#8. výzva – Polsko. Tatry tak trochu jinak

30/06/2017 by svirda

Když jsem začínal s projektem Ultra 26, stanovil jsem si jednu mimo sportovní podmínku. Rozhodl jsem se udělat maximum pro to, abych letos dostudoval vysokou školu. Ve školní lavici jsem tvrdl bezmála 20 let a začal jsem si uvědomovat, jak ve mně studium ničí kreativitu a dravost. Také jsem chtěl školu dokončit co nejdříve už jen kvůli rodině, která mě odjakživa podporuje. Nalijme si čistého vína – ve 26 letech je nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy a osamostatnit se.
Tak a je to tu. Dva měsíce jsem kvůli psaní diplomky a učením se na státnice prakticky nevylezl z bytu a výsledkem je titul inženýra z ústavu soudního inženýrství na VUT v Brně. Po dvou dnech oslav a systematické otravy alkoholem jsem se rozhodl sbalit si svých pár švestek a vyrazit do Polských Tater zregenerovat svou zdegenerovanou duši a probudit své zakrnělé tělo.

dav

#6. výzva – Rakousko. Mrazivé velikonoční dobrodružství

30/06/2017 by svirda

Říct mi někdo koncem března, že za měsíc nakydá na horách půl metru sněhu, budu silně pochybovat o jeho duševním zdraví. Začátek jara s rekordně vysokými teplotami nás sympaticky namlsal a tajně jsem doufal, že se konečně dočkáme slunečných Velikonoc. Společně s mým spolubydlícím Vojtou Bořilem jsme měli původně naplánovaný výlet na nejvyšší horu Německa – Zugspitze (2962 m), nicméně jsme několik týdnů před akcí střízlivě usoudili, že se nám nechce plavat po prsa ve sněhu a že raději vsadíme na jistotu. A ideální jistotou bylo v tomto případě rakouského pohoří Rax, ležící zhruba hodinu jízdy autem od Vídně.

22-4-17_rak

20 zajímavostí a tipů z cesty po Austrálii

01/04/2017 by svirda

Pokud se člověk pohybuje ve státě, kde nejvyšším možným platidlem je koňský ohon a automobil může řídit nosorožec, tak ho z hlediska místních zákonů nemůže jen tak něco rozhodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se nacházíte v civilizované zemi, kdy věci fungují tak nějak jinak a nemůžete si na některé rozdíly zvyknout, protože vám připadají nelogické. Nebo jsou snad logičtější a měli bychom je přijmout i u nás?
1-4-17_au Read More

#5. výzva – Maroko. Duha Afriky

01/04/2017 by svirda

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval 20 přestupků, které jsem tu během poslední minuty zaznamenal!“ nadávám v duchu na silniční kontrolu, která mě zastavila za nedovolené odbočení. Po několika minutách čekání mi silniční kontrola vrací papíry se slovy, že tentokrát nechá incident bez pokuty, protože se jedná o můj první přestupek. Klepu si v duchu prstem na čelo a pomalu odjíždím z místa činu. O pár metrů dál projíždím na zelenou křižovatkou a při přejíždění přechodu pro chodce, musím rychle dupnout na brzy. Nějací inteligenti se totiž rozhodli přejít na červenou. Jakmile projíždím křižovatkou, zastavuje mě další marocký strážník, protože jsem podle jeho slov projel křižovatku na červenou. „To je nějakej fór nebo co?!“ zubím se na své spolujezdce a přitom nedokáži pochopit, že se mě snaží během posledních 100 m pokutovat už druhá policejní kontrola…

23-3-17_ma

Totes Gebirge na sněžnicích

01/04/201701/04/2017 by svirda

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů dál ve stanu a pohodlně se vyspat, jenomže to by nebylo takové vrůšo. Nějaké rakouské kopyto si totiž včera večer usmyslelo, že nám očíhne expediční káru a já šel tedy bránit našeho čtyřkolového draka vlastním tělem. Samozřejmě, že jediným výsledkem probdělé noci jsou napuchlá víčka a přelámaná záda od vylisovaných sedaček. Letmý pohled ven mi na optimismu také příliš nepřidává. Padá déšť se sněhem a všude okolo je bílo. Na okolních kopcích je lavinovka jak vyšitá a mým úkolem je dostat bezpečně 8 účastníků na náhorní plošinu uprostřed Mrtvých hor v severní části rakouského Štýrska. Vodou prosycený vzduch mi připomíná, že jsem si zapomněl sněhové návleky doma. Vlastně odpočívají hned vedle nepromokavých kalhot, které jsem si také pro jistotu nevzal. Aspoň, že jsem si tentokrát nezapomněl sněžnice. Jít 40 km v hlubočáku by byl slušnej oser!

