#10. výzva – Slovensko. Srdeční záležitost

Pokud mají Slováci něco opravdu krásného, tak to jsou ženy a hory. Mou nejoblíbenější slovenskou destinací je jednoznačně Malá Fatra. Najdete tu úplně všechno. Technické a exponované úseky, strmá stoupání, běhavé hřebeny, živoucí lesy… Fatra si vás dokáže podmanit svou neskutečnou pestrostí a zároveň i surovostí. Průměrně tu nastoupáte jeden vertikální kilometr na deseti vzdálenostních a právě vysoké převýšení činí z tohoto překrásného koutu Slovenska pro mě tak lákavé prostředí.

img_1337

Read More

#8. výzva – Moldavsko. Na východ od ráje (nezrealizovaná výzva)

V neděli o půlnoci jsem se vrátil z desetidenní výpravy po Ukrajině, Moldavku, Podněstří a Rumunsku. Jednalo se o akci Expedition clubu, na kterou jsem jel jako průvodce. Za necelé dva týdny jsme například projeli si jednu z nejkrásnějších silnic Evropy (Fagarašská magistrála), navštívili podněsterský nevěstinec, zažili párty na disco lodi, vylezli na nejvyšší horu Ukrajiny a také přežili pokus o otravu alkoholem. Jednalo se o hodně intenzivní akci, při které jsme najezdili 4 000 km a spali sotva pár hodin za den. Avizovaná běžecká výzva se nakonec nekonala. Zkrátka a dobře byl program natolik natřískaný, že jsem nebyl schopný odpojit se od účastníků na cca 7 hodin a zaběhnout si další ultra. Do jisté míry za to mohou problémy s autem (celkem 3 defekty) a také má nedostatečná příprava.  Nicméně jsem si užil parádní výpravu se super lidmi. Jedna z účastnic – Lenka Pazourková nám dokonce vedla deníček a tady si ho můžete prohlédnout :)

img_2019 Read More

Totes Gebirge na sněžnicích

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

Read More

#1. výzva – Maďarsko. Když musíš, tak musíš!

Když mi byly 4 roky, zemřel mi můj dědeček. V paměti mi utkvěl jako milý pán s hlubokým hlasem, jenž mi jednoho krásného dne daroval angličáka. Odjakživa mě mrzelo, že jsem neměl tu čest ho více poznat a udělalo mi radost, když mi babička dala nahlédnout do jeho cestovatelských deníků.
Jedná se o několik tlustých bloků obsahující kreslené mapy, fotografie a ručně psané zápisky dokumentující dovolené mých prarodičů. V touze za poznáním charakteru mého dědečka jsem strávil hodiny a hodiny pročítáním deníků obsahujících záznamy nejen o lásce k cestování, ale také o boji s rakovinou, které nakonec podlehl. Vzpomínám si, jak se mi na tom všem nejvíce líbila upřímnost a lehkost, s níž uměl vše pečlivě popsat. Řekl jsem si, že pokud jednou budu cestovat, tak chci také psát tak bezprostředně a autenticky, jako on.

15-1-17_mad

Read More

Jak na letenky – 1. díl

„Ty kráso! To si snad dělají srandu, ne? Takže 20 kg zavazadlo v kombinaci s letištními poplatky mě ve výsledku vyjdou dráž, než samotná letenka?! To je nějakej blbej fór, ne? A navíc jsem čekáním na tu „super levnou letenku“ strávil tolik času, kterého jsem mohl využít daleko efektivnějším způsobem, že se mi to ve výsledku stejně ani nevyplatí…“ Tak přesně tyhle pocity jsem měl při hledání ideální cesty do Austrálie, kam letím v druhé polovině ledna a rád bych se s vámi podělil o několik poznatků.
20-12-06_let Read More

2017 – 26 ultramaratonů na 6 kontinentech = Ultra 26

Hledím na prošedivělou hřívu Reinholda Messnera (pro mě největšího horolezce všech dob) a hltám každé jeho slovíčko. Mluví o svém životě, který je velice úzce spojený s horami a z jeho projevu je znát, že opravdu dělá to co ho baví. Poslouchat člověka, který se svým partnerem Peterem Habelerem jako první vylezl na Everest bez použití kyslíkového přístroje je velice inspirativní a není divu, že odcházím z přednášky s chutí posouvat hranici lidských možností. Pokud ne tu světovou, tak alespoň tu svou vlastní. Utěšuji se myšlenkou, že to není jen chvilkové pobláznění a že neskončím nenaplněnými touhami, jako miliony dalších lidí, kteří si cokoliv nalhávají. Příští rok bude totiž pro mě tak trochu jiný. Pokusím se zrealizovat projekt, který nemá obdoby…
9-12-06-u26
Read More

