Spousta lidí běhá proto, aby zhubla. Jiní vnímají jogging jako duševní relax. Někteří provozují běžeckou činnost za účelem poznání sebe sama. Jsou dokonce i tací, kteří se dobrovolně mordují kvůli slávě. Já osobně se této aktivitě oddávám kvůli penězům. Výměna displeje na iPhone 7 stojí totiž v České republice přes 4 000,- Kč a tady v USA vyjde na polovinu… :-)
Za uplynulý cestovatelský týden jsem vzal 12 autostopů, přespával v Limě na náměstí ve stanu a také se těsně minul v Chile s Radkem Jarošem, který letěl na Antarktidu. Také se mi podařilo rozsekat displej telefonu a zahodit svůj dvacetikilový bágl do křoví jen proto, abych si mohl jít zaběhat. Inu, zoufalí lidé dělají zoufalé věci… :-) Věc se měla totiž tak, že letiště ve Washingtonu (a jeho okolí) nedisponuje úschovnou zavazadel. Batoh jsem si ani nemohl předčasně odbavit nebo ho nechat někde na informacích, či na policejní stanici. Všichni jsou totiž podělaní z 11. září a kupovat přehnaně drahé ubytko jen proto, abych si mohl jít zaběhat mi přišlo jako hloupost. Vzal jsem si tedy všechny cenosti sebou do třicetilitrového příručáku a všechno ostatní umístil do krosny, kterou jsem ještě za tmy schoval před letištěm do jednoho křáku… :-)
Nalijme si čistého vína – běhání po městě není zrovna můj šálek maté a horko těžko se mi smiřovalo s myšlenkou, že ledovcovou krajinu měním za kulisy velkoměsta. Nicméně jsem potřeboval odškrtnout si 6. kontinent v podobě Severní Ameriky a využít tak 22 hodinové čekání na letadlo do Vídně. A tak jsem se tedy po 5 hodinách nekvalitního (letištního) spánku převlékl na záchodě do běžeckého, zahodil batoh do křoví a šel zdolat předposlední ultramaraton letošního roku.
Úvodních 10 km je slušná kličkovaná mezi auty. Ona totiž neexistuje cesta pro pěší, která by umožnila dostat se na letiště Washington Dulles pěšky. Takže to tedy fikám hlava nehlava, kudy jsem z mapy (super appka Windy Maps) uznal za vhodné a po hodině běhu se napojuji na luxusní cyklostezku spojující předměstí Washingtonu D.C. s jeho centrem. Přes den se teplota vyšplhává až na příjemných 15 °C a svítilo sluníčko, takže si užívám „typickou“ atmosféru předvánočního USA 
Imaginární cíl běhu je jasný – dostat se do servisu mobilních telefonů uBreakiFix, kde mi mají opravit prasklý displej mého telefonu. Takže si tak běžím, užívám si slunečného dne a najednou ze strany vyběhne stádo srnek a zastaví se 10 metrů ode mě. Koukám na ně jak bacil na lékárnu a než se zmátořím, berou nohy na ramena…
Pár minut na to potkávám dvojici veverek a když během hodiny napočítám setkání s více než 15 těmito chundelatými stvořeními, začínám pomalu pochybovat o svém duševním zdraví. Nicméně se mi běží výborně a jsem v příjemné náladě. Američané procházející / probíhající okolo se totiž netváří zahořkle a šedivě (tak jak je u nás zvykem), ale většina z nich se usmívá a uznale pokyvuje na pozdrav. Skvělá atmosféra! Když se po 30 km dostávám do městečka Falls Church, otáčím se doprava a spatřuji jinou pobočku sevisu uBreakiFix, než jsem měl původně v plánu. Dobrá náhodička! Takže tam přibíhám, nechávám tam svůj telefon na hodinovou opravu a během následujících 2 hodin realizuji posledních 20 kilometrů. Běžím s 30 litrovým batohem, kde mám schované všechny cennosti, takže posledních pár kiláků je slušně na morál a mám rozedřená záda až do krve. Po 50 kilometrech běhu se vracím zpět k servisu mobilních telefonů a s úsměvem na rtech můžu prohlásit 25. výzvu za zrealizovanou
A teď přichází na řadu ta zajímavější část…
I přes to, že má franšíza uBreakiFix skvělé hodnocení, snažili se mi vnutit slušné „šméčko“. Na telefon namontovali nějakou levnou čínskou kopii displeje s nevěrohodným podáním barev. Jelikož nemám problém s barvocitem, nenechal jsem si kálet na hlavu a řekl jsem, že tohle teda rozhodně nechci a zeptal se jich, jestli nemají jiný displej. Oni na to, že už mají bohužel bílý (místo původního černého) a že černý dodají až další den. V tu chvíli jsem měl cca 4,5 hodiny do odletu a řekl jsem si, že raději bílý rámeček displeje, než platit za něj v ČR pět tisíc korun… Borec mi displej vyměnil a opět se jednalo o nějakej čínskej šmejd. Prodejce se mi samozřejmě snažil nakukat, že je všechno oukej a zavolal si na pomoc i své další kolegy, kteří tvrdili to samé. Takže jsem si pro jistotu vypůjčil od jednoho ze zákazníků identický iPhone a položil ho vedle toho svého – opraveného, aby byl rozdíl v barvách jasně patrný. A víte vy co? I po tomhle se mi ti šašci snažili vnutit, že je vše OK a že můj opravený telefon má originální zobrazení barev. Takže jsem se nakonec rozhodl nechat si namontovat zpět starý (rozbitý) displej a vrátit peníze. Už už jsem se smiřoval s myšlenkou, že odjedu domů s prázdnou a nakonec se rozhodl nakopnout strýčka googla a dát poslední šanci potenciální opravě. Našel jsem jiné servisní středisko o 1,5 km dál, kam jsem okamžite zaběhl a jelikož jsem měl cca 3 hodiny do odletu, padl jsem na kolena s prosíkem o rychlej LCD rypééér. Pobočka patřila vietnamskému klukovi v mém věku, který mi během 15 minut namontoval na telefon repasovaný displej z jiného iPhonu a ještě jsem oproti předešlé opravně ušetřil 25 dolarů, které jsem vzápětí použil na přivolání Ubera. Paráda, že? Tenhle asiat mi taky přiznal, že podobně společnosti (uBreakiFix) často nakupují neoriginální součástky a že u displejů to jde poznat na první pohled.
No a nejvtipnější historka na závěr… Takhle si jedu s Uberem (pro ty co ho neznají, jedná se o formu taxi služby) na letiště a sdílím auto s dalšími dvěmi důchodkyněmi. Jedeme kolem letištního parkoviště a já říkám řidiči Mohamedovi, aby mi tady zastavil u krajnice. Nejdřív se na mě nechápavě dívá a když svůj pokyn zopakuji, tak auto zastavuje a já běžím k nedalekému křoví, odkud vytahuji svůj 20-ti kilogramový bágl a slavnostně běžím zpět do Ubera… Kdybyste viděli tu úžasnou reakci řidiče Mohameda a těch dvou postarších spolujezdkyň – k nezaplacení!!! 
