestí obrousil jedenáct zubů až na kost! A ty mi tady fňukáš nad tím, že běžíš šest hodin kolem masivu Mont Blancu a bolí tě z toho nožičky… Nebuď taková bačkora! Dej si na pár vteřin oraz, na chvíli si strč nohy do potoka a jakmile vylezeš ven, tak v tomhle seběhu do Šamonovic necháš duši! Nechceš přeci, aby sis zbytek života nadával za to, že jsi mohl na Ultra-Trail du Mont-Blancu zaběhnout životní výsledek a zastavil ses pár kilometrů před cílovou čárou!
23-11-_utmb-mat
Read More

Nepál – Dhaulagiri trek

Svaly na nohou mám zaplavené v laktátu a přes pálení na plicích necítím, že mám v krku jak v polepšovně. Nečekaný hluk mi ve vteřině svazuje nohy, zpomaluje zrychlený dech a nutí mě zvednout hlavu nad nedaleký skalní převis. S úžasem ve tváři sleduji, jak se trhá špička ledovcové věže a následně mizí ve vzduchoprázdnu. Je to poprvé, co vidím padat několikatunový serak a jsem rád, že se nacházím v relativním bezpečí… Když je řeč o bezpečí, tak pár kilometrů za mými vyflusanými plícemi upadá do bezvědomí jedna účastnice naší výpravy. Nezávislý pozorovatel by řekl, že běžím jako o život. Fór je v tom, že o ten život skutečně běžím. Nacházím se ve výšce 4600 m n.m. a s vypětím všech sil upaluji do Dhaulagiri Base Campu pro satelitní telefon. Náročnej den v práci!
14-11-_nepal-zapad
Read More

Šišišiši hůůůůů!

„Takže si jedna účastnice odskočila na záchod a pak už se nevrátila?! Haha… Tak to určitě!“ zubím se na celé kolo a ani na vteřinu nepochybuji o tom, že jsem se stal obětí Bajeříkového vtípku. Tři hodiny na to chodím po ztemnělém lese, hulákám z plných plic dívčí jméno a za občasného pískám na píšťalku kontroluji nervózně telefon. „Debilní čůrání! Kdyby lidé nemuseli chodit na záchod, ušetřilo by to tolik starostí!“

Frčím si takhle plně obsazeným Zelenáčem (zeleným devítimístným Mercedesem) po dálnici směr Budapešť, mám za autem připevněn čtyřmetrový vozík s motorovou drezínou, která mi pravděpodobně zajistí Darwinovu cenu a do ucha mi řve jeden z účastníků cikánskou hymnu. Mám otevřenou pusu od ucha k uchu a přemýšlím nad tím, jaká parta psychicky narušených jedinců se může připojit na akci s názvem „Na drezíně přes Maramureš“. Evidentně dost, protože jsme tuhle akci vymysleli sotva před měsícem a jsme v plném počtu.12-9-_drezina6 Read More

Hostýnská osma, aneb do čtvrtice všeho zlého

No fakt, nekecám! Stáhl jsem si kalhoty, ukázal holej zadek a hlouček diváků stojící za mnou začal tleskat. Až po nechápavém pootočení hlavy jsem zjistil, že uznalý aplaus není směřován mému převlékání, ale závodníkům Hostýnské sto-osmy, kteří mají povinný průběh přes shromaždiště. Má kariéra striptéra tedy skončila dříve, než vůbec stihla začít…

Klasická nestíhačka. Do startu zbývá deset minut a jelikož nejsem moc velký fanda filmu „Kdopak by se vlka bál“, mažu se na poslední chvíli od hlavy až k patě vazelínou. Stačí letmý pohled vzhůru a ocelové nebe dává jasně tušit, že se nebudeme smažit ve vlastní šťávě tak, jak tomu bylo poslední dva roky. Počasí alá Anglie třináctý století je na zdolání 64 km dlouhého ultramaratonu naprosto ideální. Zdravá dávka adrenalinu nakopává zadek nejistotě a strachu z neuspokojivé přípravy a pomáhá mi koncentrovat se na extrémní výkon. Hlasitý výstřel vypouští smečku vlčáků vstříc bolestivému dobrodružství a už od prvních minut je znát, že se tu letos sešla velice slušná konkurence. Svižný úvod je poněkud dravější, než předešlé roky a se svým parťákem Pavlem Brlicou to zkušeně jistíme v zadní části první skupiny. Nikam se nějak zvlášť nehrneme, protože oba dobře víme, že prvních čtyřicet kilometrů je pouze jakýmsi rozklusáním a že ten pravý závod přichází až v poslední třetině trati.
9-9-16_h8_start Read More

Všude dobře, tak co doma?

Předevčírem jsem se potrápil na 65-ti kilometrovém ultramaratonu, pozítří bych chtěl vystoupit na italské Gran Paadiso (4063 m), tři dny na to se vydrápat francouzskou normálkou na Mont Blanc (4810 m) a o dalších šest dní později se chystám na závod Ultra-Trail du Mont-Blanc (OCC). Přeloženo do lidštiny – za pár minut frčím do Itálie, během následujících jedenácti dní polezu na dvě čtyřtisícovky a absolvuji horský ultramaraton. Bude to slušnej mazec… Bejby nebude sedět v koutě! :)fra_blanc Read More