7-3-17_totes

#4. výzva – Španělsko. Na návštěvě v pomerančovém králoství

01/04/2017 by svirda

Takže si to shrneme. U nás v české kotlině je taková kosa, že i ptáci chodí pěšky a v Olivě šplhá ručička teploměru na 20 °C. Zatímco si doma nalháváme, že nejsme potravinový pupek Evropy, tak tady se za pár korun můžeme udávit prosciuttem a camembertem. Chcete na snídani čerstvě vymačkaný džus? Žádný problém! Stačí jít ráno nalačno vyvenčit psa a natrhat si do kapes pár volně rostoucích grepů a pomerančů. Co tam máme dál? Už vím, horské traily! Luxusní stezky plné technických kopců, skalek a údolí, o kterých si můžeme nechat jenom zdát. Nechci znít nevděčně, ale jsou jisté věci, které mi u nás v republice chybí… :)

23-3-17_sp

#3. výzva – Austrálie. Po stopách Great North Walku

01/04/2017 by svirda

Emil Zátopek jednou prohlásil, že jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Ovšem jestli chcete něco zažít, měli byste jít maraton. Škoda, že tenkrát před lety nebyly ještě v módě ultramaratony. Troufám si totiž tvrdit, že by svůj výrok doplnil o větu: „A pokud si chcete okusit všechny krásy a příkoří běhu, zaběhnete si ultramaraton! A nejlépe v okolí Sydney, tam to stojí za to…“ :)

20-2-17_gnw

Austrálie – tipy na výběhy v okolí Sydney

01/04/2017 by svirda

Sydney – budova opery, skvělé jídlo a multikulturalismus. To jsou základní asociace, která mě při vyslovení názvu největšího města Austrálie napadnou. Rozhodně bych před pár týdny netušil, že je celé město doslova obklíčeno národními parky a tudíž nabízí perfektní možnosti běhání v atraktivní přírodě. Když jsem se zeptal svého hostitele Ondřeje Pavlů ohledně plánování své australské výzvy na zajímavé trailové destinace, vysypal z rukávu hned tři různé lokality, které jednoznačně musím vidět.

20-2-17_plan

Darwin a Mount Kosciuszko

20/02/2017 by svirda

„Kde to sakra jsem?“ škubám zmateně sebou a nervózně se rozhlížím okolo. „Hm, letiště… Jsem v Thajsku? Blbost, tam jsem byl před pár dny. Tak v Singapuru? Omyl. Nacházím se v australském Darwinu, kam jsem se dostal předevčírem z Bali a čekám na letadlo do Sydney. Kdo se v tom má vyznat?! Vždyť i já sám v tom mám bordel!“ Během posledního týdne jsem podnikl 5 letů a upřímně se každé ráno probouzím se zmateným výrazem ve tváři: „Kde to vlastně jsem?!“ Vtipné na tom je, že jsem se jako malej kluk bál létání. Kdybych tenkrát tušil, jak moc budu v dospělosti létat, tak se snad nikdy nevzdálím od maminčiny sukně…

20-2-17_darwin

#3. výzva – Indonésie. V zajetí vulkánu.

20/02/2017 by svirda

„Tak to jsem nevychytal ideální počasí,“ hledím vzhůru k nebi a sleduji, jak se na mou hlavu snáší hustý déšť. „Nejsem přece žádná holá prdel, ne? Zkusím to hecnou ještě o kus dál a třeba o pár stovek metrů výše vyběhnu z mraků!“ dodávám si odvahy a přitom strmě stoupám sopečnou krajinou na nejvyšší vrchol indonéského Bali, na Mount Agung tyčící se do výšky 3 142 m. Pár set metrů pod vrcholem mě však zastavuje silná průtrž mračen a husté proudy vody, které nade mnou strhávají vulkanické kameny. Uvědomuji si, že tohle už není příliš bezpečné a intuitivně hledám improvizovaný přístřešek v nedalekém skalním převisu. Dobře dělám. Ohlušující rána hromu na sebe nenechává dlouho čekat a jsem rád, že jsem poslechl svůj instinkt a nepokračoval dál v cestě. „Ty voe, kam jsem se to zase vydal…“ broukám si ztrápeně pod vousy a teskně vymýšlím způsob, jak se dostat zpět dolů.

2-2-17_ag1