Malá Fatra na sněhu

Bořím se po pás ve sněhu, zběsile máchám rukama a groteskně se snažím posunout alespoň o pár centimetrů kupředu. Půl metru čerstvého prašanu v kombinaci s 35° svahem není zrovna příjemná situace a neustále se otáčím, jestli to ještě moji parťáci nezabalili. Mám sice na nohou sněžnice, ale to prakticky nic neznamená, protože každým krokem deformuji sněhovou pěřinu stejně tak, jako když čepel nože prochází máslem. Koukám na hodinky a zjišťuji, že jsme za tři hodiny zdolali necelé dva kilometry. Masakr! Kdo by to byl řekl, že výšlap na Suchý bude připomínat výstup na osmitisícovku.
7-12-16-fatra Read More

Ultra-Trail du Mont-Blanc 2016, výstup na Gran Paradiso a na Mont Blanc

Tyler Hamilton si v úvodu Giro d´Italia 2002 zlomil kost v rameni a nejenom, že dojel celkově na druhém místě, ale také si přitom bolestí obrousil jedenáct zubů až na kost! A ty mi tady fňukáš nad tím, že běžíš šest hodin kolem masivu Mont Blancu a bolí tě z toho nožičky… Nebuď taková bačkora! Dej si na pár vteřin oraz, na chvíli si strč nohy do potoka a jakmile vylezeš ven, tak v tomhle seběhu do Šamonovic necháš duši! Nechceš přeci, aby sis zbytek života nadával za to, že jsi mohl na Ultra-Trail du Mont-Blancu zaběhnout životní výsledek a zastavil ses pár kilometrů před cílovou čárou!
23-11-_utmb-mat
Read More

Nepál – Dhaulagiri trek

Svaly na nohou mám zaplavené v laktátu a přes pálení na plicích necítím, že mám v krku jak v polepšovně. Nečekaný hluk mi ve vteřině svazuje nohy, zpomaluje zrychlený dech a nutí mě zvednout hlavu nad nedaleký skalní převis. S úžasem ve tváři sleduji, jak se trhá špička ledovcové věže a následně mizí ve vzduchoprázdnu. Je to poprvé, co vidím padat několikatunový serak a jsem rád, že se nacházím v relativním bezpečí… Když je řeč o bezpečí, tak pár kilometrů za mými vyflusanými plícemi upadá do bezvědomí jedna účastnice naší výpravy. Nezávislý pozorovatel by řekl, že běžím jako o život. Fór je v tom, že o ten život skutečně běžím. Nacházím se ve výšce 4600 m n.m. a s vypětím všech sil upaluji do Dhaulagiri Base Campu pro satelitní telefon. Náročnej den v práci!
14-11-_nepal-zapad
Read More

Šišišiši hůůůůů!

„Takže si jedna účastnice odskočila na záchod a pak už se nevrátila?! Haha… Tak to určitě!“ zubím se na celé kolo a ani na vteřinu nepochybuji o tom, že jsem se stal obětí Bajeříkového vtípku. Tři hodiny na to chodím po ztemnělém lese, hulákám z plných plic dívčí jméno a za občasného pískám na píšťalku kontroluji nervózně telefon. „Debilní čůrání! Kdyby lidé nemuseli chodit na záchod, ušetřilo by to tolik starostí!“

Frčím si takhle plně obsazeným Zelenáčem (zeleným devítimístným Mercedesem) po dálnici směr Budapešť, mám za autem připevněn čtyřmetrový vozík s motorovou drezínou, která mi pravděpodobně zajistí Darwinovu cenu a do ucha mi řve jeden z účastníků cikánskou hymnu. Mám otevřenou pusu od ucha k uchu a přemýšlím nad tím, jaká parta psychicky narušených jedinců se může připojit na akci s názvem „Na drezíně přes Maramureš“. Evidentně dost, protože jsme tuhle akci vymysleli sotva před měsícem a jsme v plném počtu.12-9-_drezina6 Read More