#20. výzva – Chorvatsko. Ze zimy do jara a zase zpět

To si takhle běžíte po lesní cestě, kolem sebe máte půl metru sněhu a zničeho nic se před vámi objeví medvědí stopy. Chvíli stojíte na místě, v duchu vyhlašujete hnědý poplach a když se zase rozběhnete, neustále máte pocit, že vás „něco“ sleduje. Těžko uvěřit, že se nacházím v Chorvatsku kousek od mořského pobřeží, kde se ještě před pár týdny vyvalovalo tisíce Čechů v plavkách s lahváčem v ruce. Nikdy jsem moc na medvědy nevěřil, ale asi začnu! :-D

img_0140

Read More

#18. a #19. výzva – Nepál a Spojené arabské emiráty (Dhaulagiri trek 2017)

Slyšeli jste někdy padat lavinu? Děsivý zvuk připomínající průjezd nákladního vlaku se hromově nese krajinou a přesvědčivě prezentuje svou paralyzující sílu. Je úplně jedno, že se nacházíte na bezpečném místě a celou situaci sledujete hezky zpovzdálí. Když vidíte ohromnou masu sněhu valící se ze svahu dolů, běhá člověku mráz po zádech a zatajujete se dech. V noci je situace ještě nepříjemnější. Ležíte ve stanu zabaleni v teplém spacáku a z nočního bdění vás vytrhne pocit, že na vás padá dům. Problém nastává ve chvíli, kdy se lavina (či sérak) utrhne v kopci nad vámi a vy nemáte dostatek času na situaci zareagovat. Kráčíte si například po jedné straně údolí a z protějšího úbočí se ozve rachot spojený s bílým oblakem dýmu. Nejdříve si říkáte, že je to daleko a že se nemáte čeho bát. Jenomže jakmile lavina dopadne do údolí a roztříští se o zem, rozpráší se široko daleko. Něž se s těžkými batohy stíháme schovat za některou z překážek, pociťujeme účinky tlakové vlny a během několika vteřin zažíváme bílou slepotu. Prudké ochlazení v kombinaci s nulovou viditelností a ledovou sprškou sněhových krystalků v člověku vyvolává pocit paniky. „Nezasáhl nikoho ze skupiny žádný úlomek? Jsou všichni v pořádku?“ to jsou první myšlenky, které člověka po podobném incidentu napadají. Sněhová mlha pomalu opadá a spatřuji své parťáky, jak jsou durch mokří. Promočení, ale díky bohu zdraví.

img_3266

Read More

#18. výzva – Rumunsko. Výsadek do neznáma (nedokončená výzva)

Minulý víkend jsem pod záštitou Expedition clubu pořádal výsadek. Princip je jednoduchý – nejdříve chudáky účastníky oberu o věci, pak jim zavážu oči a vypustím je s tajuplnou obálkou do neznáma, kde se musí po dobu 24 hodin sžít s domorodcema, plnit obodované úkoly a dostat se na místo srazu. No a zatímco se naši milí účastníci trápí uprostřed divočiny, já si jdu zaběhat po horách.

img_2801

Read More

#18. výzva – Bosna. Z deště pod okap (neuskutečněná výzva)

Když spíte na výpravě ve stanu a přijde v průběhu noci bouřka, máte dvě možnosti. Buď si nasadíte do uší špunty, hrajete mrtvýho brouka a nemyslíte na to, že nespíte na zrovna ideálním místě. Nebo si počkáte na vhodné okénko, až blesky nebudou lítat v bezprostřední blízkosti a se všemi účastníky se nahrnete do Faradyovy klece v podobě auta. Ať už si hrajete na tvrďáka nebo berete do zaječích, o kvalitním spánku nemůže být řeč. Problém nastává ve chvíli, kdy chcete vstávat ve 4:00 ráno a uběhnout ultramaraton.

img_2662

Read More

#14. Švýcarsko, #15. Itálie, #16. Francie a #17. Lichtenštejnsko. Na skok v ráji

Masiv Mont Blanc. Jedno z největších epicenter skialpinistické, horolezecké a ultra trailové historie. Místo vyprávějící neskutečné příběhy lidí, kteří se snaží o nemožné a posouvají hranice lidských možností. Každoročně se tu poslední týden v srpnu sjíždějí špičkoví běžci z celého světa za jediným účelem. Postavit se na start nejslavnějšího horského ultramaratonu, Ultra-Trail du Mont-Blancu (UTMB). Letos je to počtvrté, kdy se sem vracím a podruhé, kdy nezávodím. To ovšem neznamená, že si hodlám válet šunky… ba naopak!

