Cesta: 1 600,- Kč
Ubytování: 3 000,- Kč
Startovné: 1 800,- Kč
Vyhozený kotník před začátkem závodů? K nezaplacení!
Jsou věci, které si za peníze nekoupíte… :-)
Balkánský výsadek
Kolikrát v životě se vám stalo, že jste byli vysazeni v neznámém prostředí, kde jste se museli pokud možno co nejrychleji zorientovat, přespat u někoho, koho jste v životě neviděli a během několik hodin zdolat libovolným způsobem přes 200 kilometrů? A co když se jedná o úplně jiný stát, než je Česká republika, nemůžete použít mobilní telefon a v kapse nemáte ani vindru? Tak přesně takhle se cítí účastníci při výsadku pod záštitou Expedition clubu! :)
H.S.H. Vysočina cup – tady je svět ještě v pořádku
Botas. Synonymum pro pohodové letní orienťácké závody, na které se člověk vždycky rád vrací. Je úplně jedno, jestli sem jedete kvůli Mistrovství galaxie v pivních štafetách nebo si chcete zaběhat ve vysočinských terénech. Há-Es-Háčko nikdy nezklame!
Za polární kruh a ještě dál aneb po stopách Arctic Circle Trailu
„Táhnout 70-ti kilovou kánoj na kopec? Do čeho jsem se to zase namočill?!“ honí se mi beznadějně hlavou a i přes čůrek potu, který mi stéká po čele se snažím nedat své rozladění najevo. Moji tři kolegové mají totiž stejně jako já na kahánku a při náznaku trudomyslnosti hrozí, že výprava za účelem dobytí ostrova skonči předčasně. A ono je přitom tak super dostat se uprostřed Grónska na ostrov, kam lidská noha nikdy nevstoupila!
Skotsko – země kousavého hmyzu a drahého (ne)piva
Měli jste někdy pocit, že vás hmyz sežere zaživa? Určitě ano. Až do letošního května jsem měl za to, že má nejhorší zkušenost byla z Norska nebo Finska. Od návštěvy Skotska jsem však musel svůj žebříček přehodnotit. Po vypití několika pint piva totiž riskujete, že vám nejenom vykrvácí peněženka, ale především se naučíte tančit „komáří tanec“. Ten se dá zažít ve chvíli, kdy si dáte pár piv, neuděláte si na přirození uzel a musíte v průběhu noci vylézat ze stanu na záchod za nenažraným hmyzem. To nevíte, jestli si máte dřív držet svou chloubu nebo máchat (a tím pádem i čůrat) všude okolo…
Rumunský Retezat. Místo, kde dávají lišky dobrou noc
„Tak hele! Není to až tak nebezpečný jako to vypadá. Zpráskáme to tady po okraji toho sněhového pole dolů a pak to vezmeme traverzem prudce doleva. Ten sníh drží dobře a nemusíte se bát, že byste skončili tam dole. Spíš si musíme pospíšit kvůli té bouřce která má odpoledne přijít,“ vysvětluji s vážnou tváří svým účastníkům a doufám, že se v prudkém, exponovaném klesání nikomu nerozklepou kolena. „Jo a udržujte rozestupy!“ dodávám nahlas při pohledu na okolní volné kameny, které trčí z nesourodé skály.
Madeira – pohoří obklopené oceánem
Pojďme si to zrekapitulovat. Mám jít několik stovek metrů dlouhou šachtou, kde je naprostá tma, po lýtka vody a polovinu šířky tunelu tvoří hluboké koryto potoka, kam můžu kvůli úzké šířce chodníčku spadnout. Navíc mám vybitou čelovku, takže držím v jedné ruce telefon se světlem a druhou šmátrám nízkým stropem, protože nestojím o lobotomii mozku. Tomu říkám klaustrofobikův ráj!
Černobyl – ukrajinské Pompeje
Procházíme dětskou školou, kde se na posledních 30 let zastavil čas. Opuštěné třídy pokryté prachem, rozházeným nábytkem a rozbitými okny naznačují, že se na tomto místě už žádného školního zvonění nedočkáme. Opatrně listuji sešitem popsaným azbukou a sleduji, jak nějaký čtvrťák jménem Andrej dostal z diktátu za tři. O několik místností dál se rozezní zvuk klavíru. Někdo z účastníků se snaží hrát na hudební nástroj, který přežil jadernou katastrofu a podle toho taky tak vypadá. Rozladěný zvuk se line postapokalyptickou budovou a dokresluje už tak mrazivou atmosféru. Vítejte ve městě duchů, Pripjati.
Totesky na sněžnicích aneb nabídka, která se neodmítá
Rakousko, lázně Bad Voslau. Sedíme takhle se čtyřma dalšíma účastníkama v sauně přikrytí jen ručníkem a z ničeho nic vejde dovnitř krásná pětatřicítka, která si úplně nahá lehne naproti nám. Moc netušíme co to má znamenat, takže děláme jakoby nic a jen po očku šmírujeme její spocené tělo. Jsme na větvi z toho, jak se tu každej promenáduje bez jakékoliv známky studu nahej a jelikož jsme v Rakousku (nikdo nám nerozumí), začínáme si zlehka utahovat z pána sedícího opodál. „Borci, víte že by vaše upocené tělo nemělo přijít do kontaktu s tím dřevěným obložením sauny?“ poučuje nás Pavel. „No já bych spíš zavedl pravidlo, že nesmí moje oči přijít do kontaktu s cizím přirozením,“ podotýkám se smíchem a chvíli na to vylézám z přetopené sauny. Po několika minutách zevlování na lehátku ke mě přichází Tonda s naprosto rozjařeným obličeje. „Ty kráso, ta buchta ležící naproti nám je Češka a prý se královsky bavila! A nejen to… Nabídla nám ubytování u sebe doma!“
Že to zní jak scénář z filmu pro dospělé? Jo.
Využili jsme lákavou nabídku k přespání? No jasně že jo!
Bosna plná extrémů
Málokdy se stane, aby nám ještě před začátkem výpravy chcíplo plně naložené auto připravené k odjezdu. Stejně tak se nestává, že jeden účastníků cestou do Bosny vykalí během jízdy 18 piv. Také není zcela běžné jet po dálnici do Sarajeva 40 km / h, protože se z cesty stalo ledové kluziště. A už vůbec nebývá zvykem strávit dva dny z výpravy oproti původnímu plánu o 1000 kilometrů severněji a přesunout se z Balkánu do středu Evropy. Mám za sebou 19 výprav v roli průvodce a takové extrémní podmínky jsem teda ještě nezažil… :-D