svacj

Read More

#13. výzva – Česká republika. Návrat ke kořenům

Jedny z mých prvních dětských vzpomínek mají své kořeny v Krušných horách, konkrétně v obci jménem Bublava, kde moji prarodiče postavili před více než 40 lety chalupu. Jako děcko jsem zde trávil skoro každý víkend a právě zde jsem začal projevovat svůj první zájem o sport. Se ségrou, bratrancem a sestřenicí jsme zde pravidelně hrávali hru „Na Čechy a na Němce“ (kombinace hry na babu a na schovávanou, to víte – Sudety :) ), naučil jsem se zde ve 3 letech lyžovat a také mi dědeček ukázal, jak pracovat se dřevem. Moc rád se zde vracím. Ostatně čím více člověk cestuje, tím intenzivněji si uvědomuje, jak že to tu máme u nás v české kotlině krásné… 

img_2262

Read More

#12. výzva – Norsko. Na sever od slunce

„Sakra, tak tohle není zrovna ideální situace,“ kopu nohou do torza pneumatiky a s úsměvem na tváři hledím na překvapené účastníky naší výpravy. Za posledních pár týdnů jsem prasklou pneumatiku měnil asi třikrát, takže si z toho nedělám příliš těžkou hlavu. Úsměv mi však tuhne ve chvíli, kdy v kufru nenalézáme speciální klíč na odejmutí rezervy. Jakoby nestačilo, že jsme hned první den čekali na letišti na ztracené zavazadlo a cestou na Halti se stali obětí zhruba tak miliardy komárů. Smůla se nám evidentně lepí na paty a aby toho nebylo málo, tak začíná pršet. Takový normální den na severu Norska…

img_1971

Read More

#11. výzva – Kyrgyzstán. Trek k ledovci Inylček

Uprostřed hor potkáváme zhruba padesátiletého pasáčka koz. Zubí se na nás už z dálky, takže se s ním okamžitě pouštíme do řeči. Důležitě mácháme rukama a uplatňujeme hrstku ruských slovíček, které jsme pochytili cestou. Bavíme se o tom, že tady v pohoří Ťan-šan (6. největšího pohoří světa) bývá v zimě až -50°C a že se lidé z jurt musí přesouvat i s dobytkem do nížiny, aby neumrzli. Také nám říká, že bojoval v sovětsko – afgánské válce jako pilot vrtulníku a vyhrnuje si rukávy, pod kterými se ukrývají mohutné jizvy. Zvláštní setkání. I když pořád lepší, než když nám před pár dny jeden starý Kyrgyzstánec hrdě oznamoval, že ví kde je Česko(slovensko), protože nás prý v roce 1968 osvobozoval…

2017-07-20_canon-powershot-g1-x_62352

Read More

#10. výzva – Slovensko. Srdeční záležitost

Pokud mají Slováci něco opravdu krásného, tak to jsou ženy a hory. Mou nejoblíbenější slovenskou destinací je jednoznačně Malá Fatra. Najdete tu úplně všechno. Technické a exponované úseky, strmá stoupání, běhavé hřebeny, živoucí lesy… Fatra si vás dokáže podmanit svou neskutečnou pestrostí a zároveň i surovostí. Průměrně tu nastoupáte jeden vertikální kilometr na deseti vzdálenostních a právě vysoké převýšení činí z tohoto překrásného koutu Slovenska pro mě tak lákavé prostředí.

img_1337

Read More

#10. výzva – Slovensko. Srdeční záležitost

Pokud mají Slováci něco opravdu krásného, tak to jsou ženy a hory. Mou nejoblíbenější slovenskou destinací je jednoznačně Malá Fatra. Najdete tu úplně všechno. Technické a exponované úseky, strmá stoupání, běhavé hřebeny, živoucí lesy… Fatra si vás dokáže podmanit svou neskutečnou pestrostí a zároveň i surovostí. Průměrně tu nastoupáte jeden vertikální kilometr na deseti vzdálenostních a právě vysoké převýšení činí z tohoto překrásného koutu Slovenska pro mě tak lákavé prostředí.

img_1337

Read More